Bez pocitu stísněnosti. Malý brněnský byt efektivně pracuje s každým centimetrem

V širším centru Brna vznikl na ploše pouhých 28 metrů čtverečních interiér, který se nesnaží malou dispozici skrývat, ale pracuje s ní jako s hlavním architektonickým tématem. Korsa atelier pod vedením Denisy Korsa Kanderové a Davida Korsy postavil návrh na vertikalitě, materiálové autenticitě, práci se světlem a optickém zvětšování prostoru. Výsledkem je kompaktní byt, který navzdory své velikosti nepůsobí stísněně.

Malé byty bývají často o kompromisu. Kam se nevejde plnohodnotná funkce, nastupuje skládací nábytek, kam není možné umístit úložný prostor, tam zůstává prázdná stěna. Brněnský byt od Korsa atelieru ale volí jinou cestu. Řešením není prostor zmenšit na minimum, ale naopak využít jeho potenciál do posledního centimetru.

Architekti pracovali s dispozicí o ploše 28 metrů čtverečních jako s kompaktním celkem, v němž jednotlivé funkce plynule navazují jedna na druhou. Nejde přitom o snahu vměstnat do malého bytu co nejvíce vybavení. Jednotlivé zóny si zachovávají vlastní charakter i dostatečný komfort a v detailech dokážou působit překvapivě velkoryse.

Každý centimetr má svůj význam

Zásadním principem návrhu je vertikalita. Malý byt má přirozený limit v půdorysu, jeho výšku ale lze vnímat mnohem intenzivněji. Nové dveře sahají až k celé světlé výšce místnosti, na ně navazuje bukový obklad stěny a dlouhé vlny závěsů. Pohled tak není veden pouze do stran, ale také vzhůru. Výsledkem je změna proporčního vnímání interiéru, který nepůsobí jako nízká a stísněná plocha, ale jako prostor s výraznější vertikální dimenzí.

Podobně návrh pracuje se světlem a odrazy. Zrcadla jsou strategicky umístěna na stěnách, skříních i v rozích místností, kde vytvářejí další pohledové osy a opticky prodlužují prostor. Nejde tedy jen o klasický trik se zrcadlem v malém interiéru. Jeho účinek se násobí díky celkovému konceptu a práci s povrchy.

Výraznou roli má také lesklý závěs přes celou stěnu. Mění se podle denní doby, dopadajícího světla i pohybu v místnosti a spolu se zrcadlovými plochami vytváří proměnlivou scénu. Světlo se v interiéru odráží a rozptyluje, takže prostor získává další vrstvy a jeho hranice nejsou na první pohled jednoznačné.

Materiály místo dekorací

Důležitou součástí návrhu je materiálová autenticita. Interiér nestaví na množství dekorací ani na střídání módních povrchů. Charakter prostoru vzniká především samotnými materiály, jejich strukturou, povrchem a tím, jak se mění v kontaktu se světlem.

Materiály zde nejsou pouze prostředkem k dosažení určitého vizuálního stylu. Mají svou fyzickou přítomnost a jsou součástí celkového prostorového konceptu. Bukový obklad, textilie, zrcadlové a lesklé plochy vytvářejí rozdílné hmatové i vizuální kvality a dávají relativně malému prostoru větší hloubku.

Autorský koncept přitom vědomě pracuje s myšlenkou trvanlivosti. Byt se vzpírá jednorázovosti a konzumerismu a místo rychle se měnících trendů staví na materiálech, které mají v interiéru dlouhodobě obstát. Z čistě funkčního prostoru se tak stává také určitá výpověď o způsobu bydlení a o tom, co od interiéru očekáváme.

Obývací pokoj, který se v létě přesune ven

Přestože je samotný byt prostorově skromný, velká okna jeho obytnou část výrazně propojují s lodžií. Ta není jen doplňkem dispozice, ale další obytnou plochou, která v teplejší části roku přebírá část funkcí interiéru.

Díky vhodné orientaci je lodžie po většinu dne zalitá sluncem a nabízí přirozené rozšíření obytného prostoru. Hranice mezi tím, co je uvnitř, a co už patří ven, se tak v průběhu roku mění. Pro malý byt je právě takové propojení s exteriérem zásadní. Několik metrů čtverečních navíc totiž nemusí znamenat pouze větší podlahovou plochu, ale především větší pocit prostoru.

Výsledkem je interiér, který se nesnaží svou velikost maskovat za každou cenu. Naopak ji přijímá jako výchozí podmínku a pracuje s ní prostřednictvím přesně volených zásahů. Vertikalita prodlužuje prostor, zrcadla přidávají hloubku, materiály mu dávají fyzickou kvalitu a lodžie rozšiřuje obytný prostor za hranice dispozice.

Právě v tom spočívá hlavní princip projektu. Na 28 metrech čtverečních nevznikl interiér, který by byl pouze „malý, ale šikovně zařízený“. Architekti se pokusili změnit samotné vnímání jeho měřítka. A ukazují tak, že u malého bytu nemusí být hlavním tématem nedostatek prostoru, ale způsob, jak s ním zacházet.