Novorenesanční budova za Poříčskou bránou, jejíž provoz byl ukončen roku 1972, měla po dobu své existence několik názvů: Praha-Těšnov, Denisovo nádraží, lidově Deniska, Severozápadní nádraží… V roce 2005 by se dožila sto třiceti let. Více než deset let se uvažovalo o různých možnostech jejího využití. V březnu roku 1985 bylo nádraží demolováno.
Osudem mnoha startovních bytů v České republice je, že nejsou odrazovým můstkem, ale velmi často konečným doskočištěm. Jinými slovy v bytech pro mladé často bydlí důchodci. To však naštěstí není případ startovního bydlení v Polici nad Metují od Davida Chmelaře.
V současné době se s názvem energeticky pasivní dům (EPD) setkáváme na každém kroku. Mnoho lidí o něm zasvěceně mluví, popisují jej, novináři se snaží své čtenáře zaujmout a překvapit. Když si ovšem pozorně tyto texty pročteme, zjistíme, že se opakují stále stejné pojmy a informace, pouze jinak formulované.
Jednou z evropských zemí, kde se architektuře bezpochyby daří, je Velká Británie. Architekt David Chipperfield, tak jako spousta jeho krajanů, však už dávno nestaví jenom na svých rodných ostrovech. Jeho Muzeum moderní literatury, které je bezpochyby jednou z událostí evropské architektury posledních let, najdeme nedaleko od našich hranic, v německém Marbachu.
Na těchto dvou rodinných domech si chtěl stavitel ověřit méně obvyklý typ vnitřních izolací, větrání a topení. „Vyzkoušeli jsme tu některé věci, o nichž většina investorů vůbec neuvažuje, například rekuperační jednotku se zemním registrem,“ říká. Stavbě se věnoval do všech detailů. Jeho záměrem bylo postavit dva poměrně levné domy, jež by se svými parametry blížily stavbám s pasivním způsobem vytápění, tedy s minimální spotřebou energie.
Výškové budovy stále častěji vyrůstají i v metropolích postkomunistických zemí. Projekt exkluzivního rezidenčního mrakodrapu se nyní chystá ve Varšavě. Obytný komplex Złota 44 v podobě věže od známého newyorského architekta Daniela Liebeskinda se stane nepřehlédnutelnou dominantou města.
V současné době se práce projektantů již nedá dělat bez dobrého softwarového zázemí. Důvodem není jen složitost projektů, při nichž pouhá lidská kontrola často selhává, ale i rychlost, s jakou musí být projekty dokončeny. V takovém případě musí být konečným výsledkem práce stovky výkresů (a dalších výstupů), na jejichž vytvoření se podílí velké množství lidí. To vše se bez kvalitního programového vybavení v rozumné době prostě zvládnout nedá.
Gröbeho vila postavená podle projektu Antonína Barvitia v letech 1871 až 1888 se dočkala rekonstrukce podle projektu manželů Hedviky a Michala Hronových. Interiéry Josefa Schulze byly uvedeny do původního stavu, pokud se zachovaly. Na některých místech byly vytvořeny repliky dekoru podle dochovaných výkresů. Objekt Gröbovky dnes slouží obecně prospěšné společnosti Ceeli Institut, jež zde pořádá vzdělávací programy v oblasti práva pro postkomunistické země.
Tváří v tvář účtům za energie se leckdo zamyslí nad myšlenkou energeticky soběstačného domu. Dům, kam nevedou dráty a potrubí, kde není třeba nikomu za nic platit. Bydlení v prosté chýšce v pustých lesích nebo v kartónové krabici pod mostem zdaleka nejsou pro každého. Spíše budeme chtít dům poskytující dost komfortu i člověku zhýčkanému jednadvacátým stoletím.
Velká okna a za nimi kavárenské stolky – klidné, přívětivé prostředí, typické pro Prahu v první polovině dvacátého století. Někdy civilní a neokázalé, jindy naopak honosné. Rekonstrukce jednoho z těchto interiérů byla dokončena v létě minulého roku.
Rodinný dům v Mladé Boleslavi od Jiřího Špačka měl mít původně rovnou střechu, ale tlak okolní výstavby a situace nakonec vedly k pultovému zastřešení. Nešlo jen o kosmetickou úpravu původního záměru, ale při zachování konstrukčního systému se do stavby vnesla různorodost jako princip. Důkaz toho, nakolik je každá stavba složitou výslednicí mnoha vlivů, uprostřed nichž je architekt zároveň démiurg i stratég.
Polyfunkční objekt dům Wilson, který by měl stát poblíž náměstí Míru v Masarykově čtvrti v Brně, měl vyřešit problematiku dosud nevyužívaných a neudržovaných vojenských objektů a zároveň zlepšit dostupnost služeb pro okolní obyvatele. Namísto toho je důvodem sporu opozice a koalice města.
David Karásek spolu s Radkem Hegmonem patří k „otcům-zakladatelům“ společnosti mmcité. Design laviček, přístřešků, odpadkových košů, informačního systému, stojanů na kola oba autoři vyvíjejí už více než dvanáct let.
Satelitní městečka kolem Prahy již netáhnou. Ten, kdo chce dát velkoměstu vale, netouží po uzavřeném „ghettu“ bez služeb a infrastruktury. Nové projekty tento trend zachytily, a developeři se proto snaží integrovat novou výstavbu v předměstských obcích do stávajícího osídlení. To je i cílem projektu, díky němuž se významně rozroste obec Lány, známá především jako letní sídlo našich prezidentů.
Stavby, které vždy vzbudí pozornost. Mají své příznivce i zaryté odpůrce. Jsou výjimečné stavebně i vizuálně, vždy výrazně ovlivní místo, kde jsou postaveny. Jde o extrémně vysoké stavby, mrakodrapy.
