Evropská unie ustupuje: ESG reporting čeká zjednodušení, přichází Omnibus

Oblast „zelených“ euroregulací a vykazování (ESG reportingu) patří mezi manažery k nejdiskutovanějším tématům současnosti. A to nejen ve stavebnictví. Jen zřídka přitom během debaty nezaznívají kritické komentáře. Je si toho vědoma i samotná EU, která nyní rozvíjí tzv. omnibusovou legislativu.

Jejím cílem je výrazné ulehčení od administrativního břemene zejména pro střední a velké evropské firmy, které jsou ESG reportingem zasaženy nejvíc. Proto Evropská komise představila letos v únoru balíček návrhů, známý jako Omnibus I a Omnibus II, jehož cílem je zjednodušit požadavky na vykazování udržitelnosti.

„(Ne)udržitelná“ legislativa

Vše odstartovalo v roce 2020 přijetím Taxonomie EU pro udržitelné činnosti, na jejímž základě o tři roky později vešla v platnost směrnice o podávání zpráv o environmentální udržitelnosti podniků, tzv. CSRD směrnice. Uložila firmám vykazovat dle stanovených parametrů emise skleníkových plynů a další činnosti s dopadem na životní prostředí a sociální a správní sféru.

Pro velké společnosti (včetně stavebních) platí tato povinnost od letoška za fiskální rok 2024. Malé a střední podniky, firmy se sídlem mimo EU a společnosti v odvětvích s vysokými emisemi s tím měly původně začít už o rok později.

Třetí důležitá regulace, Směrnice o náležité péči o udržitelný rozvoj podniků, byla přijata v květnu 2024. Tzv. CSDDD přišla s dalšími požadavky na podávání zpráv a také s právní odpovědností pro společnosti ve vztahu k jejich dodavatelskému řetězci. Záměrem je nejen regulovat jejich činnost přímo, ale také zajistit, aby jejich dodavatelé dodržovali cíle v oblasti klimatu a lidských práv.

EU řadí zpátečku

Po silné kritice, která se na výše uvedená opatření snesla zejména ze strany evropského průmyslu, bylo rozhodnuto o jejich modifikaci. Z toho vzešly návrhy, přinášející změny zejména ve třech výše uvedených regulacích, ale také v Mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM) a nařízeních souvisejících s InvestEU a dalšími investičními programy EU. Měly by především pomoci udržet konkurenceschopnost evropského průmyslu a zamezit tak úbytku pracovních míst.

Je ale třeba mít na paměti, že v tuto chvíli se jedná pouze o návrh změn, který musí projít schvalovacím procesem v Evropském parlamentu. Zatím tedy není jisté, jak moc se finální podoba nových pravidel bude lišit od aktuálního návrhu Evropské komise. Diskuse a schválení předložené legislativy může trvat 4 až 7 měsíců.

Podle advokátní kanceláře Frank Bold je minimálně po tu dobu pro většinu povinných firem strategické v započatých procesech pokračovat, protože v případě, že na změny nedojde, hrozí jim zpoždění nebo dokonce sankce.

Experti se navíc shodují, že lepším řešením, než co navrhuje Evropská komise, by bylo spíše konkrétní zjednodušení a úpravy povinností, vycházející z dostupných dat a aktuální implementační praxe.

Změny by měly podle společnosti PwC znamenat zejména:

• Zúžení rozsahu CSRD na velké podniky s více než 1 000 zaměstnanci, které zároveň splňují minimální kritéria obratu (50 milionů EUR) nebo aktiv (25 milionů EUR).
  Odložení povinnosti vykazování udržitelnosti pro firmy s více než 250 zaměstnanci („druhá vlna“) o dva roky, přičemž první reportování bude vyžadováno za rok 2027 v roce 2028.
• Upřesnění a zjednodušení ESRS s cílem snížit administrativní zátěž snížením počtu povinných datových bodů a upřednostněním kvantitativních ukazatelů před kvalitativním textem, přičemž koncept dvojí významnosti zůstává zachován.
• Zrušení požadavku na vydání odvětvově specifických standardů.
• Zrušení požadavku na budoucí přechod k ověřování poskytujícímu přiměřenou jistotu a zavedení nového požadavku na vydání cílených pokynů pro ověřování do roku 2026 namísto přijetí jednotného evropského standardu pro ověřování.
• Zavedení omezení pro hodnotový řetězec.
• Zvýšení hranice pro společnosti mimo EU s významnými aktivitami v EU ze 150 milionů EUR na 450 milionů EUR konsolidovaného obratu a revize kritérií pro dceřiné společnosti a pobočky.

Celkově by se tak stavebnictví mohlo těšit na menší byrokratické břemeno a zejména menší firmy by se povinnému vykazování mohly vyhnout. Nic to ale nemění na tom, že tlak na zavádění co nejzelenějších materiálů, technologií a firemních politik, zejména u větších projektů s mezinárodní účastí, asi příliš nepoleví.