Partneři sekce:

V dialogu s místem: Netradiční mrakodrap v srdci Manhattanu

Zdroj: Adjaye Associates

New York je město proslulé svou skyline: budovy tyčící se stovky metrů do oblak jsou svědectvím lidské zručnosti a pokroku.

Nové skleněné věže ovšem často směřují spíše k uniformitě, vytvářejí zrcadlové bludiště s tísnivým dopadem na obyvatele světové metropole. Proti tomu se vyhrazuje David Adjaye, britsko-ghanský architekt, který na adrese 130 William Street staví poněkud netradiční mrakodrap. Navazuje v něm na další typickou vlastnost města: prolínání minulého s moderním.

Studio Adjaye Associates ve spolupráci s Hill West Architects se v projektu snažilo především odkazovat na tradici new yorských kameníků a zedníků – fasáda budovy je totiž tvořena z ručně litých betonových panelů, které svou strukturou připomínají historické budovy města. Zároveň se jedná o odkaz ke kořenům kulturní různorodosti „Velkého jablka“. Jak už se podařilo i u dalších jeho staveb, zakomponoval Adjaye do mrakodrapu stupňovitou strukturu odkazující na tradiční formy některých afrických kmenů, především kultury kmene Yoruba.

Rozhovor s minulostí

Stejně jako ve svých předchozích projektech propojuje Adjaye i u 130 William Street historii místa a různých kultur, které se na jeho budování podílely. Jedna z jeho nejznámějších budov – Národní muzeum afroamerické historie a kultury ve Washingtonu D.C. čerpá z tradičních prvků americké historické architektury. Nejde však o amalgam poskládaný ze střípků minulosti, ale o hrdou vizi něčeho nového: Adjaye přišel s vlastním vizuálním pojítkem, bronzovými mřížkami, které zdobí stupňovitou fasádu budovy.

Nejstarší ulice New Yorku

Podobně jako v budově washingtonského muzea, i v dalších stavbách Adjaye oživuje historii místa a mnohem víc. Propojením různých kultur a historií ukazuje jeho samotnou podstatu a zároveň se do jisté míry staví kriticky k jeho okolí. „Kdekoliv pracuji, snažím se uvažovat nad historií daného místa, ale zároveň se upínat k budoucnosti,“ říká Adjaye v rozhovoru pro New York Times.

Mrakodrap, který vyrůstá na William Street, v samém srdci finančního distriktu, se odlišuje od okolních staveb snad ve všech ohledech. Adjayeho studio pracuje s prefabrikovanými betonovými bloky, které se svou strukturou podobají hliněným stavbám mnoha domorodých kultur. Podobně jako u Národního muzea afroamerické historie a kultury, i u 130 William Street zakomponoval Adjaye stupňovitý obrys yorubských soch.

130 William David Adjaye 1
Bloky s obloukovými okny jsou lehce nakloněné a utváří pilovitý obrys budovy. | Zdroj: Adjaye Associates, Alan Karchmer,

Ulice, kde mrakodrap stojí, má historii snad stejně dlouhou, jako město samo. Kdysi se po ní procházel například spisovatel Herman Melville cestou k slavnému kostelu Trinity Church a v nedalekém Coenties Slip žili a tvořili velikáni pozdního abstraktního expresionismu Ellsworth Kelly či Agnes Martin. Sám Adjaye pro New York Times prohlásil: „William Street je doslova jednou z prvních manhattanských ulic – pro mě je na tom něco nesmírně lákavého. Říkal jsem si, jaké je vlastně DNA takové původní architektury? Asi to budou klenuté oblouky.“

Budova vhodná pro drony

Přestože se v New Yorku nejedná o Adjayeho premiéru, projekt na 130 William Street přitahuje mnohem více pozornosti než architektova budova sociálního bydlení ve čtvrti Sugar Hill. Podobně jako u nového mrakodrapu, i tady Adjaye Associates zapojilo prefabrikované betonové panely do struktury fasády.

V prostředí okolních cihlových staveb působí nová budova jako provokace, nebo spíše varování – nepravidelně zasazená okna se vyhrazují proti monotónnosti a odkazují na diverzitu americké společnosti. Tehdejší kritici stavbě vytýkali příliš uměleckého ega, které by podle nich mělo jít stranou při plánování budov podobného typu.

Projekt 130 William Street v mnohém navazuje na budovu v Sugar Hill. Sám Adjaye přiznává, že se řídil podobnými principy a nevidí rozdíl v práci pro takto odlišné koncové klienty. Podle něj je důležité pracovat se stejnou vervou pro všechny vrstvy společnosti. Jak betonové bloky, tak klenutá okna vycházejí u mrakodrapu z tradičních prvků okolní historické architektury, především z ikonických skladů, které kdysi lemovaly ulice East Side a ještě dnes jich ještě několik na místě najdete.

Struktura fasády rozbíjí materiálově monotónní fasády okolních mrakodrapů. Zdroj: Adjaye Associates

Od partnerů ASB

V porovnání s poměrně hladkou fasádou v Sugar Hill je budova 130 William Street komponovaná z panelů s vulkanickou strukturou. Bloky s obloukovými okny jsou lehce nakloněné a utváří pilovitý obrys, což podle Davida Adjaye zabrání tomu, aby se během bouří dešťová voda valila po fasádě, a zároveň umožní rozložit vizuální tíhu budovy podél horizontálních linií. Struktura fasády je podle architekta dokonalá i pro případnou dronovou fotografii a klade si za cíl rozbít materiálově monotónní fasády okolních mrakodrapů.

Konstrukce 250 metrů vysoké budovy se v současné době blíží ke konci. Interiér všech šedesáti šesti podlaží navrhovalo studio Adjaye Associates opět ve spolupráci s Hill West Architects. Několik bytových jednotek pak vznikalo ve spolupráci s automobilkou Aston Martin. I ten nejmenší detail byl tak pod kontrolou architektů, a to včetně kohoutků, sprchových hlavic, klik u dveří či nábytku. Jako takový je projekt 130 William Street unikátním zjevením ve sklo-kovové šedi Manhattanu.

Článek vznikl pro Material Times, matériO Prague.

Marek Torčík