Expresionistická škola v Mladé Boleslavi
Mladá Boleslav se kromě automobilů Škoda může pochlubit také mimořádně zajímavou architekturou. Jednou z nejzajímavějších místních staveb je expresionistická Zemská průmyslová škola od avantgardního architekta Jiřího Krohy. Touto a dalšími středočeskými realizacemi se Kroha vymezil vůči tehdy převažujícímu rondokubismu, oficiálnímu stavebnímu slohu této doby.
Přestože expresionistická architektura je na našem území spjata především s německy hovořícími architekty (za všechny lze jmenovat Thilo Schodera a jeho Strossovu vilu v Liberci), lze se setkat i s výjimkami potvrzujícími toto pravidlo. Mezi nejosobitější české architekty, v jejichž tvorbě je možné vysledovat vlivy expresionismu, patří bezesporu Jiří Kroha.
Krohova tvorba procházela složitým názorovým vývojem jdoucím přes expresionismus a funkcionalismus až k socialistickému realismu. Nikdy nepřestal dbát na emotivní působení svých staveb. Mimoto byl také mimořádně vlivným teoretikem architektury, za všechny lze jmenovat jeho statě O tvaru a jeho projevu, Poznámky o monumentalitě a řadě tvarové, Věda a bydlení a především Sociologické fragmenty bydlení.
V kruhu levicové avantgardy
Po studiích navázal kontakty s bohémskou skupinou z kabaretu Montmartre v Řetězové ulici, v níž byli činné významné osobnosti tehdejšího společenského života, mimo jiných i Eduard Bass, Konstantin Biebl, Egon Erwin Kisch, Vítězslav Nezval, František Tichý a zejména Karel Teige, s nímž ho posléze pojilo celoživotní přátelství. V téže době navrhl pro majitele kabaretu Josefa Waltnera úpravu interiéru, svou první samostatnou realizaci. V roce 1926 začal přednášet na Vysokém učení technickém v Brně a o dva roky později se do Brna přestěhoval nastálo. V letech 1927 až 1931 zde vydával kulturní revue Horizont. Byl levicově zaměřen, člen KSČ a vstoupil také do Levé fronty.
Po návštěvě tehdejšího Sovětského svazu v roce 1930 začal propagovat socialistický realismus a především moderní sovětskou bytovou výstavbu, kterou považoval za zhmotnění avantgardních myšlenek levicových architektů z Teigova okruhu. V roce 1938 se připojil k avantgardní skupině zastávající moderní umělecké trendy v sovětské kulturní politice, mezi jejíž členy patřili také Karel Teige, Bohuslav Brouk, František Halas, Jaromír Krejcar, Jindřich Štyrský či Toyen. Během své pozdní fáze tvorby se věnoval především urbanismu a projektům bytové výstavby v duchu tzv. sorely.
Vliv Bauhausu
Krohovy expresionistické realizace v Mladé Boleslavi a Kosmonosech z 20. let minulého století částečně navazují na Janákův kubismus a úzce souvisejí s jeho prací pro Zemský správní výbor v Praze, kam nastoupil v roce 1919.
Pravděpodobně nejpozoruhodnější Krohovou mladoboleslavskou stavbou je dnešní Střední průmyslová škola v Havlíčkově ulici z let 1922 až 1926. Ta patřila mezi jedny z prvních odborných škol v českých zemích a byla již od počátků těsně spjata s rozmachem zdejšího automobilového závodu. Protože již stávající budova kapacitě rozrůstající se školy nepostačovala, bylo rozhodnuto o jejím nahrazení novostavbou a Kroha byl pověřen vypracováním projektu. V jejím řešení vycházel z progresivního konceptu, který měl blízko k proslulému Bauhausu. Škola zaměřená na laboratorně ateliérovou výuku nevychovávala pouhé technické pracovníky, ale byla zde patrná snaha o spojení výrobní a designérské práce.
Ambicióznímu programu odpovídala také prostorová velkorysost budovy a její formální řešení s důrazem na plasticitu fasád. Dynamický expresionismus vyjadřující prudký průmyslový rozvoj mladé, ambiciózní republiky tak navenek deklaroval dynamiku moderní doby. Expresivitu fasád podtrhují i rozmanitě tvarovaná okna, přičemž monumentální exteriér i přes své rozměry nikterak neztrácí ze své jemné elegance a ušlechtilosti, typické pro Krohovu ranou tvorbu. Polohu hlavního vstupu zdůrazňuje expresivní plastika lva na pilíři držícího vlajkovou žerď. Nápaditě vrstvené hmoty budovy, které mají v některých partiích takřka nautický charakter, navíc oživují velkorysé terasy. Ideovým a architektonickým těžištěm objektu je reprezentativní výstavní sál s klenutou střechou, jehož význam umocňuje socha technika čnící na pilíři v popředí.
Progresivní bauhausovské koncepci výuky odpovídalo i vnitřní řešení objektu, v němž se vedle učeben nalézaly rovněž laboratoře, vzorkovna, pokusné staveniště, vlastní výrobní provozy i fotoateliéry a nechybělo ani sportovní a rekreační vybavení, jako například bazén. Naprostým unikátem pak byly speciální dílny určené k přípravě techniků pro automobilový průmysl.
Jiří Kroha se svými středočeskými realizacemi vymezil vůči oblíbenému, avšak již značně anachronickému „národnímu slohu“ (tzv. rondokubismu) a podařilo se mu zde vytvořit jeden z nejpozoruhodnějších souborů moderní architektury meziválečného období.
| Jiří Kroha (1893–1974) patří mezi přední české avantgardní architekty, malíře, sochaře, scénografy a designéry. V roce 1911 začal studovat architekturu na ČVUT v Praze u profesorů Jana Kouly, Josefa Fanty, Antonína Balšánka a Rudolfa Kříženeckého. Po absolutoriu byl přijat v roce 1918 do SVU Mánes a začal spolupracovat s družstvem Artěl (navrhoval užitkové předměty a nábytek). Na sklonku 20. let minulého století se přestěhoval do Brna, kde vyučoval na technické škole.
Nejvýznamnější realizace: Okresní nemocenská pojišťovna (1924–1925) a Masarykův dům okresní sociální péče (1925) v Mladé Boleslavi, Okresní dům s muzeem v Benátkách nad Jizerou (1925–1926), vila v kolonii Nový dům (1927) a vlastní vila v Brně (1930), sídliště Nová Dubnica na Slovensku (1951–1957) a Teoretické ústavy Lékařské fakulty Univerzity Palackého (1950–1961) ve spolupráci s Václavem Roštlapilem. |
Jaroslav Zeman
Foto: Ester Havlová
Autor je spolupracovníkem redakce a studuje dějiny umění na FF UK v Praze.
Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.
