Moravské Vohančice chtějí hrát architektonickou první ligu

V Jihomoravském kraji bývá sepětí člověka s kulturní a neustále kultivovanou krajinou obvykle vyšší než jinde. Není proto příliš divu, že jeden z „krajinářských“ projektů, nominovaných na Českou cenu za architekturu pro rok 2025, pochází právě odtud.

Vohančice jsou obec v okrese Brno-venkov, přibližně čtyři kilometry jižně od Tišnova. Žije zde 194 obyvatel. Nacházejí se ve svažitém, vodní a větrnou erozí kriticky ohroženém terénu. Ani této jihomoravské obci se nevyhnuly v posledních letech dopady klimatických změn. V létě teploty dosahují velmi vysokých, až tropických hodnot, a hladina podzemní vody kriticky klesá. Přívalové deště splachovaly svrchní vrstvy půdy z polí a zanášely je do obce.

Celou situaci zhoršovalo, že retenční schopnost krajiny klesla k nule. Hydrogeologický posudek potvrdil, že z hlediska propustnosti horninového prostředí se v území vyskytují materiály slabě propustné. Voda se tudíž do země nevsákne, ale bez využití odtéká, nebo dokonce způsobuje záplavy.

Světové řešení na moravské vesnici

Proto vznikl ve Vohančicích projekt krajinářských úprav, který má za cíl vzniklou situaci řešit. Jeho autorkami jsou Jana Janíková a Denisa Hrubanová z kanceláře Zahradní a krajinářská tvorba a celkové náklady na realizaci činí doposud 58 milionů korun. Základním krajinotvorným prvkem jsou terénní protierozní valy s retenční schopností, které se táhnou napříč katastrem. Skládají se ze zásahových terénních sníženin s propustným podložím, spojených zemním valem s pochozí korunou. Zároveň jsou tyto valy velmi citlivě zasazeny do krajiny, kterou žádným způsobem nenarušují, a kolemjdoucí si těžko uvědomí, že nejde o přirozené útvary.

Dále bylo zatravněno 30 hektarů původních polí bohatými travinobylinnými směsmi a do krajiny bylo vysázeno přes 1000 stromů kolem obnovených polních cest a do komunitních sadů. Ty tvoří okrasné i ovocné dřeviny, které vhodně dotvářejí charakter zemědělské krajiny. Projekt tak vytváří zajímavou kombinaci protierozních a retenčních opatření za použití biologických i technických prvků.

Pracný, nákladný a jistě zprvu možná i kontroverzní projekt posouvá nenápadnou obec mezi minimálně českou špičku v přístupu k péči o krajinu. Navíc je takový design krajiny vzhledem ke klimatickým změnám potřebný více než kdy předtím a inspirovat by se tím měla i další města a obce. Projekt byl po právu nominován na Českou cenu za architekturu.

Komunitní dům Haltýře může být dalším cenným počinem

Úspěšné provedení návrhu katapultovalo malou jihomoravskou obec na evropskou úroveň. V České republice může sloužit jako vzorový a inspirativní projekt péče o krajinu a přizpůsobování se klimatické změně.

Tady by článek zdánlivě mohl končit, jenže tím by ztratil důležitý kontext – zdařilé krajinářské úpravy, které by samy o sobě byly v tak malé obci hodny mimořádného respektu, totiž nejsou ojedinělým „výkřikem do tmy“. Místní mají připraven i další, na obec podobné velikosti opět mimořádný projekt. Komunitní dům Haltýře by měl sloužit jako dům s pečovatelskou službou pro seniory a zároveň by měl obsahovat ordinaci praktického lékaře.

Jeho projektová dokumentace byla dokončena loni a letos se obec pokusí získat na objekt potřebné dotace. Pokud bude úspěšná, vlastní výstavba objektu by měla probíhat v letech 2026 až 2028. Na stavbu komunitního domu dokonce obec zřídila i sbírku. Jak je patrné z přiložené ilustrace, na Haltýřích nemá vzniknout stavba jen čistě účelová, ale i architektonicky kvalitní. Projekt přízemní budovy, opět dobře zapadající do okolní krajiny, pochází od ateliéru archislužba.cz, vedeného Ivanou Smětákovou a Lukášem Peckou, a je navržen v pasivním standardu.

Vohančice zkrátka dokazují, že kvalitní architektura zdaleka nemusí být jen výsadou měst. Jejich projekty jim umožňují hrát mnohem vyšší „architektonickou ligu“, než by se u ani ne dvousethlavé vesnice zdálo možné. Nezbývá než doufat, že se jejich příkladem budou inspirovat i další.