Tovární budovu v Barceloně čekala demolice. Dnes je z ní muzeum historie

Baas El Poblenou je „to“ místo. První článek, který vám Google o této barcelonské čtvrti nabídne, je z portálu Lonely Planet a jmenuje se „Proč je El Poblenou nejstylovějším místem v Barceloně?“.

Nové Muzeum d’Història de Barcelona (MUHBA) muselo zapadnout do tepajícího srdce města, mezi bulvár Rambla de Poblenou a mrakodrap Torre Agbar. A to vše se muselo stát v budově, která stála ještě předtím, než se Pobřeží vůbec stalo součástí Barcelony.

Čtvrť El Poblenou vypadala začátkem 20. století úplně jinak, vysvětluje ředitel MUHBA, Joan Roca i Albert. „V té době byla Poblenou průmyslovou oblastí, která byla industriálním centrem jak pro Barcelonu, tak pro celé Španělsko. Tuto průmyslovou zónu známe i pod názvem Pere IV a byla nejdůležitější v celém západním Středomoří.

Přezdívali ji katalánský Manchester. Továrna Oliva Artés, tedy budova, ve které je dnes muzeum, byla jednou z nejplodnějších továren. Sídlila v ní kovodílna na výrobu průmyslových komponentů a během španělské občanské války se v ní vyráběl vojenský hardware.“ Opuštěná fabrika však už neladila s moderním obrazem čtvrti, kde se místo dílen začaly stavět kanceláře a módní butiky, a tak byla odsouzena ke zbourání.

O osudu paměti

„Průmyslovou budovu Oliva Artés měli zbourat v roce 2008, aby se uvolnil prostor pro nový Central Park Poblenou, který měl přerušit kontinuitu historické ulice Pere IV – s ní je budova úzce spojena. Jen pár dní před příjezdem bagrů se podařilo občanskému sdružení Poblenou přesvědčit městské zastupitelstvo, aby budovu, která byla fakticky ve stavu strukturální ruiny, zachovalo,“ říká architekt Jordi Badia z katalánského ateliéru Baas.

„Původní projekt vzešel ze soutěže v roce 2009 a jeho cílem bylo zachovat velmi specifický charakter budovy. Zejména bohatství jejího vnitřního prostoru, protože exteriér byl vždy obklopen hospodářskými budovami. Projekt je založen na přidání minima potřebného k jeho fungování. Rekonstrukce stavby se zaměřila zejména na funkční přetvoření tak, aby budova dokázala naplno sloužit svému novému úkolu.“

Rekonstrukce se zaměřila zejména na funkční přetvoření, aby stavba sloužila novému účelu. | Zdroj: Adrià Goula

Na kost

„Hned po prvních skicách nám bylo jasné, že pokud chceme, aby projekt dokázal obhájit svůj vznik, bude muset fungovat co nejdříve,“ říká Jordi Bardia. „Abychom to dokázali, rozdělili jsme ho na malé fragmenty a seřadili je do fází podle priority. Strohost, se kterou projekt vznikl, se promítla i do zrušení všeho, co nebylo naprosto nezbytné. Tak zůstaly jen podstatné prvky, které nakonec podtrhly stávající architekturu.

Okna jsme překryli poloprůsvitnými plexisklovými panely, které zároveň ochrání původní dřevěné rámy, dokud nenastane čas na jejich rekonstrukci. Místnosti jsme zatemnili jednoduchými markýzami z rafie, vyměnili střechu a položili novou vrstvu betonové podlahy. V tento moment už mohla budova sloužit veřejnosti. I přesto, že chyběla například klimatizace, se v ní už uskutečnila spousta výstav a přednášek.“

Hodnota proměny

V další fázi přibylo schodiště a výtah, kterým se zpřístupnilo loftové podlaží budovy. Po celé délce hlavní fasády vznikla veranda, která plynule propojila interiér s exteriérem, tedy muzeum s okolním parkem. Přibyl bar, který z parku přitahuje návštěvníky. „Toto vše spoluvytváří segment architektury někde na pomezí mezi skicou a dokončením, mezi stavbou a pavilonem,“ usmívá se architekt. V MUHBA se konají všechny možné kulturní akce, výstavy, koncerty a filmové promítání navzdory tomu, že je technicky stále v průběhu rekonstrukce. Je praktickou ukázkou hodnoty architektonické recyklace. 

Část nové intervence splývá s původní budovou – některá zábradlí, jedna chodba, střecha, podlahy. Ostatní, na druhé straně, jsou jasně viditelné a hned rozlišitelné jako nový prvek. Zlaté schodiště z galvanizované oceli, výtah, veranda. Přestože se vyčleňují od průmyslové stavby, budou k ní už stále patřit.

Vnitřní expozice mají upomínat na továrenské kořeny Barcelony. | Zdroj: Adrià Goula

Na začátku byla fabrika

Podle ředitele muzea Roca i Alberta jde v budově samotné, ale i v expozicích, které hostí, o vysvětlení současné společnosti. „Prosperující Barcelona, metropole Katalánska i Evropy, se stala moderním městem, které si zakládá na své prezentaci. Je to centrum módy a inovací. Na příkladu Barcelony lze prokázat, co je skutečně současný svět. I ona sama má kořeny ve čtvrti Poblenou, která byla především továrenskou základnou.“ 

Od partnerů ASB

Stálá expozice nabízí dvanáct tematických okruhů současné společnosti, vysvětlených pomocí široké škály předmětů. Jako příklad je možno uvést vůz SEAT a neotevřenou láhev piva Xibeca Damm, které zhmotňují koncept industrializace, zatímco luxusní toaletní mísa, kterou v Londýně koupila rodina Güellů pro Královský palác v Pedralbes, hovoří o změnách v odpadovém hospodářství. Mezi další exponáty patří americký Land Rover, který používala Francova tajná policie „grisos“, a první televizní reklamy.

 

MUHBA Oliva Artés

Místo: Del Centre del Poublenou Park, Barcelona, Španělsko
Architekt: Jordi Badia
Projektový manažer: Pan Jero Gutiérrez, Victoria Llinares
Tým: Carla Llaudó, Carles Figuerola, Antoni Garcés, Kino Coronas, Xavier Gracia, Mariona Guàrdiová, Cristina Anglèsová, Eva Damià
Klient: MUHBA – Ajuntament de Barcelona
Plocha: 2 456 m²
Realizace: 2009 – 2020
Karolína Balášková