Záchrana pražské vily z roku 1912. Ruina se proměnila v moderní bytový dům

V roce 2019 oslovil architekty z Atelier Hajný klient, který zakoupil vilu na prestižní adrese v Praze. Objekt byl ve velmi špatném technickém stavu a zároveň bylo od počátku zřejmé, že očekávaný standard bydlení bude vysoký. Zadání tak spojovalo náročnou obnovu historické stavby s požadavky na současné dispoziční řešení, komfort a technologie.

Dům je součástí vilové kolonie založené v roce 1912 Stavebním družstvem pražských novinářů a spisovatelů. Nachází se v památkové zóně a původně jej navrhli architekti Tomáš Pražák a Pavel Moravec; kolaudace proběhla ve 30. letech 20. století. Současná rekonstrukce, zpracovaná studiem Ateliér Hajný, se týkala jedné poloviny dvojdomu.

Vila je přístupná jak z ulice Benešovské, tak horním pěším vstupem z ulice Bratří Čapků. Původní garáž, zapuštěná v terénním zlomu, nevyhovovala staticky ani kapacitně. Byla proto nahrazena novou železobetonovou konstrukcí, která zároveň slouží jako opora zahrady plynule přecházející na její střechu. Garáž je s obytnou částí propojena výtahem na úrovni přízemí.

Charakteristickým prvkem původní stavby byly plochy z betonových cihel. Nová garáž tento motiv přebírá a její fasáda je z těchto cihel kompletně realizována. U samotné vily však byly původní cihly ve velmi špatném stavu, částečně znehodnocené nevhodnými nátěry z minulosti. Po konzultaci s památkáři byly zakryty dvoucentimetrovou vrstvou cihelných pásků, řezaných na místě z celých betonových cihel.

Další materiálové řešení exteriéru vychází z původního výrazu domu: hrubá okrová omítka, tradiční skládaná krytina z bobrovek či nová okna s původním dělením tabulí doplněná izolačními skly. Na jižní fasádě byly instalovány kopie původních dřevěných předokenních rolet. Diskutovaná přístavba místnosti nad původní terasou byla navržena tak, aby doplnila stávající strukturu, ale zároveň byla čitelná jako novodobý zásah – například absencí korunní římsy či zapuštěným výstupem na střechu nástavby.

Nová dispozice pro více bytových jednotek

Původně vila sloužila jedné rodině a tomu odpovídalo i uspořádání čtyř podlaží. Suterén zahrnoval sklepy, prádelnu a sklad uhlí, hlavní byt se nacházel v přízemí a patře, podkroví tvořila minimálně využívaná půda. Každé podlaží disponuje užitnou plochou přibližně 120 m².

Zadáním investora bylo vytvořit samostatné bytové jednotky také v suterénu a podkroví. Protože původní dřevěné schodiště propojuje pouze přízemí a patro, bylo do severovýchodního rohu domu vloženo nové samostatné schodiště, ústící do podkroví. Suterénní byt byl přisvětlen novým anglickým dvorkem a vloženými okny; přístup je možný jak ze zahrady, tak po schodišti ze severní části pozemku.

V přízemí a patře zůstala dispozice v zásadě zachována. Počet i velikost místností se výrazně neměnily, doplněny byly především koupelny a technické zázemí. Obývací pokoj a kuchyně hlavního bytu odděluje příčka s původními posuvnými dveřmi navazujícími na skříň s vitrínami. Tato sestava byla pečlivě zrenovována. Vnitřní dveře byly nahrazeny přesnými kopiemi a historické schodiště prošlo sanací i obnovou. Zůstalo na svém místě u převýšeného okna orientovaného do zahrady.

Dialog historických vrstev a současných technologií

Rozsah poškození objektu umožnil zachovat jen omezené množství původních prvků. Vedle schodiště a vestavěné skříně tak vznikl prostor pro citlivé vkládání nových vrstev. Vestavěný nábytek byl navržen studiem s důrazem na nadčasový výraz a řemeslné zpracování. Tmavé plochy jsou potaženy mořenou dubovou dýhou, zapuštěné úchytky jsou ručně opracovány z dubového masivu.

Propojení starého a nového se promítá i do technického řešení domu. Zachovány byly historické okenní profily, avšak s izolačními skly, použity tradiční odstíny barev včetně slonové kosti. Podlahové teplovodní vytápění je napojeno na tepelné čerpadlo země–voda, přičemž pod garáží byly realizovány dva vrty o hloubce 200 metrů.

Významnou roli hraje také volně stojící nábytek od společnosti Modernista, specializující se na přesné repliky českého kubismu, funkcionalismu a art deca. Vybrané kusy doplňují další solitéry, například jídelní stůl s mramorovou deskou či minimalistická pohovka v obývacím pokoji.

Ambicí projektu nebylo vytvořit repliku bydlení 30. let. V kontextu nové dispozice by takový přístup postrádal smysl. Architekti usilovali o to, aby původní a současné prvky vstoupily do vzájemného dialogu a společně tematizovaly nadčasovost českého i evropského designu.