Vídeňský model dostupného bydlení: Balkon, kde začíná sousedství

Bydlení jako služba, ne komodita. Balkon jako místo setkání, ne přílepek. A architektura jako prostředek veřejného dobra, ne záminka k investici. Ve Vídni to nejsou slogany, ale realita – i díky domům jako je Quartiershaus.

Dům vznikl jako vítězný návrh výzvy vídeňského Wohnfonds, organizace, která přiděluje městské pozemky podle kvality architektonického a sociálního návrhu – nikoli podle výše nabídky. Na jedné parcele se tak spojily dva ateliéry – feld72 a transparadiso – a společně vytvořily dům, který není uzavřenou enklávou, ale otevřenou strukturou pro sousedství i město.

Dům tvoří dvě křídla: „Cluster House“ od feld72, kde se bydlí sdíleně v tzv. klastrových jednotkách, a „Collaborative House“ od transparadiso, kde najdeme kombinaci komunitního bydlení, ateliérů a prostor pro práci.

„Ústředním bodem je nabídka bydlení mimo tradiční rodinný systém. Kromě bytů, kanceláří, komerčních prostor a dílen nabízí clusterový dům tři obytné clustery, které kombinují několik soběstačných ateliérů vybavených koupelnami a malými kuchyňkami, společné kuchyně a společné prostory a vytvářejí tak současnou komunitu sdílených bytů,“ komentují architekti ze studia feld72.

Byt jako právo, ne investice

Zatímco jiná města – od Berlína po Lisabon – bojují s vymykajícími se cenami nájmů a byty mizícími v nabídkách Airbnb nebo v portfoliích investorů, kteří je raději nechávají prázdné než levné, Vídeň jde jinou cestou. A nevede ji developerská logika, ale město samotné. Model je jednoduchý, ale účinný: město zůstává hlavním hráčem na trhu s byty. Vlastní přes 220 000 sociálních bytů a dalších 200 000 vzniklo díky družstevnímu modelu, podpořenému veřejnými dotacemi.

To z ní dělá největšího veřejného vlastníka bytů v Evropě – většího než kterýkoli stát či město v EU. Výsledkem jsou domy jako Quartiershaus, kde cena nájmu není výsledkem poptávky investorů, ale dohody mezi architekty, uživateli a městem. Architektura zde není investicí – je to infrastruktura každodennosti. V praxi to znamená, že místo spekulativního trhu s omezenou nabídkou se s byty zachází jako s veřejnou službou. Stejně jako s dopravou nebo zdravotnictvím.

Balkon jako spojka

V domě na městském balkoně se potkávají lidé, kteří by si za normálních tržních podmínek bydlení ve vnitřním městě nepořídili – studenti, sólo rodiče, lidé v přechodových životních fázích, řemeslníci. Žijí tu v klastrových bytech se sdílenými kuchyněmi, v malých ateliérech i startovacích jednotkách. V přízemí najdeme komunitní dílny a obchody. Místo podzemních garáží tu rostou včelí úly a komunitní zahrada.

Nejde však o žádný alternativní experiment – je to výsledek systematické městské politiky, která neupřednostňuje nejvyšší nabídku, ale nejlepší návrh. Městské pozemky nejsou ztraceny v aukcích, ale přidělovány podle kvality projektu. Vznikají tak domy, které nejsou vytržené z okolí, ale přímo s ním počítají – funkčně, sociálně i ekonomicky. Je to také metafora vídeňského přístupu ke stavění: otevřenost místo exkluze.

Vídeň – dlouhá léta budovaný vzor

Vídeňská tradice dostupného bydlení má hluboké kořeny v období mezi světovými válkami, kdy město, vedené socialistickou vládou, čelilo bytové krizi a zároveň usilovalo o zlepšení životních podmínek dělnické třídy. Už tehdy se uplatnil princip, že bydlení není jen komoditou, ale základní sociální službou.

Program „Červená Vídeň“, zahájený v roce 1919, vedl k výstavbě desítek tisíc bytů financovaných prostřednictvím zvláštních daní, což městu zajistilo finanční nezávislost a kontrolu nad kvalitou a dostupností bydlení. Důraz byl kladen nejen na počet bytů, ale i na jejich začlenění do městské struktury – vznikaly komplexy, které nabízely i školky, obchody, veřejné služby a komunitní prostory, což podporovalo sociální propojení a zabraňovalo segregaci.

I přes politické změny a historické otřesy, jako byla nacistická okupace a poválečná obnova, Vídeň pokračovala v tradici veřejného bydlení. Více než polovina obyvatel tak žije mimo tržní bytový trh, což vytváří stabilní a inkluzivní městské prostředí.