Studovala Fakultu stavební ČVUT v Praze. Ve vydavatelství Jaga Media působí od roku 2018 a zastává pozici šéfredaktorky odborných titulů REALIZACE STAVEB a TZB HAUSTECHNIK.
Ve své práci se dlouhodobě věnuje tématům na pomezí architektury, urbanismu a ekologie. Zajímá ji zejména propojení stavebního prostředí s přírodou, udržitelnost v kontextu městského plánování a dopady klimatických změn na současnou i budoucí výstavbu. Ve svých textech propojuje odborné poznatky s mezioborovým přesahem a důrazem na praktické dopady do praxe.
Trávník ve městě není jen zelená výplň mezi domy. Dokáže ochlazovat rozpálené ulice, zadržovat dešťovou vodu a ovlivňovat kvalitu prostředí kolem budov. Ne každý zelený povrch ale funguje stejně. Rozdíl mezi loukou, klasickým trávníkem a jeho umělou náhražkou může být v horkém létě překvapivě výrazný.
Letní požáry se v jižní Evropě staly pravidelnou součástí zpravodajství, jejich příčiny však bývají popisovány příliš zjednodušeně. Pozornost se zpravidla soustředí na vysoké teploty, sucho a silný vítr, tedy na projevy měnícího se klimatu. Stejně důležitou roli však hraje způsob, jakým se proměňuje krajina a rozšiřují se sídla do oblastí s hořlavou vegetací.
Projekt Botley West má přinést elektřinu pro stovky tisíc domácností a stát se největším solárním parkem v Evropě. Jeho cesta k povolení však ukazuje, že u velké fotovoltaiky nerozhoduje jen výkon a úspora emisí, ale také dopady na krajinu, půdu, biodiverzitu, památky i místní obyvatele.
Na dlouhá období extrémních veder nejsme v Česku příliš zvyklí a řada tuzemských bytů a domů na ně není dobře připravena. Přehřáté interiéry se tak mohou během několika dnů proměnit v rozpálené pece, ve kterých už nejde jen o nepohodlí, ale také o zdraví. Jak poznat, že organismus vysoké teploty přestává zvládat, a kdy už je potřeba rychle zasáhnout?
Horkovzdušné fritézy se během několika let staly běžnou součástí českých kuchyní. Lákají na rychlejší vaření, menší spotřebu energie a méně oleje, jejich přínos ale nekončí u křupavých hranolků. Výzkumy ukazují, že oproti klasickému smažení mohou výrazně omezit množství škodlivých částic ve vzduchu. Ani air fryer však není zcela bez emisí a bez správného větrání či pravidelného čištění se neobejde.
Dům může začít praskat, i když jeho zdivo není vadné. Ve Francii se problém často skrývá pod povrchem: jílovitá půda v období sucha sesychá a po návratu srážek znovu bobtná. Základy se proto nepohybují rovnoměrně a ve stěnách vznikají trhliny, deformují se podlahy, dveře i okenní otvory a poškození může zasáhnout také přípojky. Jev známý jako retrait-gonflement des argiles (sesychání a bobtnání jílového podloží) dnes představuje riziko pro přibližně 12 milionů rodinných domů a týká se 55 % území metropolitní Francie.
Rostoucí četnost letních vln veder představuje jednu z největších výzev současného stavebnictví. Budovy navržené v době, kdy byly běžné podstatně nižší letní teploty, dnes stále častěji trpí nadměrným přehříváním interiéru.
Dávno před nástupem klimatizací dokázali stavitelé v Dubaji vytvářet domy, které nabízely úlevu i během extrémních letních veder. Pomáhaly jim větrné věže, úzké zastíněné ulice, silné stěny i promyšlená práce s prouděním vzduchu. Dnes, kdy moderní města hledají způsoby, jak se vyrovnat s rostoucími teplotami a vysokou spotřebou energie na chlazení, se tyto staletími prověřené principy překvapivě vracejí do současné architektury.
Opuštěná infrastruktura akvakultury v pobřežních vodách Středozemního moře představuje dlouhodobě kumulovaný environmentální a technický problém, který je v odborných i mediálních zdrojích skloňován zejména v souvislosti s Řeckem.
Obměna vybavení domácností, rekonstrukce bytů, modernizace kanceláří nebo demolice představují každoročně tisíce tun vyřazeného nábytku. Přestože se jedná o běžnou součást životního cyklu staveb i interiérů, otázka správného nakládání s použitým nábytkem bývá často podceňována. Veřejnost mnohdy považuje starý nábytek automaticky za odpad, přestože značná část výrobků může nadále sloužit jiným uživatelům nebo být materiálově využita.
Řecko si většina lidí spojuje s úmornými vedry. Přesto některá tamní města zvládají letní horka překvapivě lépe než řada evropských metropolí. Jakou roli v tom hraje jejich urbanismus, stavební materiály a tradiční architektura?
Městské tepelné ostrovy zvyšují teploty českých měst o několik stupňů oproti okolní krajině. Nejvýrazněji se tento fenomén projevuje v Praze a Brně, kde rostoucí vedra zvyšují význam adaptačních opatření a rozvoje městské zeleně.
Města se během letních vln veder zahřívají výrazně více než okolní krajina. Fenomén známý jako městský tepelný ostrov ovlivňuje kvalitu života obyvatel, spotřebu energie i odolnost urbanizovaných území vůči klimatické změně. Proč vzniká, jaké jsou jeho důsledky a jaká řešení dnes využívají města po celém světě?
Kyselina octová (CH₃COOH) je slabá organická kyselina, která se v praxi vyskytuje ve formě vodných roztoků různé koncentrace. V potravinářství je známá jako ocet, jehož koncentrace kyseliny octové se v evropských podmínkách obvykle pohybuje přibližně v rozmezí 4–6 %. V technické a laboratorní praxi se pak používají i koncentrovanější roztoky, včetně tzv. octové esence, jejíž koncentrace se může lišit podle výrobce a účelu použití, nejčastěji se však pohybuje v nižších desítkách procent.
Městské včelařství bylo ještě před několika lety vnímáno spíše jako okrajová aktivita ekologických iniciativ nebo hobby projekt jednotlivců. V současnosti se však stále více začleňuje do širší diskuse o klimatické adaptaci měst, podpoře biodiverzity, kvalitě veřejného prostoru a environmentální odpovědnosti municipalit i soukromých investorů.
