Nejnovější ročník prestižní evropské ceny odhaluje 410 projektů ze 40 zemí, které ukazují rozmanitost, kreativitu a směřování současné architektury. Mezi nimi se objevuje i jedenáct českých realizací, které dokládají sílu a originalitu domácí scény.

Evropská komise a Nadace Mies van der Rohe představily nominované projekty a odtajnily porotu 19. ročníku ceny EU Mies Awards. Soutěž, která se na poli evropské architektury pravidelně opakuje každé dva roky, probíhá za podpory programu Kreativní Evropa.

„Architektura není pouze technickou nebo estetickou záležitostí – je kulturní, environmentální a demokratickou otázkou. Odráží naše společné evropské hodnoty, jako je kulturní rozmanitost, udržitelnost, demokracie a solidarita,“ zdůrazňuje Normunds Popens, náměstek generálního ředitele Generálního ředitelství pro vzdělávání, mládež, sport a kulturu Evropské komise.

Nominace, předložené sítí národních architektonických asociací, nezávislými experty a poradním výborem, představují nejvýznamnější realizace dokončené mezi květnem 2023 a dubnem 2025. V letošním ročníku se počet nominovaných přehoupl přes 400 a vybírat se tak bude celkem z 410 projektů ze 40 zemí a 143 regionů.

Mapa nominovaných se rozkládá po celé Evropě, nejvíce kandidátů bychom našli ve Francii, dále pak ve Španělsku a Itálii. Na soupisku se ale také probojovalo hned 11 tuzemských projektů. Z tohoto seznamu porota vybere v lednu 2026 užší seznam 40 projektů, který v únoru projde ještě jemnějším sítem a bude vybrána finální sedmička.

Jaro 2026 pak bude patřit obhlídkám, kdy porotci navštíví jednotlivé lokality finalistů, aby se setkali s architekty, investory, uživateli i místními komunitami a mohli tak jednotlivé projekty nahlédnout v jejich kontextu. O tom, kdo si odnese vítězství v jedné ze dvou kategorií: Architektura a Emerging (pozn. překlad: nově vznikající, rozvíjející se), se rozhodne v dubnu v Oulu. Slavnostní ceremoniál proběhne v Pavilonu Miese van der Rohe v Barceloně během EUmies Awards Days 11. a 12. května 2026.

Během těchto dnů bude pavilon hostit debaty, konference a prezentace s vítězi, finalisty, investory a účastníky předchozích ročníků, doplněné výstavou nominovaných projektů a spuštěním programu EUmies Awards Out&About, který zve občany k návštěvě vybraných realizací po celé Evropě.

„EUmies Awards 2026 oslavují to nejlepší z evropské architektury, společný projekt, který odráží kreativitu, inovace a závazek Evropy k udržitelné přítomnosti. V kontextu Barcelony jako Světového hlavního města architektury máme tu čest poskytnout scénu, kde se evropská architektonická excelence propojuje se všemi,“ dodává Laia Bonet, předsedkyně Nadace Miese van der Rohe a náměstkyně primátora Barcelony.

Mezi letošními nominovanými převažují rezidenční projekty (23 %), zahrnující kolektivní i individuální bydlení, následují projekty kulturní (13 %) a vzdělávací (12 %). Výběr ukazuje rovnováhu mezi rekonstrukcemi existujících staveb (44 %) a novostavbami (56 %). Téměř třetinu pak tvoří studia, která se na poli architektury pohybují méně než 10 let, což podtrhuje rostoucí význam mladých a začínajících kanceláří.

Česká jedenáctka

Kaple Panny Marie Bolestné v Nesvačilce

Za prvním projektem se vydáme do Jihomoravského kraje. Projekt autora Jana Říčného, který v českých vodách není neznámý — letos na podzim si odnesl hlavní cenu poroty Grand Prix Architektů 2025. Sakrální stavba se nachází nedaleko Brna, kde z kamenného soklu vyrůstá oválná dřevěná konstrukce. Nosné lamely se skládají v duchu středověkých stavebních technik, jejich spojení je ale moderní — tisíce dřevěných spojů nahrazuje CNC frézování. Vzniká tak rastr dřevěných polí, které dávají výraz interiéru, mezi nimi jsou jako hvězdy rozeseta jednotlivá okénka, propouštějící do chrámu světlo. Prostorem se táhnou sedm trámů, symbolizujících Sedm bolestí Panny Marie. Jako koruna se nad nimi tyčí ocelová věžička s křížkem, která už zdálky jasně oznamuje její sakrální funkci.

Obnova Červeného kostela

Ze sakrálních staveb zaujala také rekonstrukce Červeného kostela — a na mapě se přesouváme na východ. I tento projekt olomouckého ateliéru není na české architektonické scéně nováčkem a nasbíral již několik ocenění, mimo jiné se stal Stavbou roku 2024 v kategorii Rekonstrukce a obnova; ve stejném roce si připsal také Czech Interior Award v kategorii Veřejný interiér, navržený ve spolupráci s Denisa Strmisková studio. Původně depozitář Vědecké knihovny Olomouc se v novém návrhu otevírá veřejnosti — vznikají nové objekty sloužící k uskladnění knih a samotný kostel se stává místem komorních koncertů, divadla, veřejných čtení či přednášek a výstav. Součástí návrhu bylo i vytvoření nového informačního centra Olomouckého kraje. Citlivou obnovu sakrální stavby s množstvím technických výzev doplňuje nová přístavba. Krystalická hmota navazuje na kostel nejen provozně, ale i svou půdorysnou stopou přejímá členění původní stavby.

Nové proboštství

Poslední ze svaté trojice je pak projekt Nového proboštství na Pražském hradě. Existující stavba byla citlivě navrácena do své podoby z konce 19. století — restaurovaly se fládrované povrchy, doplňovala dlažba, repasovaly parkety a obnovovaly se původní kazetové stropy. Nová vrstva se pak promítla v jemných úpravách dispozic, které slouží k otevření prostoru, a především v zpřístupnění od 70. let nepřístupného dvora. V nově přístupném dvoře navíc vznikly dvě žulové přístavby, v nichž našly místo komerční prostor a kavárna, jež využívá odliv návštěvníků z hlavní trasy Pražského hradu a nabízí výhled na Jelení příkop.

Výtvarné ateliéry Pedagogické fakulty

Další z nominovaných je stavba nového zázemí výtvarných ateliérů pro Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity. Stavbu formovala její funkční náplň zevnitř a výrazné prostorové limity: původní trafostanice musela být udržena v provozu, základní prosvětlení ateliérových prostor a boční fasády bez oken. Výsledné funkce jsou vrstveny v jednotlivých patrech — dílna, malířský ateliér a multimediální studio fungující jako white/black box. Celý objekt sjednocuje bílá omítka a minimalismus je podtržen bezrámovými prosklenými plochami.

Dětský hospic Dům pro Julii

I s dalším projektem zůstáváme na mapě moravské metropole. Jedná se o projekt prvního českého hospice u nás — o kterém ale pravděpodobně slyšíte už dříve. Projekt ateliéru Čtyřstěn suverénně ovládl letošní Českou cenu za architekturu, kde si odnesl hlavní cenu a také několik cen partnerských. Stavba, která je citlivě zasazena do svahu v brněnském předměstí, vytváří uzavřený dvůr, jenž má být pokojným místem pro rodiny v nejtěžších okamžicích. „Návrh podporuje otevřenost a tichou kontinuitu, stírá hranice mezi péčí, domovem a zahradou, a přitom zůstává soukromý a funkční,“ popisují autoři svůj přístup — který oslovil nejen odbornou porotu ČKA, ale i širokou veřejnost.

Multifunkční sál v Císařských lázních

Na druhý konec republiky nás přenese další z nominací naší scény. Památkově chráněná budova Císařských lázní se pod taktovkou Petra Hájka proměnila v koncertní, taneční, filmový či divadelní sál. Na místě původního rašelinového strojního zařízení v srdci stavby tady vyrostlo nové „srdce“ — červený sál, stroj na hudbu, který rozpumpovává nový kulturní život města. Stavba stojí na vlastních ocelových nohách, své okolí tak využívá jako atmosféru dotvářející kulisy; tíhu okolních stěn kontrastuje její montovatelnost a vysoká úroveň technického řešení.

Adaptace obilného sila ve Winternitzových automatických mlýnech

Další nominace nás vede do Pardubic, do areálu Winternitzových automatických mlýnů — národní kulturní památky architekta Josefa Gočára. Po více než sto letech průmyslového provozu se areál proměňuje ve moderní kulturně‑společenskou čtvrť. Díky Nadaci Automatické mlýny manželů Smetanových zde vznikají veřejné prostory — vstupní park, vnitřní piazzetta a multifunkční „Silo“, kde se konají výstavy, koncerty a workshopy, a nechybí ani pobočka Turistického informačního centra Pardubice. V původní mlýnské budově sídlí Gočárova galerie.

GAMPA a Sféra Pardubice

Následující nominace je s předchozí ve velmi těsném spojení — městská galerie GAMPA a moderní vzdělávací centrum Sféra uzavírají severní část areálu automatických mlýnů. Galerie GAMPA se nachází ve spodní části — v těsném propojení s cihlovou piazzettou, Sféra ji nadýchá — vynáší se dvěma technickými jádry nad cihlové bloky galerie v přízemí. Stavba materiálově navazuje na prostory areálu a nabízí hned několik odstínů červené: dole cihlové zdivo bez omítky, nad ním probarvený beton, vnější plášť z cortenových plechů. Pozvednutím centrální „sféry“ však nevzniká monolitický blok — objekt nabízí výhled do okolí: na město i řeku.

Štvanická lávka

Proud řeky nás zavede k dalšímu z projektů: k Štvanické lávce — známé také jako lávka HolKa, která spojuje pražské čtvrti Holešovice a Karlín. Za jejím návrhem stojí Petr Tej, Marek Blank a Jan Mourek, kteří proměnili pěší lávku přes Vltavu v blok‑stuhu. Tenkou bílou linii podpírají dvě opěry na nábřeží, dva pilíře na okrajích ostrova Štvanice a dva pilíře v rameni řeky. Důmyslná nosná konstrukce je skryta v jemnosti celého díla — tenkosti, které bylo dosaženo díky použití vysoce kvalitního UHPC betonu. Jednoduchost doplňují ozdobná bronzová madla s figurálními zvířecími hlavami od sochaře Aleše Hvízdala.

1 KM městské proměny – Jak se pražský Negrelliho viadukt stává komunitním prostorem

Jen pár minut chůze odtud najdeme další z vybraných projektů: proměnu Negrelliho viaduktu od studia CCEA MOBA. Projekt, který vdechnul nový život zanedbané infrastruktuře. Dvanáct let trvající iniciativa, která spojila obyvatele, neziskové organizace, umělce a městské i státní instituce, ukazuje potenciál městské revitalizace. Dříve zanedbané prostory určené pro nelegální parkování se postupně mění v dostupné zázemí pro malé podniky a kreativní komunitu. První pilotní klenba potvrzuje životaschopnost celého modelu — je technickým i společenským portálem, který otevírá cestu k aktivaci všech 49 kleneb.

Lesní koupaliště

Nominační jedenáctku uzavírá projekt Lesní koupaliště — v Liberci. Architekti z ateliéru Mjölk zde vzkřísili ducha historického lesního koupaliště. Stavba využívá existující betonovou platformu a pod jednu ocelovou střechu skládá hned několik funkcí: bistro, saunu a hygienické zázemí. Jednotlivé části tvoří lehká dřevěná konstrukce s CLT panely, dřevo se objevuje i na fasádě ve formě obkladu a v interiéru jako překližka. Celý projekt cílí na udržitelnost — ekonomickou i ekologickou — a je architektonickým zhmotněním společného úsilí participujících občanů, architektů, dobrovolníků a města Liberec.