Opuštěná sklárna v Meisenthalu: Betonová vlna jako symbol slavné historie

Meisenthal je malá francouzská víska poblíž německých hranic. Ačkoliv zde žije ani ne 700 obyvatel, nalezneme tu mimořádnou architektonickou realizaci, která je pevně spjata s historií tohoto údolí. Site Verrier de Meisenthal je kulturní centrum vybudované v historické sklárně z 18. století, protože právě sklářství tuto obec proslavilo po celém světě.

Má se za to, že právě meisenthalským sklárnám vděčíme za tradici vánočních baněk. V polovině 19. století totiž nastal v zimě nedostatek jablek, kterými si lidé zdobili vánoční stromky. Skláři z Meisenthalu nabídli alternativu obdobného tvaru, pouze ze skla.

Podobně jako mnohá jiná odvětví, i sklářství v Meisenthalu postihl úpadek, kontinent zaplavily levné výrobky z Asie, kterým nemohla poctivá rukodělná výroba stačit. Zůstala pouze tradice a zejména rozlehlý výrobní komplex o rozloze 6 500 m2 v samotném srdci obce.

Intervencí francouzského studia FREAKS Architecture a amerického studia SO-IL, které vyhrály mezinárodní architektonickou soutěž, však došlo nejen k záchraně tohoto objektu, ale podařilo se jim sjednotit současné umění s průmyslovým dědictvím.

Vlna symbolizující rozžhavené sklo

Dvojici bývalých továrních budov totiž nově propojuje na místě litý betonový povrch připomínající vlnu, či v přeneseném významu i tažení rozžhaveného skla. Betonová krusta slouží jako střecha, strop a stěna, čímž rámuje a uzavírá prostor nově vzniklého náměstí. Pod i nad tímto povrchem vznikly nové prostory, které slouží jako kanceláře, dílny, kavárna a restaruace.

V hlavní budově továrního areálu pak vznikly tři nezávislé instituce, které se vzájemně doplňují. Muzeum skla (Musée du Verre et du cristal) – živá paměť sledující historii skla v místě; CIAV (Centre International d’Art Verrier) – mezinárodní centrum sklářského umění, kde se setkává tradiční řemeslo se současnými postupy; a Cadhame (Halle verrière) – multidisciplinární kulturní prostor hostící umělecké instalace, happeningy a koncerty.

Stávající budovy byly rovněž přetvořeny a rozšířeny: tovární hala získává nový vstup v dosud nevyužívaném suterénním podlaží, dále zde vzniklo „black box“ divadlo s kapacitou 500 míst, které lze rekonfigurovat jako divadlo s místem k stání pro 700 osob nebo otevřít na koncertní sál pro 3000 osob. Vzhledem k tomu, že stávající budovy jsou památkově chráněné, byly zásahy omezeny na minimum a doplněny o konstrukce, které působí kontrastně ke starým cihlám.

Nově vzniklý veřejný prostor díky své variabilitě zvyšuje občanské povědomí o historickém místě a zároveň představuje velmi flexibilní místo pro venkovní divadlo, koncerty a sezónní slavnosti, díky čemuž se do periferního městečka daří lákat domácí i zahraniční turisty.