Partneři sekce:
  • Stavmat
  • REHAU

Dřevěné fasády

Dřevěné fasády

V dějinách stavebnictví se nachází jen málo prvků, které by byly použitelné i v dnešních podmínkách. Proto dnešní výrobci fasád čerpají ze staletých zkušeností našich předků a zároveň využívají nových technologií, které přináší dnešní doba. Na principu provedení se od té doby příliš nezměnilo. Nejstarší nalezené pozůstatky dřevěných fasád byly objeveny už ve staré Číně a Japonsku, kde bylo nalezeno mnoho starých paláců, které měly fasády obloženy dřevěnými šindeli z teakového dřeva, kotvenými pomocí ručně kovaných hřebíků.

Při rozhodování, zda a případně jakou dřevěnou fasádu zvolit pro svůj dům, je nutné se při výběru zaměřit na některé aspekty, které mají hlavní vliv na životnost. Dřevěná fasáda neposkytuje stavbě jen osobitý vzhled, ale zároveň chrání dům před teplem, deštěm a zimou.

{R1}

Výběr

Prvním nejdůležitějším aspektem je dobře zvolená dřevina – ta má zásadní vliv na životnost obložení. Nejčastěji se pro výrobu využívá dřevo smrkové, borové, modřínové, popřípadě dřevo z tvrdých exotických stromů pocházejících z oblastí Asie a Jižní Ameriky. Na trhu se pak nabízí i různé tvary, např. rovná prkna, palubky nebo trapézové profily známé pod názvem ,,RHOMBUS“. Dále je důležité věnovat pozornost síle materiálu – čím je obklad silnější, tím je odolnější vůči působení vlhkosti a jeho životnost se prodlužuje. Jde-li o šířky profilů, ty se pohybují v rozmezí 68–230 mm, ovšem pozor, čím větší šíře obkladu, tím větší riziko objemových změn, kroucení a praskání vlivem vlhkosti a teplotních výkyvů. Při výběru kotvení samotných palubek (prken) je potřeba dbát na povrchovou úpravu spojovacího materiálu. Galvanická úprava běžných vrutů nestačí, je potřeba použít vruty v nerezovém provedení – u těch nedochází k jejich degradaci a budoucímu nevzhlednému zabarvení dřeviny v místě kotvení. Montáž se provádí na dřevěný impregnovaný rošt, který je velmi důležitý pro cirkulaci vzduchu a zajistí odvětrání a přirozené vysoušení obkladu.

Pro povrchovou úpravu jakéhokoliv dřevěného obkladu je velmi důležitý dobře zvolený nátěr. Mezi doporučené a nejčastěji používané pak patří nátěry na olejové bázi, které obkladu umožňují dýchat a udržují jeho přírodní vzhled. Nevhodně použitý nátěr, např. lak, popřípadě silnovrstvá lazura, dřevo uzavře a výrazným způsobem zkracuje jeho životnost. Dřevo se olejem dá i tónovat, aby získalo požadovaný odstín. V případě, že se nechceme o fasádu starat či investovat do povrchové úpravy, musíme našemu požadavku uzpůsobit i výběr dřeviny pro dřevěný obklad. Volíme proto např. sibiřský modřín, tepelně upravené dřeviny THERMOWOOD, bangkirai, jatobu, massarandubu, teak a jiné odolné dřeviny. U těchto dřevin se působením UV záření a fyzikálních procesů naše fasáda časem promění ve stříbro-šedou patinu. Dřevěných fasád se ovšem vůbec není třeba obávat. Při dodržení základních zásad a při dobré volbě materiálu mají vysokou trvanlivost a odolnost (v případě exotických dřevin je životnost ještě delší). Dřevěná fasáda je navíc šetrná k životnímu prostředí a v případě rekonstrukcí obnoví krásu domů, vytvoří vlastní architektonické efekty a popřípadě i zakryje drobné nedostatky původní fasády. 

Používané druhy dřevin

Smrk: tento materiál je vzhledem k jeho nízké pořizovací ceně nejvíce používaný. Díky svým vlastnostem a tvarové stálosti se velmi dobře opracovává. Jde snadno mořit a napouštět lazurovacím lakem, což přispěje k prodloužení jeho životnosti.

Borovice: na fasády se používá poměrně málo. Jedná se o dřevinu, která obsahuje poměrně hodně pryskyřice, jež vlivem prudkého slunce ,,roní“, což vytváří žluté fleky na obložení.

Sibiřský modřín: má vysokou odolnost a životnost za příznivou cenu, nejpříznivější hned po smrku. Tato dřevina je nejpoužívanější na obklady fasád.

THERMOWOOD dřeviny: jsou dřeviny, které prošly řízeným procesem tepelné úpravy. Nejčastěji upravovanou dřevinou je finská borovice. Dřevo, které projde takovou úpravou, získá specifickou hnědou barvu a vlastnosti, které prodlouží jeho životnost, omezí tvarové změny a zvýší odolnost vůči hnilobě a napadení dřevokaznými škůdci.

Exotické dřeviny: jedná se převážně o dřeviny pocházející například z Jižní Ameriky (massaranduna, jatoba, ipe), jihovýchodní Asie (teak, eben, bangkirai) nebo Afriky (mahagon). Jedná se o velmi odolné, ale poměrně drahé dřeviny, proto se používají velmi málo.

 

Text + foto: Luboš Jirků, Člen představenstva Cechu KPT ČR

Článek byl uveřejněn v časopisu Realizace staveb 2/2018.

Partneři sekce:
  • Stavmat
  • REHAU

Dřevěné fasády

Dřevěné fasády

Výběr vhodného fasádního materiálu a systému konstrukce závisí na tom, k čemu bude dřevěná fasáda sloužit a jaké jsou na ni kladeny nároky. Kromě běžných požadavků je třeba posoudit i požadavky specifické, které jsou dané místem stavby, nadmořskou výškou, podnebím nebo odlišným provozem budovy.

Základní požadavky na fasádní pláště jsou: zamezení průniku vody a větru do dalších vrstev konstrukce, pevnost (proti větru a dalším klimatickým vlivům), odolnost proti mechanickému poškození nebo dokonce vniknutí osob, estetická funkce, umožnění provětrávání spodních vrstev (především u difuzně otevřených systémů), snadná údržba a dlouhá životnost. U dřevěných obkladů a fasád to bývá kombinace dřevěných pohledových prvků a podkladních fólií.

Základní konstrukční principy dřevěných fasád
Dřevěná fasáda by měla být koncipována tak, aby se v průběhu času proměňovala a stárla, a to pokud možno jako jednotný celek. Na fasádní obklady lze použít širokou škálu dřevin různé kresby, struktury, barevných odstínů i kvality. Zásadní vliv na vzhled fasády má zvolený profil a formát. Volba profilu závisí na způsobu uložení. Jiné profily se používají pro obklad orientovaný vertikálně a jiné pro obklad horizontální.

Směr vláken obkladu lze zvolit svisle, vodorovně nebo diagonálně. Jak pro svislé, tak i pro vodorovné uspořádání prken existují rozmanitá profilování, která dobře odvádějí vodu. U diagonálního uspořádání prken se musí obzvlášť dbát na správné provedení svislých stykových spár. Vzhledem k šikmému uspořádání prken voda odtéká podle uspořádání spár a shromažďuje se ve stykových spárách, v rozích i dveřních a okenních otvorech.

Na fasádu se doporučuje používat radiálně a poloradiálně řezaná prkna, protože u bočních (tangenciálních) prken může v souvislosti s povětrností docházet k oddělení horních vrstev dřeva, u bočních prken navíc k větším deformacím a častějším trhlinám.

Nejmenší tloušťka venkovního obkladu z masivního dřeva je 20 mm. Největší šířka prken pro obklady na pero a drážku nemá překročit 140 mm pro obklady nevystavené nebo málo vystavené povětrnosti, případně 120 mm pro obklady extrémně vystavené povětrnosti. Obecně se mají upřednostňovat úzké lamely (60, 70, 80 mm) před širokými (120, 140 mm). Ošetřené dřevěné prvky musejí vykazovat poloměr hran nejméně 2,5 mm, aby byla zajištěna dostatečná tloušťka nátěrového filmu. Pro většinu oblastí použití lze doporučit vlhkost dřeva (při zabudování) mezi 12 až 16 %.

Kromě palubek je možné použít něco ze širokého sortimentu prken a hranolů.
Nejjednodušším typem dřevěného obkladu jsou tzv. překládaná prkna nebo též peření. Jedná se o poměrně starý a osvědčený způsob, kdy jsou jednotlivá prkna přes sebe jednoduše překládána a díky tomu může voda stékat po fasádě a riziko zatékání do prostoru pod fasádou je jen minimální. Velmi oblíbené jsou tzv. latičkové fasády skládané z jednotlivých latěk různých průřezů od pravidelného čtverce až po obdélník.

Různé fasádní překližky jsou sice populárním typem dřevěných fasád, ale mají velké množství úskalí. Co se týká formátů deskových materiálů, je škála poměrně nepřeberná; v závislosti na architektonickém záměru od úzkých dlouhých lamel až po velkoplošné desky. Vždy je však vzhledem k ekonomičnosti prořezu vhodné volit rozměry vycházející z výrobních formátů jednotlivých desek.

Navrhování dřevěných fasádních systémů
Dřevěné fasádní systémy se navrhují podle několika základních pravidel. První pravidlo se týká odsazení dřevěného obkladu od upraveného terénu minimálně o 250 (lépe 300) mm.

Důležitým prvkem provětrávaných dřevěných fasád, zejména pak u dřevostaveb, je zajištění nepropustnosti vody do vnitřních izolačních a konstrukčních vrstev a zároveň umožnění funkčního odvětrání. Pro zabezpečení požadavku na zabránění pronikání vody jsou dvě možnosti – vhodné použití fasádních prvků s dobře vyřešenými detaily a aplikace vhodné podkladní difuzní fólie.

Jeden z nejstarších a dodnes používaných způsobů dobře utěsněné fasády proti povětrnosti je právě peření – z tohoto principu vycházejí všechny profily palubkových obkladů. Můžeme se rozhodnout pro nejrůznější profily zajišťujících nejrozmanitější estetický efekt. Palubky jsou zároveň nejlepším řešením z hlediska dilatací.

Zcela jiná situace je u fasádních prvků, které nezaručí dostatečnou těsnost a u nichž je podkladní fólie naprostou nezbytností. Jsou to především výše zmíněné latičkové fasády, kde je pečlivost volby a provedení podkladní fólie nezbytností. Zde často s touto fólií pracujeme také jako se součástí pohledové vrstvy včetně vhodné volby její barvy. U těchto systémů počítáme s tím, že se voda dostane až na povrch fólie, nebo po ní dokonce bude stékat. Pro zajištění funkčnosti takovéto fasády je nutná její správná dimenze a provedení vzduchové mezery mezi vnitřním povrchem dřevěných prvků a fólií. Srážková voda ztratí v mezeře rychlost a propadne dolů.

Detaily dřevěných fasád
Zvládnout dobře dřevěnou fasádu v ploše je základ, mít dobře vyřešené její detaily je umění. Hlavní skupinou detailů, které jsou charakteristické pro dřevěné fasády stejně jako pro jakékoli zavěšené fasády, jsou detaily ukončení a přechodů. Jedná se zejména o ukončení u nároží, soklu, střechy, výplní otvorů (např. oken a dveří), parapetů i atik.

Princip pro řešení nároží dřevěných fasád záleží vždy na použitém fasádním prvku. Jedním z nejelegantnějších je zkosení obou prvků tak, aby vytvořily souměrné nároží. Toto řešení však vyžaduje zvýšenou přesnost. Další možností je nároží; upřednostníme jeden z povrchů, který přetáhneme přes druhý a druhý přirazíme natupo. Zajímavého řešení dosáhneme, vložíme-li dřevěný hranol. Docílíme tak až nábytkářsky čistého detailu, který působí stejně z obou stran fasády. Alternativou může být vložení kovové lišty s průřezem ve tvaru L.

Dalším detailem je přechod mezi dřevěnou fasádou a fasádou z jiného materiálu. Vhodnou ukázkou je přechod mezi dřevěným pláštěm a kontaktním zateplovacím systémem (extrudovaný polystyren) s tenkovrstvou omítkou. Základním problémem je rozdílná tloušťka těchto dvou systémů. Na přechodu dvou materiálů je potřeba vždy počítat s dilatací. Je nutné zabezpečit funkční řešení napojení a také zakrytí boční hrany dřevěného obkladu. Pro zakrytí lze použít ofrézované prkno nebo jiný dřevěný prvek ve stejném materiálovém a barevném řešení jako plocha celého obkladu. Stejně dobře jako dřevěný prvek může sloužit i hliníková nebo nerezová lišta.

Základním principem zavěšených nebo také provětrávaných plášťů je jejich možnost odvětrání mezery mezi pohledovým pláštěm a dalšími funkčními vrstvami pod ním. Toto provětrávání by mělo být vždy funkční, což s sebou nese speciální nároky na úpravu především horizontálních ukončovacích prvků. Jedním z řešení je instalace mřížky do fasádního systému.

Spojovací prvky
Spojovací prvky jsou technickým doplňkem, který může fasádu vhodně doplňovat, ale také nevhodně narušovat. Jednotlivé dřevěné elementy se musí trvale upevnit. Na jedné straně má být zabráněno deformaci jednotlivých konstrukčních prvků, na druhé straně má být do určité míry umožněna změna rozměrů (způsobená sesycháním a bobtnáním), aby v dřevěných částech nedocházelo k trhlinám. Obklady z masivního dřeva se připevňují hřebíky, vruty nebo sponkami. Kromě toho existují rozmanité druhy patentových příchytek nebo připevňovacího kování a háčků. Připevňování v zásadě vždy závisí na profilování a přesahování dřevěných částí na přední a zadní straně a může být viditelné nebo neviditelné.

Podstatná kritéria pro volbu spojovacího prostředku jsou únosnost, trvanlivost a odolnost proti povětrnosti. U hřebíků a vrutů závisí hloubka zasahování na tloušťce připojovaného obkladu. Jako tesařské pravidlo platí: délka hřebíku musí být nejméně trojnásobkem tloušťky připojovaného prkna. Hlava spojovacího prostředku nesmí z povrchu dřevěného prvku vyčnívat ani nesmí být zaražena/zašroubována hlouběji. Sponky se doporučují pouze pro neviditelné připevnění. Vzhled prvků nesmí být ovlivněn spojovacími prostředky. Nesmí tedy docházet k viditelnému zbarvení ve dřevě, jak je to možné při použití nepozinkovaných hřebíků, případně vrutů nebo také při chemických reakcích kovů se dřevem.

Kontrola a udržování

Pro dosažení co největší trvanlivosti jsou pro každý obkladový materiál nutné udržovací práce. U obkladů fasád ze dřeva závisí požadovaná pracnost udržování na prosazení koncepce ochrany dřeva při prvním provádění. Bez udržování dochází po kontinuální ztrátě funkce k rychlému zničení. Sanace znamená v tomto případě nahrazení nepoužitelného obkladu.

Dřevěné fasády z protipožárního hlediska
Dřevěné fasády je nutné chránit před zvýšeným rizikem požáru. Účelným řešením v rámci protipožární ochrany dřevěných fasád se jeví používání tenkých profilů s nízkou hustotou, což je však v naprostém rozporu s požadavky na funkčnost a trvanlivost fasády. Nejednou pak dochází k přemístění stavby v rámci pozemku či jiným zásahům do koncepce návrhu. Je tedy nutné s tímto faktorem dopředu počítat a rozhodně ho nelze podceňovat.

doc. Dr. Ing. Pavel Král
Foto: Country life, Rheizink, J. Štefko, D. Veselský