Vertikální zeleň a střešní zahrady: Jaký mají dopad na prostředí měst?

autor chuttersnap
Zdroj: Chuttersnap

Zástavba nenávratně zabírá půdu, která by jinak byla vhodná například pro pěstování plodin či výsadbu zeleně. Ve svých rodinných domech toto reflektoval již Le Corbusier – ten díky tomu, že přízemí vysunul na pilotech nad zem, umožnil využívání země pod domem.

Le Corbusierovo řešení by v současné době, kdy stoupá cena půdy a je tak atraktivnější a ekonomicky výhodnější stavět budovy do výšky, nestačilo. Objevují se ovšem nové přístupy a možnosti toho, jak navracet přírodu i tam, kde byly postaveny výškové budovy.

Vertikální zahrady, farmy a lesy, zeleninové zahrady na střechách a vyvýšené stavby pro městské zemědělství jsou některé z mnoha možností vertikálního přeorientování na pěstování rostlin. Každá z těchto možností je specifická a má své výhody.

Tyto alternativní metody pěstování se mimo pěstování okrasných či užitkových rostlin používají ke snížení tepelných ostrovů, zvýšení biologické rozmanitosti, podpoře zabezpečení potravin, zlepšení kvality ovzduší a snížení emisí CO2.

autor Zac Wolff
Vertikální zahrady | Zdroj: Zac Wolff

Velkoměsty se šíří nový trend

Vertikální forma pěstování se stává trendem zejména ve městech s vysokou kupní cenou za metr čtvereční pozemku – typickými zástupci takovýchto měst jsou Tokio a New York. Obyvatelé zmíněných měst zakládají vertikální farmy a budují zelené střechy, aby je využily k pěstování potravin a přispěly tak k potravinové samostatnosti.

Takto vypěstované zeleniny se v NY ročně vyprodukuje víc než 36 tun – systém pěstování navíc dovoluje to, aby byly plody vypěstovány v bio kvalitě. Prostory, kde se zelenina pěstuje, mají rozlohu 2,3 hektaru a jsou umístěny na střechách tří historických budov (Brooklyn Navy Yard, Long Island City, Sunset Park). Vrstva půdy je pouze 25 centimetrů vysoká, ale stačí to k tomu, aby absolvovala miliony litrů dešťové vody ročně.

V Tokiu zase díky projektu Sorado Farm osázeli ovocné stromy na střechy pěti vlakových nádraží a vytvořili tak městské ovocné sady. Kancelářské budovy pak získávají zelené fasády, které mohou rovněž sloužit k farmaření (jako např. devítipatrová Pasona HQ Urban Farm od Kono Designs).

Vertikální mohou být zahrady i lesy

Dalším pomyslným stupínkem k originální invenci, kde pěstovat zeleň, jsou vertikální lesy – místa podél stěn budov. Příkladem takového propojení stavby s přírodou je projekt italské kanceláře Boeri Studio – výškový dům Bosco Verticale v Miláně, který byl oceněn International Highrise Award (2014) a Radou pro vysoké budovy a městská stanoviště (CTBUH – Council on Tall Buildings) jako nejlepší výšková budova světa (2015).

Bosco Verticale sestává ze dvou věží o výšce 80 a 112 metrů, na nichž je umístěno 480 velkých a středních stromů, 300 malých stromů, 11 000 trvalek a pokryvných rostlin a 5 000 keřů. Pro lepší představu se jedná o ekvivalent ozeleněné plochy s povrchem 1 500 m2 až 20 000 m2 (podle hustoty výsadby na ploše). Díky obrovskému množství rostlin se stavba mění s ročním obdobím – tím, jak se mění barevnost listů a květenství rostlin.

autor Filippo Cesarini
Vertikální zahrady | Zdroj: Filippo Cesarini

Parky nenahradíme

Od partnerů ASB

Je ovšem dobré myslet také na to, že kořenový systém rostlin, který zabraňuje splavování úrodné vrstvy půdy a sesuvům, má klíčový význam pro zpevňování půdy. Stín rostlin a stromů také vytváří nenahraditelné prostředí pro mnohé druhy hmyzu a dalších živočichů.

Tyto aspekty nedokáží vertikální zahrady nahradit. Je tak stále nutné zachovávat i zeleň v podobě parků, lesů, lesoparků a podobně. Rovněž pro stromy je přirozenější a lepší, pokud mohou růst přímo ze země, kvůli stabilitě jejich kořenového systému.

Proto musí být vertikální zahrady před vlastní realizací důkladně promyšleny. Rovněž je třeba dát pozor na to, aby se při výrobě betonové konstrukce, do které jsou stromy a keře umístěny, nevyprodukovalo více CO2, než by tyto rostliny byly schopny za svůj životní cyklus zpracovat.

Kateřina Tobišková