Z pražského bytu z 30. let vzniklo moderní rodinné bydlení

Rekonstrukce bytu v pražském domě z konce 30. let přinesla zásadní proměnu dispozice i nové využití původních místností. Autor návrhu Prokop Hartl odstranil příčku mezi dvěma pokoji, přesunul kuchyň do hlavního obytného prostoru a zachoval přitom řadu původních prvků. Výsledkem je interiér, který propojuje repasované dubové parkety, dubovou dýhu, přírodní kámen a výrazné autorské vybavení.

Za rekonstrukcí stojí designér Prokop Hartl, jehož rukopis se projevuje především v důrazu na detail, řemeslné zpracování a individuálně navržené vybavení. Zadáním byla celková rekonstrukce bytu v pražském domě z konce 30. let, který má díky umístění v předposledním patře výjimečný výhled na Vltavu. Cílem nebylo pouze modernizovat interiér, ale především přizpůsobit jeho dispozici potřebám mladé rodiny a současně zachovat kvality původního prostoru.

Klient nechal designérovi poměrně volnou ruku. Jedním z konkrétních požadavků bylo vytvoření dostatečného úložného prostoru pro rodinná jízdní kola. Výsledný návrh proto pracuje nejen s novým uspořádáním obytných místností, ale také s promyšleným začleněním úložných prvků a zachováním původních materiálů.

Nová dispozice otevřela hlavní obytný prostor

Zásadním zásahem bylo odstranění příčky mezi dvěma původními pokoji. Jejich propojením vznikl velkorysý obytný prostor, který naplno využívá výhledu na Vltavu. Právě sem se přesunula také kuchyňská linka, která se původně nacházela v oddělené zadní části bytu společně s pokojem pro služku.

Změna umístění kuchyně zásadně ovlivnila fungování celého interiéru. Namísto izolované pracovní místnosti se stala přirozeným centrem rodinného života a zároveň výrazným výtvarným prvkem. Její charakter určuje tmavě modře mořený ostrůvek, deska z přírodní žuly a naddimenzované úchytky. Celek doplňuje na zakázku vyrobený jídelní stůl z žárově pozinkované oceli a bělené borovicové překližky, který propojuje kuchyňskou a obytnou část.

Barevnost i materiálové řešení zůstávají poměrně střídmé. Důležitou roli hraje dubová dýha, která se opakuje na vestavěných skříních podél hlavních komunikačních os bytu. Jejich umístění navíc není pouze estetické. V chodbě stojí přesně na rozhraní polyuretanové lité podlahy a repasovaných dubových parket, čímž pomáhají zdůraznit přechod mezi jednotlivými částmi interiéru.

Původní detaily dostaly novou roli

Rekonstrukce se nesoustředila jen na nové prvky. Důležitou součástí návrhu bylo zachování a renovace vybraných původních součástí bytu. Vedle dubových parket zůstaly na svém místě také dvoje původní dveře. Nad nimi přibyly světlíky, které přivádějí denní světlo hlouběji do dispozice a pomáhají prosvětlit její vnitřní části.

Na původní charakter interiéru navazují také truhlářské detaily z tmavě mořeného dřeva. Patří mezi ně například na míru navržená madla vestavěných skříní nebo podlahový vlys, který připomíná místo někdejší příčky. Právě podobné drobnosti propojují původní a nově vytvořené části bytu, aniž by bylo nutné historický charakter prostoru napodobovat.

Rohový sloup jako hlavní motiv interiéru

Jedním z nejzajímavějších momentů rekonstrukce je práce s nosnou konstrukcí. Očištěné betonové průvlaky vedou pohled k rohovému nosnému sloupu, který se stal ústředním prvkem otevřeného obytného prostoru. Původně přitom představoval spíše komplikaci návrhu. Prokop Hartl jej však dokázal začlenit do kompozice tak, že dnes přirozeně propojuje jednotlivé funkce hlavní obytné místnosti.

Jeho výraz ještě umocňuje kombinace zrcadel a dubové dýhy. Namísto snahy konstrukční prvek skrýt se s ním návrh naučil pracovat a využil jej jako přirozený orientační bod celého interiéru. Je to jeden z příkladů, kdy omezení dané původní stavbou nemusí být překážkou, ale může se stát podstatnou součástí architektonického řešení.

Zadní část bytu nabízí soukromí

Přesunutím kuchyně do hlavního obytného prostoru se uvolnila původní zadní kuchyňská místnost. Ta dnes slouží jako klidnější soukromá část bytu. Vznikla zde ložnice s velkorysou úložnou stěnou a walk-in sprchou oddělenou luxferami.

Vestavěný nábytek doplňují autorské kusy z projektu anýz, jejichž tvary navazují na celkové výtvarné pojetí interiéru. Atmosféru bytu dotvářejí také obrazy Lukáše Koubka. Masivní židle a hliníkové vázy jsou rovněž jeho vlastními návrhy.

Rekonstrukce tak nestaví na efektních materiálových kontrastech ani na samoúčelných designových gestech. Její podstata spočívá především v novém uspořádání prostoru, promyšlené práci s původními prvky a důsledném dotažení detailů. Byt si zachoval část svého původního charakteru, zároveň ale získal dispozici odpovídající současnému rodinnému životu.