Drama se stěhuje do továrny: Národní divadlo obsadilo starou průmyslovou halu

Slovinské národní divadlo SNG Drama Ljubljana se dočasně přesunulo mimo historické centrum města. Novým domovem se stala bývalá průmyslová hala jugoslávského giganta. Projekt usadil významný kulturní program do dosud opomíjené městské struktury a architekti se s tímto projektem usadili v užší nominaci na cenu EU Mies Awards 2026.

Slovinské národní divadlo SNG Drama Ljubljana se dočasně usídlilo v bývalé průmyslové hale jugoslávského giganta Litostroj v areálu Litostroj City. Významný veřejný kulturní program zde oživuje dosud opomíjenou šedou zónu města a podobně jako v jiných evropských metropolích symbolicky „rozšiřuje“ městské centrum.

Nové sídlo na adrese Litostrojska 56 ve čtvrti Šiška má rozlohu 4 230 m² a zahrnuje hlavní budovu L56 i části sousedních staveb. Celá oblast je známá pod názvem Litostroj City a v době svého vzniku patřila k největším a nejmodernějším postindustriálním areálům tehdejší Jugoslávie. Byla symbolem nového začátku a budování tehdejší socialistické společnosti. Symbolem změny se nyní stává i pro lublaňské divadlo.

Proměna areálu Litostroj však nezačala až s příchodem národní kulturní instituce. Prvním impulsem k programovým a environmentálním změnám v lokalitě byl malý bar otevřený v roce 2017, k němuž se postupně přidal sportovní program (2018), současné podnikání (2020) a veletržní a zábavní aktivity (2022). Tyto kroky postupně rozvinuly lokalitu natolik, že se stala potenciálně vhodnou pro umístění velké kulturní instituce.

Dočasná podoba SNG Drama zahrnuje Velkou a Malou scénu – větší s kapacitou přes 350 diváků, menší pro zhruba 100 návštěvníků. Obě scény mají vlastní vstupy a foyer se šatnami a návštěvnickým zázemím. Provoz doplňuje divadelní kavárna s venkovní střešní terasou.

Architektonickou přestavbu původně eventového prostoru navrhlo studio Vidic Grohar Architects. „Optimální fungování haly bylo zajištěno bez komplexní rekonstrukce, pouze prostřednictvím zásahů, které umožnily nejen funkční, ale i architektonickou proměnu objektu,“ komentují autoři. „Rozsáhlé architektonické zásahy musely být realizovány tak, aby i přes nízký rozpočet, krátkou dobu na projektování a ne zcela precizní provedení fyzicky i vizuálně zachovaly architektonickou autonomii – jako protiváhu k masivnímu objemu a surovému výrazu původní industriální haly.“

Výsledkem jsou pak dvojí typy zásahů: dočasné zásahy jsou realizovány z recyklovaných nebo opakovaně použitelných materiálů se snahou minimalizovat odpad. Pro Velké jeviště tak byly použity CLT panely, které lze snadno demontovat a znovu použít při výstavbě nové budovy. Naopak pro části, které v areálu zůstanou i po odchodu SNG, vybrali architekti odolnější materiály i struktury – pohledový beton. Jedná se o vstupní části Velkého jeviště a Malé scény, stejně jako o „pavilon“ s vnitřním barem a veřejnou terasou.

„Hrubá materialita byla zvolena záměrně, aby architektura dokázala obstát především při nepřesném provedení, ale také při nevyhnutelných improvizovaných úpravách a dostavbách, které probíhají bez přítomnosti architekta,“ komentuje autorské duo. Cílem nebylo zahladit industriální minulost místa, ale pracovat s ní.

Největším zásahem se stala výměna původní dožilé střechy, kterou nahradila nová ocelová konstrukce. Jednoduchý „technologický objekt“ sdružuje osvětlení a další technické instalace, které zůstávají přiznané. Materiálová upřímnost se pak propsala i do přístupu k vnějším fasádám – architekti odstranili omítky a nátěry stěn a odhalili tak „jizvy“ vzniklé během desetiletí užívání původních objektů.

„Každý prostor má vlastní identitu,“ popisuje architekt Jure Grohar. Hlavní sál je obložen dřevem a využívá sklopné hlediště přenesené z původní budovy v centru města. Zlatožluté textilie volně odkazují na historické divadlo, aniž by se uchylovaly k doslovné nostalgii. Malá scéna je naopak koncipována jako jednoduchý black box – typologie, která vyhovuje experimentálnějším formám a zároveň reflektuje charakter původního divadla.

Ředitelka SNG Drama Ljubljana Vesna Jurca Tadel vnímá nové působiště jako příležitost: poprvé po dlouhé době se celé divadlo – se všemi provozy, dílnami a odděleními – ocitá pod jednou střechou.