Jiný domov pro seniory: Belgičané mění přístup k bydlení ve stáří

Stárnutí společnosti patří k největším výzvám současnosti. Rostoucí počet seniorů, proměna rodinných struktur a tlak na veřejné rozpočty staví otázku, zda tradiční modely péče obstojí i v budoucnu. Belgický projekt Klein Veldekens přináší jinou odpověď. Ukazuje, že architektura může být víc než jen kulisou. Může se stát základním kamenem důstojného života ve stáří?

Otázka péče provází člověka od narození až do posledních chvil života. Nejprve ji dostáváme, později ji dáváme a nakonec ji znovu potřebujeme. Péče o děti, péče o lidi s postižením, péče o seniory. Právě péče v poslední etapě života se stává se jedním z nejpalčivějších témat současnosti. Česká společnost totiž stárne rychleji, než si připouštíme. Už brzy bude lidí v seniorském věku více než dětí a mladých dospělých dohromady.

Domácnosti se zmenšují, tradiční mezigenerační soužití mizí a veřejné rozpočty sotva zvládají tlak, který přináší zdravotnictví, školství nebo energetika. A do toho ještě otázka: kdo se postará o ty, kteří potřebují péči? Má to zůstat na rodině, která sama balancuje mezi prací, péčí o děti a vlastním stárnutím? Mají převzít odpovědnost instituce, které se stále častěji ocitají na hraně svých možností? Anebo je na čase hledat jiný koncept péče?

Nové formy péče

Jednu z alternativ k tradičním modelům péče představuje belgické město Geel. Projekt Klein Veldekens od studia Osar ukazuje, že život ve stáří nemusí znamenat stěhování se do ústavní instituce, kde se život klienta smrskne na oddělení a služby. V Geelu se totiž péče vydává za člověkem, nikoli naopak. Areál spojuje byty, skupinové domovy a veřejně přístupné prostory: kavárnu, kadeřnictví, wellness či co-working.

Otevřený parter vtahuje dům do života města. Není to uzavřený svět, kam smí jen rodinní příslušníci a zaměstnanci, ale místo, kde se protínají generace a potřeby.
Cyklisté projíždějí skrz areál, cesty se vinou mezi budovami. Péče se nestahuje do ústraní, ale nenápadně infiltruje veřejný prostor. Ve srovnání s českými poměry jde o zásadní kontrast: naše domovy pro seniory často připomínají izolované enklávy se striktně danými pravidly. Všechno je rozdělené na jednotky, služby a standardy. Jenže taková jistota má i stinnou stránku, nutí obyvatele přizpůsobit se systému místo toho, aby se systém přizpůsobil jim.

Domov, ne pokoj k dožití

Klein Veldekens staví na jiné logice. Byty jsou prostorné, bezbariérové a připravené na různé formy podpory. Obyvatelé si je zařizují svým nábytkem, vlastními věcmi, svými příběhy. Nové prostředí se tak nestává jen pokojem k dožití, ale skutečným domovem.

Projekt ale akcentuje i partnerské soužití. V mnoha případech totiž stárnutí znamená bolestivé odloučení. Jeden z partnerů zůstává doma, druhý se stěhuje do zařízení. V Geelu se takovým situacím předchází. Pokud jeden z dvojice potřebuje podporu, druhý s ním díky flexibilnímu návrhu pokojů může zůstat.

Takové řešení je pro české prostředí stále téměř nepředstavitelné. Naše instituce pracují s předem danými kategoriemi pacientů, které nejsou příliš prostupné. Péče o pár je z provozních důvodů téměř vyloučena. Klein Veldekens ukazuje, že místo rigidních kategorií lze pracovat s lidmi a adaptovat péči pro jejich potřeby. Vznik nové formy péče s sebou nesl ale i nutnost zamyšlení se nad novými způsoby financování.

Od ekonomie k architektuře

Za každou realizací stojí otázka financí. Způsob financování zásadně formuje i výslednou podobu staveb. Klein Veldekens se odlišuje od většiny podobných projektů tím, že nezisková organizace Astor původně usilovala o vznik komplexu bez státních dotací, založeného na odlišném modelu péče. Ambicí bylo vybudovat dlouhodobě stabilní systém nezávislý na každoročních žádostech o podporu. Změna dotačních pravidel ale nakonec přivedla do projektu i veřejné prostředky a financování dnes stojí na více zdrojích.

Vícezdrojový rámec se promítá i do samotné architektury. Volba konstrukčního systému nebyla jen estetickou nebo technologickou otázkou, ale součástí udržitelného ekonomického modelu. Kombinace CLT-panelů s železobetonovým skeletem umožnila rychlou a efektivní výstavbu, která zároveň poskytuje flexibilitu do budoucna. Výsledkem je hybridní systém s nízkou uhlíkovou stopou, který podporuje myšlenku života v místě, které dokáže reagovat na změny zdravotního stavu či rodinné situace, díky snadno adaptovatelným dispozicím.

Otázka, kdo se o vás postará ve stáří, tak nemusí končit mezi rodinou a institucí. Projekt Klein Veldekens je důkazem, že se péče může stát součástí městského prostředí i každodenního života. Když ji podpoří inkluzivní architektura, flexibilní konstrukce a stabilní ekonomický model, dokáže sloužit širokému spektru obyvatel, od seniorů přes lidi s postižením, po jednotlivce, páry i rodiny.

Článek vyšel v časopisu ASB 5/2025.