Není překvapení, že jedna z posledních realizací Pavla Hniličky, autora v urbanistické studii Sídelní kaše – Otázky k suburbánní výstavbě rodinných domů (2005) vyniká kromě jiného tím, jak důmyslně a úsporně využívá zastavěnou plochu. Realizace domu, v jehož interiéru jsou celkem čtyři mezonetové byty, vznikla na místě původního staršího domku, jehož užitná plocha byla pouze čtvrtinová oproti stávajícímu efektivnímu řešení.
Dá se říci, že se pomalu naplnila první kapitola porevolučního vývoje urbanismu a charakteru bydlení. Ve hrubém zjednodušení lze konstatovat, že končí první fáze proměny stávajících měst a první fáze vzniku satelitního bydlení. V následujících řádcích se pokusme shrnout budoucí výzvy pro developery a architekty v obou těchto situacích.
Středočeský kraj už poněkolikáté doplácí na to, že obklopuje hlavní město Prahu. Ve třicátých letech, ale i později zhyzdila romantická zákoutí živelná výstavba chat, v 90. letech pak přišla móda satelitních městeček sestavených z domků tzv. podnikatelského baroka. Vyrostly nejen na okraji měst a obcí, ale i ve volné krajině, na polích a lukách. Přírody tak najdeme ve středních Čechách už opravdu poskrovnu. Nyní ale svitla naděje, že se živelné výstavbě postaví do cesty překážka.
Ředění zástavby není možné donekonečna. Překročením určité meze se kvalita bydlení na okrajích měst rapidně zhoršuje. Při posuzování kvality bydlení není možné brát v úvahu pouze obytnou jednotku jako takovou bez širších vztahů k sídelnímu celku. Samostatný dům s pozemky pro vlastní obživu jeho obyvatel je v postindustriální společnosti výjimečný. Současný dům je závislejší na svém okolí, stejně jako jeho obyvatelé, kteří jsou nuceni ho daleko častěji opouštět. Život v dnešní postindustriální společnosti je ve své podstatě městský. Sociolog Henri Lefebvre dokonce používá pro postindustriální společnost termín „městská společnost“.
Osudem mnoha startovních bytů v České republice je, že nejsou odrazovým můstkem, ale velmi často konečným doskočištěm. Jinými slovy v bytech pro mladé často bydlí důchodci. To však naštěstí není případ startovního bydlení v Polici nad Metují od Davida Chmelaře.
Satelitní městečka kolem Prahy již netáhnou. Ten, kdo chce dát velkoměstu vale, netouží po uzavřeném „ghettu“ bez služeb a infrastruktury. Nové projekty tento trend zachytily, a developeři se proto snaží integrovat novou výstavbu v předměstských obcích do stávajícího osídlení. To je i cílem projektu, díky němuž se významně rozroste obec Lány, známá především jako letní sídlo našich prezidentů.
Zdá se, že v oblasti bydlení už neexistuje příliš velký prostor pro vymýšlení. Odedávna šlo přece především o ovládnutí vnitřního prostředí. Ale jako v řadě jiných zdánlivě nekomplikovaných odvětvích, i zde se vývoj ubírá mnohými zákruty.
Bytový komplex Mazanka se pyšní nejvyšším oceněním v kategorii rezidenčních projektů soutěže Best of Realty 2006. Jde o konstrukčně propracovaný projekt, jehož architektura v sobě spojuje estetické i funkční vlastnosti.
Kvalita soudobé bytové výstavby v průměru není nijak oslnivá. Pokud existují výjimky, pak se objevují častěji až v poslední době. „Ale začíná se to zlepšovat“, chlácholí odborníci.
Na území, kde se kdysi vlnilo moře, se dnes vlní beton a kov. Fasáda obytného domu od architekta Reného van Zuuka v nizozemském městě Almere má totiž výrazný tvar vlny a nachází se na polderu – tedy na vysušeném mořském dnu. Holanďané dokazují, že dobrou architekturu nestaví jenom Rem Koolhaas či ateliér MVRDV.
