Víkendová chata: zrozená z omezení a limitů pro volnost a svobodu

Optimální situace jsou v architektuře vzácné a zřídkavé. Na druhé straně, teprve pod tlakem limitů, mezí a předem daných kritérií se ukáže schopnost jednotlivých ateliérů obstát v nelehkých zkouškách, a vytvořit skutečně mimořádné dílo. Realizovaná Víkendová chata, dřevostavba z návrhu architektonického ateliéru Markéty Bromové je toho názorným dokladem.

Při rozhledu malebnou jihočeskou krajinou kdesi za Vimperkem snadno podlehnete kouzlu svobody a volnosti. To, že tady v podhůří Šumavy, máte i dnes pocit obklopení divočinou, je ale vykoupeno řadou omezení. Nacházíme se totiž za hranicí zdejší Chráněné krajinné oblasti, a pokud tu chcete trvale zapustit kořeny, je třeba se připravit na sousled omezení.

Chrání se tu příroda a krajinný ráz, z čehož plyne řada regulativů. Ty se v případě připravovaného projektu Víkendové chaty promítaly do konceptu využití pozemku, typově charakteristického provedení stavby (fasády a střechy), užitých materiálů.

Nebyla to jediná kritéria. Velmi ostrým limitem byl i kapitál, dostupný pro realizaci. Jeho strop pak představovala suma 2 milionů korun, jež se promítala do toho, jaký postup a materiálová a konstrukční řešení zde bude možné zvolit.

Věci dané i neočekávané

Co bylo předem dané? Že střecha bude sedlová a objekt chaty bude tedy nabývat profil obdélníku 5,5×13 metrů, protože podle manuálu CHKO je dán přesný poměr délky a šířky půdorysu. Z předběžných propočtů zastavěné plochy vycházelo dimenzované provedení krokve, ovšem ve vazbě k předepsanému sklonu střechy, jež zpětně ovlivňoval cenu. Vše tu bylo propojené se vším.

Nalézt cestu z tohoto temného hvozdu technických a legislativních překážek architektka Markéta Bromová (ve spolupráci s architektkou Zuzanou Kostkovou) ale dokázaly. Pomohlo, že všechny ne nutně nezbytné prostory (sklad) byly přesunuty mimo hlavní hmotu domu, do přístavků. Na ty už ochranářské regule nehledí tak přísně.

K obývání určený objekt chaty je nyní rozložen do tří navazujících traktů: na podkrovní část (s prostorem pro hosty) navazuje v přízemí dětský pokoj, na opačné straně pak funguje ložnice rodičů a střed, nabízející splynutí dvou světů, je společenským prostorem kuchyně s jídelnou.

I když to tak zprvu nevypadalo, se započítaným podstřeším je tu nakonec místa dost: další alternativní ložnice pro hosty se nachází nad ložnicí (dá se tam vylézt po žebříku), takže doplňkový spací prostor nad dětským pokojem slouží spíš jako doupě zábavy, herna. Z jídelny se pak propracujete do nenápadné koupelny. Veškerá okna včetně ložnice a dětského pokoje jsou spojena do jednoho celku.

Nenáročná a přitom povedená

Místnosti (ložnice, hlavní obytný prostor a dětský pokoj) propojují posuvné dveře, které umožňují průhled skrze celý prostor domu. Je tu všechno hezky pohromadě, a absence předsíně se vůbec nejeví podstatná.

Po vstupu jste rázem uprostřed veškerého dění. Kulisa okolní krajiny si přímo říkala o nenápadné provedení stavby. Černá barva fasády objekt anonymizuje, byla vyhotovena z opalovaných hranolů. Interiér jde proti tomu s kontrastní světlou březovou překližkou, jež dodává místnostem civilnější a pohodovější výzor.

Víkendová chata, tak jak dnes vypadá, v ničem nepřipomíná, kolik omezení a řešení za jejím zrodem stálo. Už odráží jen volnost a svobodu magické krajiny v Pošumaví.