Žitný mlýn v Jižních Čechách: Zachráněný industriální areál se změnil na bydlení u Vltavy

Areál bývalého Žitného mlýna v Boršově nad Vltavou prošel rozsáhlou konverzí, která proměnila historický industriální komplex v obytný soubor s veřejným prostorem a vazbou na okolní krajinu. Autorem architektonického návrhu je studio mar.s architects, projekt vedl Ing. arch. Martin Šenberger.

Architektonický koncept vychází z principu citlivého propojení historických struktur s novými objekty. Zachovává charakter místa a jeho industriální minulost, zároveň však doplňuje areál o současné bydlení a veřejné prostory.

Areál bývalého mlýna je výrazně spjatý s řekou Vltavou. Historicky zde fungoval náhon, který poháněl mlýnské kolo a později také dvě Francisovy turbíny vyrábějící elektřinu. Významnou dominantou komplexu je pětipodlažní cihlové silo z konce 19. století, k němuž se postupně připojila další technologická a provozní zástavba včetně betonových sil a správní budovy.

Na opačné straně areálu stojí barokní zámeček ze 17. století. Historická struktura tak vytváří různorodý soubor staveb, které odrážejí několik století vývoje průmyslové výroby i hospodářského zázemí regionu.

Architekti při návrhu konverze řešili především otázku, jak tuto industriální stopu zachovat a zároveň otevřít místo nové funkci – současnému bydlení.

Adaptace brownfieldu pro současné bydlení

Výsledný soubor tvoří čtyři architektonické objekty: dvě historické budovy a dvě novostavby. Celkem zde vzniklo 83 bytových jednotek o velikostech od 45 do 150 m². Nabídka zahrnuje byty od dispozic 1+kk až po 5+kk.

Součástí projektu je také mezonetový byt umístěný v původní věžové části mlýna. Charakteristická vertikální struktura prostoru zde vytváří atypickou obytnou atmosféru.

Do přízemí hlavní budovy architekti umístili kavárnu orientovanou do nově vzniklého náměstí. Parter tak aktivuje veřejný prostor a otevírá areál širšímu okolí.

Nové náměstí jako centrum areálu

Důležitým urbanistickým krokem bylo doplnění otevřené strany původní zástavby novým třípodlažním bytovým domem. Tím vzniklo centrální náměstí se stromořadím a širokým schodištěm orientovaným směrem k zámečku.

Dominantou tohoto prostoru je původní Francisova turbína, která byla nalezena v zasypaném náhonu a umístěna do středu náměstí jako připomínka technické historie mlýna.

Směrem k řece byl obnoven náhon a doplněn novým mostem. Projekt zároveň vytvořil přirozené propojení s parkem podél Vltavy. Torzo původní garáže zde bylo zachováno a využito jako galerijní prostor pro vystavení technologických artefaktů.

Transformace historických budov

Pětipodlažní silo prošlo výraznou architektonickou obnovou. Fasáda byla očištěna na režné cihlové zdivo a odstraněny byly pozdější přístavby i pultová střecha. Nové nástavbové patro ze světlé cihly je od původní hmoty odsazeno, aby byl zásah jasně čitelný.

Okna jsou replikami industriálních ocelových výplní. Na fasádě orientované k řece přibyly černé ocelové balkony.

Nejvýraznější proměnou prošla centrální věž, kde vznikl loftový byt. Věž byla zastřešena železobetonovou skořepinou, která vytvořila prostor s terasami a výhledy do krajiny. Střecha je navržena jako zelená a je součástí ekologického konceptu celého areálu.

Správní budova, kolmá dvoupodlažní stavba, získala nový cihelný sokl a světlou omítku. Byty zde doplňují balkony. Obě historické budovy propojuje nové vertikální komunikační jádro ze skla a černého plechu, které představuje současný architektonický prvek jasně odlišitelný od původní struktury.

Novostavby doplňující historický celek

Dům uzavírající nové náměstí je třípodlažní objekt se světlou cihlou, bílými kovovými prvky a plochou střechou. Svým výrazem se záměrně odlišuje od historických staveb a místo balkonů nabízí lodžie a terasy.

Druhá novostavba stojí u náhonu a řeky. Jedná se o pětipodlažní kvádr s fasádou z červené režné cihly a velkými francouzskými okny. Architektura domu reaguje na blízkost řeky otevřenými lodžiemi a balkony.

Technické řešení a princip reuse

Základem projektu je princip reuse, tedy maximální využití původních stavebních struktur. Architekti jej považují za jeden z nejšetrnějších přístupů k nakládání se stavebními zdroji.

Součástí řešení jsou také zelené střechy a hospodaření s dešťovou vodou, která napájí obnovený kanál.

Statické zásahy byly v některých částech velmi náročné. V nejstarší budově bylo nutné nahradit původní dřevěné silo železobetonovými stropy. V novější části se naopak odstraňoval systém betonových komůrek; jejich fragmenty byly v interiéru ponechány jako připomínka původní technologie.

Dialog s historií místa

Projekt vznikal ve spolupráci s investorem, rodinnou stavební firmou Auböck Bau, která má rakouské kořeny a pobočku přímo v Boršově nad Vltavou. Společným cílem bylo zachovat industriální charakter areálu a zároveň jej otevřít novému využití.

Výsledkem je soubor, který propojuje historické stavby, nové domy, náměstí i park u řeky do jednoho funkčního celku. Areál si tak uchovává svou paměť, ale zároveň nabízí současné bydlení v blízkosti krajiny.