Studovala Fakultu stavební ČVUT v Praze. Ve vydavatelství Jaga Media působí od roku 2018 a zastává pozici šéfredaktorky odborných titulů REALIZACE STAVEB a TZB HAUSTECHNIK.
Ve své práci se dlouhodobě věnuje tématům na pomezí architektury, urbanismu a ekologie. Zajímá ji zejména propojení stavebního prostředí s přírodou, udržitelnost v kontextu městského plánování a dopady klimatických změn na současnou i budoucí výstavbu. Ve svých textech propojuje odborné poznatky s mezioborovým přesahem a důrazem na praktické dopady do praxe.
Na venkovské trati zarůstají pražce trávou, osobní vlak už roky nepřijel, ale koleje stále vedou mezi obcemi, podniky a regionálními centry. Francouzský projekt Ferromobile se pokouší tuto nevyužitou infrastrukturu vrátit do služby nikoli klasickým vlakem, ale upraveným elektrickým automobilem.
Mohou se střechy supermarketů, kancelářských budov nebo nevyužité vnitrobloky proměnit v nové zdroje potravin? Evropská města ukazují, že pěstování zeleniny nemusí být výsadou venkova. Od komunitních zahrad až po technologicky vyspělé farmy vznikají projekty, které propojují produkci potravin, architekturu a udržitelné hospodaření s vodou i energií. Jaký potenciál městské zemědělství skutečně má, co všechno lze na střechách vypěstovat a kde naráží na své technické a ekonomické limity?
Celá města pro statisíce lidí, nové bytové komplexy, široké bulváry a moderní infrastruktura. Jen obyvatelé chybějí. Čínská „města duchů“ jsou jedním z nejvýraznějších důsledků stavebního a realitního boomu, který měl podpořit ekonomický růst země. Proč vznikla, komu patří miliony prázdných bytů a co s nimi bude dál?
Kvalitně osvětlené město nemusí být městem zalitým světlem. Moderní přístup k veřejnému osvětlení ukazuje, že méně může znamenat více – větší komfort, nižší spotřebu energie i menší dopad na přírodu. Rozhodující přitom není jen typ svítidla, ale také to, kam světlo míří, jakou má intenzitu a barvu nebo zda svítí naplno i hluboko v noci. Řadu těchto principů lze navíc využít nejen ve veřejném prostoru, ale také při osvětlení budov a jejich okolí.
Vývoj stavebnictví ve 20. století byl charakterizován snahou o dosažení vysoké mechanické odolnosti konstrukcí, požární bezpečnosti, chemické stability a současně ekonomické efektivity výstavby. Tento vývoj vedl k masovému rozšíření materiálů, které byly v době svého zavedení považovány za technicky přínosné, avšak jejich dlouhodobé zdravotní a environmentální dopady byly identifikovány až s časovým odstupem.
Každé město je živý celek, který může během několika let přijít o uhelný zdroj, získat datové centrum s velkým množstvím odpadního tepla, zrenovovat část sídlišť a zároveň narazit na kapacitu elektrické sítě. Pokud se o každé změně rozhoduje zvlášť, mohou vzniknout předimenzované zdroje, drahé sítě nebo investice, které si navzájem zhorší ekonomiku. Evropská unie proto přesouvá vytápění a chlazení mezi oblasti, které mají města plánovat dlouhodobě a společně.
Trávník ve městě není jen zelená výplň mezi domy. Dokáže ochlazovat rozpálené ulice, zadržovat dešťovou vodu a ovlivňovat kvalitu prostředí kolem budov. Ne každý zelený povrch ale funguje stejně. Rozdíl mezi loukou, klasickým trávníkem a jeho umělou náhražkou může být v horkém létě překvapivě výrazný.
Letní požáry se v jižní Evropě staly pravidelnou součástí zpravodajství, jejich příčiny však bývají popisovány příliš zjednodušeně. Pozornost se zpravidla soustředí na vysoké teploty, sucho a silný vítr, tedy na projevy měnícího se klimatu. Stejně důležitou roli však hraje způsob, jakým se proměňuje krajina a rozšiřují se sídla do oblastí s hořlavou vegetací.
Projekt Botley West má přinést elektřinu pro stovky tisíc domácností a stát se největším solárním parkem v Evropě. Jeho cesta k povolení však ukazuje, že u velké fotovoltaiky nerozhoduje jen výkon a úspora emisí, ale také dopady na krajinu, půdu, biodiverzitu, památky i místní obyvatele.
Na dlouhá období extrémních veder nejsme v Česku příliš zvyklí a řada tuzemských bytů a domů na ně není dobře připravena. Přehřáté interiéry se tak mohou během několika dnů proměnit v rozpálené pece, ve kterých už nejde jen o nepohodlí, ale také o zdraví. Jak poznat, že organismus vysoké teploty přestává zvládat, a kdy už je potřeba rychle zasáhnout?
Horkovzdušné fritézy se během několika let staly běžnou součástí českých kuchyní. Lákají na rychlejší vaření, menší spotřebu energie a méně oleje, jejich přínos ale nekončí u křupavých hranolků. Výzkumy ukazují, že oproti klasickému smažení mohou výrazně omezit množství škodlivých částic ve vzduchu. Ani air fryer však není zcela bez emisí a bez správného větrání či pravidelného čištění se neobejde.
Dům může začít praskat, i když jeho zdivo není vadné. Ve Francii se problém často skrývá pod povrchem: jílovitá půda v období sucha sesychá a po návratu srážek znovu bobtná. Základy se proto nepohybují rovnoměrně a ve stěnách vznikají trhliny, deformují se podlahy, dveře i okenní otvory a poškození může zasáhnout také přípojky. Jev známý jako retrait-gonflement des argiles (sesychání a bobtnání jílového podloží) dnes představuje riziko pro přibližně 12 milionů rodinných domů a týká se 55 % území metropolitní Francie.
Rostoucí četnost letních vln veder představuje jednu z největších výzev současného stavebnictví. Budovy navržené v době, kdy byly běžné podstatně nižší letní teploty, dnes stále častěji trpí nadměrným přehříváním interiéru.
Dávno před nástupem klimatizací dokázali stavitelé v Dubaji vytvářet domy, které nabízely úlevu i během extrémních letních veder. Pomáhaly jim větrné věže, úzké zastíněné ulice, silné stěny i promyšlená práce s prouděním vzduchu. Dnes, kdy moderní města hledají způsoby, jak se vyrovnat s rostoucími teplotami a vysokou spotřebou energie na chlazení, se tyto staletími prověřené principy překvapivě vracejí do současné architektury.
Opuštěná infrastruktura akvakultury v pobřežních vodách Středozemního moře představuje dlouhodobě kumulovaný environmentální a technický problém, který je v odborných i mediálních zdrojích skloňován zejména v souvislosti s Řeckem.
