Stavění ze dřeva nabralo na vysokých obrátkách zejména u našich západních sousedů – a nutno dodat, že pro to mají několik dobrých důvodů. I u nás dřevěných domů utěšeně přibývá, a je zřejmě jen otázkou času, kdy tento stavební materiál ohlásí i u nás návrat ve velkém stylu. Lze přitom předpokládat, že více než z vlastní tradice dřevěnic budeme čerpat z čerstvých zkušeností stavitelů energeticky úsporných domů v západní a střední Evropě.
Jednou z nejzábavnějších výzev pro designéra je návrh dětského pokoje a hraček. Znamená možnost rozehrát představivost a vcítit se do doby svého dětství. A nahlédnout tak do té nejbujnější fantazie, totiž dětské. Proto se Slovenské centrum designu rozhodlo zvolit téma hry pro výzvu studentům středních a vysokých škol a ty nejlepší návrhy představit na letošním veletrhu dětské knihy v italské Boloni. Výběr z této výstavy byl představen také v Praze v rámci Designbloku.
Dřevo vzhledem ke své struktuře může být při nevhodném použití poškozováno biotickými a abiotickými činiteli. Vlivem poškození může měnit vzhled a své fyzikální a chemické vlastnosti.
Mateřská škola v dánském městečku Taulov v Severním Jutsku je příkladem hravé architektury, do které se budou děti rádi vracet. Je to možná právě školka, která nabízí architektům nejvíce tvůrčí svobody.
Studio StokkeAustad a designér Andreas Engesvik přijali pozvání do Prahy během říjnové přehlídky designu, aby přivezli kousek norského lesa a produktů z něho vytvořených. O projektu Norway Today (Norsko dnes), o fenoménu skandinávského designu a o způsobu designérské práce jsme si povídali s mladým designérským studiem, jehož jádro tvoří Øystein Austad (31) a Jonas Ravlo Stokke (32).
V září 2008 byl uveden do provozu Hospic Dobrého Pastýře v Čerčanech a nyní se v jeho těsné blízkosti začal stavět také nový kostel podle projektu architekta Michaela Klanga. Projekt kostela byl od samého počátku připravován s tím, že součástí stavby musejí být kromě vlastního bohoslužebného prostoru i další místnosti (sál, učebny), které by sloužily i jiným církvím než katolické (která byla původně vlastníkem pozemku a investorem), zejména pak širší veřejnosti.
Deset let uběhlo od vyhlášení původního záměru města zrekonstruovat místní pěší zónu – místo frekventované a funkční, ale urbanisticky nevyvážené, ovlivněné nánosy měnící se doby. Přístup architektů z ateliéru A69 – architekti k zadání se však ani za deset let prací příliš nezměnil a původní myšlenky vítězného konceptu architektonické soutěže se tak v podstatné míře povedlo zrealizovat.
Zatím poslední z humpolských realizací architekta Luďka Rýznera je revitalizace továrny z 19. století. Tento projekt – Továrna No. 8 – má za sebou bohatou historii rozkvětu a temných období, během nichž se stále něco dostavovalo a přestavovalo. V roce 1948 byla znárodněna a následně již spíše jen chátrala. V 90. letech minulého století továrnu koupila místní firma Hranipex, která si zde vybudovala administrativní i výrobní zázemí. Svépomocí provedla základní rekonstrukci, později však bylo třeba vdechnout továrně nový život radikálněji.
Představitel světové architektonické špičky Daniel Libeskind rozehrál ve švýcarském Bernu svou variaci na multifunkční centrum. Rozlehlá budova rozkročená nad víceproudovou dálnicí svojí strukturou připomíná neopracovaný diamant. Libeskind do ní vetkal své vlastní představy o moderním multifunkčním centru, které má splňovat roli nákupního, kulturního i zábavního centra.
Nová výpravní budova ve stanici Karlovy Vary (tzv. horní nádraží) nahradí stávající nádražní halu z budova z přelomu 40. a 50. let minulého století. Zachovává se a rekonstruuje pouze část východního křídla budovy, kde je technologie Správy železniční dopravní cesty.
„Westside je vzrušujícím srdcem do města Bern. I když jejím hlavním účelem je přinášet zábavu a odpočinek pro místní obyvatele, její novou architektonickou formu jsme navrhli tak, aby se Westside stal magnetem pro návštěvníky z celého světa,“ tvrdí Daniel Libeskind.
Nikdo by nečekal, že tradiční dřevěný dům na svahu kopce v malebné švýcarské krajině je novostavbou s moderním otevřeným interiérem vybavenou nejmodernějšími technologiemi, které umožňují maximálně šetřit přírodní zdroje a efektivně je využívat.
Stěžejním prvkem je zde dvojitá prosklená fasáda s ornamentem, který čerpá z místní tradice výroby textilu – jde přímo o dekor vybraný z archivu majitele textilky Johna Lewise. Zároveň odkazuje na jemnost látek, které produkovala textilka, a průsvitnost sárí, jaké nosily Indky, které v Leicesteru žily.
Foto: Wikimedia Commons
Vývoj na poli stavebních materiálů dosáhl za poslední desetiletí vysoké úrovně. Dnešní technologie nabízejí možnost výstavby rodinných domů v téměř jakýchkoliv podmínkách a přesně podle představ majitele.
