Lesní koupaliště v Liberci. Architekti oživují prvorepublikovou plovárnu

Rok 1935. Prezident Masaryk abdikoval, jeho nástupcem se stal Edvard Beneš. Premiéru měla dodnes oblíbená komedie Huga Haase Ať žije nebožtík. Volby do československého parlamentu vyhrála Sudetoněmecká strana. Němým svědkem všech těchto událostí se stala i ten rok založená plovárna na úpatí Jizerských hor.

Areál uprostřed lesa v Lidových sadech tak sloužil jako idylické dostaveníčko prababičky a pradědy nejednoho Liberečana, ale i jejich potomků. Tak tomu bylo až do roku 2001, kdy se město rozhodlo areál z technických i finančních důvodů uzavřít.

Čas ovšem ukázal, že o podobná místa je v současnosti čím dál větší zájem. V roce 2016 proto proběhla revitalizace celého prostoru, spočívající zejména v odstranění úspěšně bujících náletových dřevin a rekonstrukce bazénové vany.

Radnice do nejnutnějších oprav investovala okolo 7,5 milionů korun, následující koupací sezóny však nebyly příliš úspěšné. Chybělo zázemí pro návštěvníky, problémy byly i s vodou. Areálu chyběla vize a koncepce.

Právě v té době se na scéně zjevuje liberecké architektonické studio Mjölk. Založilo spolek Lesní koupaliště, které dostalo na jaře 2020 objekt do správy. „Jelikož bylo naším prvotním cílem obnovit na místě původní plovárnu, rozhodli jsme se pokusit získat peníze formou participativního rozpočtu. V tomto zápolení s mnoha zajímavými projekty se nám podařilo uspět a to znamená, že jsme mohli začít plnit naše smělé plány,“ popisuje první kroky Jan Vondrák.

Financování z darů i participativního rozpočtu

Ze všeho nejdříve se rozhodli zpracovat na vlastní náklady studii areálu, která by měla udávat směr, jak Lesní koupaliště v následujících letech dál rozvíjet. V současnosti pracují na získání stavebního povolení. „Peníze z participativního rozpočtu nebudou zdaleka stačit, ale o to nejde. V první fázi projektu se snažíme nastartovat celý proces tak, aby na koupališti vzniklo funkční zázemí pro všechny jeho návštěvníky, které bude dlouho a dobře sloužit všem, kdo na koupaliště zavítají,“ nastiňuje Vondrák. Peníze chtějí získat jak prostřednictvím participativního rozpočtu, tak i pomocí grantů nebo oslovením dárců.

Většina sil se tak nyní napíná především k budově nové plovárny. „Snaha o co nejnižší náklady nás dovedla až k myšlence recyklované ocelové haly, pod kterou se schová celý stavební program. Výhodou takového řešení je jednoduchá etapizace celého projektu a snaha o to, aby Lesní koupaliště nebylo během následujících několika let staveništěm,“ popisuje jednoduchou myšlenku Jan Vondrák.

Rekonstrukce během provozu

První přijdou na řadu inženýrské sítě a toalety, které jsou pro provoz koupaliště zásadním vylepšením. Ocelovou konstrukci doplní dřevěné plochy fasád a plechová střecha. Pak bude následovat veřejná sauna, prodejní stánek, pískové hřiště na fotbal a volejbal, pobytové schody, nové prvky zeleně, nové převlékárny či sprchy.

„Drobné objekty jako pobytová mola mohou na koupališti vznikat formou brigád, což se nám v minulém roce velmi osvědčilo. Není nad to vzít do ruky vrtačku a postavit něco vlastníma rukama,“ uzavírá Jan Vondrák z pravděpodobně jediného českého architektonického studia, které má ve správě vlastní prvorepublikovou plovárnu.