Schodiště jako v Bradavicích. Hotel v Mariánských Lázních propojuje pět historických staveb

Studio A69 – architekti dokončilo v Mariánských Lázních přestavbu souboru pěti historických lázeňských domů na pětihvězdičkový wellness hotel Swissôtel Mariánské Lázně. Budovy Apollo, Evropa, Fortuna, Waldheim a Bellaria propojili architekti do jednoho provozního celku, přičemž zachovali jejich samostatnou identitu a čitelnost v městské struktuře.

Návrh vychází z myšlenky propojování historické architektury se současnými požadavky na hotelový provoz. Spojuje také lázeňskou tradici s dnešním způsobem cestování a městské prostředí s okolní zelení. „Chtěli jsme posunout komfort wellness hotelu na úroveň 21. století, nikoli však za cenu ztráty autenticity. Cílem bylo vytvořit jeden hotel se všemi službami pod jednou střechou a současně zachovat charakter pěti historických domů propojený s jedinečnou atmosférou Mariánských Lázní,“ říká architekt Jaroslav Wertig, spoluzakladatel studia A69 – architekti a spoluautor návrhu hotelu.

Lázeňská tradice v podmínkách současného hotelu

Při návrhu se architekti obraceli také k historii Mariánských Lázní. V období belle époque zde lázeňský pobyt nesouvisel pouze s léčbou, ale také se společenským životem a pobytem v prostředí města a okolní krajiny. Právě vztah mezi jednotlivými funkcemi a místem se stal jedním z východisek současného řešení.

Hotel nabízí 125 pokojů včetně 23 apartmánů, wellness Pürovel Spa & Sport, několik gastronomických provozů, střešní bar, čtyři flexibilní konferenční a společenské sály a prostor Dreambox určený pro speciální akce. Vedle wellness pobytů je objekt připraven také na kongresovou turistiku a pracovní setkání. Provozovatelem je značka Swissôtel ze skupiny Accor.

Pět historických domů si zachovalo vlastní tvář

Základním architektonickým úkolem bylo propojit pět staveb z druhé poloviny 19. století. Jednotlivé domy vznikaly v rozdílných obdobích a lišily se dispozicemi, konstrukčními systémy, výškovými úrovněmi i způsobem provozu. A69 – architekti je nesjednotili společnou novou fasádou, ale ponechali jejich jednotlivé uliční obrazy čitelné. Zachovány zůstaly také některé původní vstupy, které dnes slouží například restauraci, kavárně nebo provoznímu zázemí.

Nejstarším objektem souboru je penzion Apollo z roku 1864, který v roce 1911 získal secesní podobu. Na fasádě se dodnes nachází socha antického boha Apollóna. Lázeňský dům Evropa pochází z roku 1869 a vznikl spojením a přestavbou dvou sousedních domů. Pozdně klasicistní dům Fortuna odkazuje svým názvem na římskou bohyni štěstí. Penzion Waldheim, později přejmenovaný na Schiller, byl postaven v roce 1871 a během druhé světové války sloužil jako vojenská nemocnice. Ve vile Bellaria býval penzion a za války ubytovna zdravotních sester. Objekt byl v roce 2001 zbourán a nahrazen kopií penzionu nazvanou Villa Lions.

Prosklená dvorana nahradila původní vnitroblok

Novým centrem hotelového komplexu se stala prosklená dvorana vložená do původního vnitrobloku. Prostor o rozměrech přibližně 30 × 15 × 18 metrů propojuje jednotlivé části hotelu, usnadňuje orientaci a současně funguje jako hlavní společenské místo.

Dvorana je orientována směrem k Martínkovu parku a Lesnímu prameni. Prosklené plochy umožňují vizuálně propojit interiér se zelení a přivést výhledy do krajiny přímo do centrálního prostoru budovy.

Parter se otevírá veřejnosti, wellness výhledům

Vztah hotelu k městu řeší také jeho parter. Restaurace a kavárna jsou přístupné nejen ubytovaným hostům, ale také veřejnosti. Součástí projektu je rovněž střešní bar s výhledy na kolonádu, Skalníkův park, zpívající fontánu a historické centrum Mariánských Lázní.

Wellness centrum architekti umístili do čtvrtého podlaží. Odtud se otevírají výhledy na město a park, takže vazba na okolní krajinu není omezena pouze na centrální dvoranu, ale promítá se i do dalších částí hotelového provozu.

Nové části pracují s principem architektonického remixu

Při navrhování nových přístaveb a vestaveb se studio vyhnulo historizujícím kopiím i záměrně kontrastnímu řešení. Zvolilo princip architektonického „remixu“, v němž se motivy historických fasád promítají do současné konstrukce.

Příkladem je nová přístavba pracující s fasádou domu Fortuna. Její motiv architekti prolnuli s rytmem stropních desek, místností a nových oken. Výsledné řešení kombinuje historický fasádní obraz se současným objemovým a konstrukčním uspořádáním. Podobný princip použil francouzský architekt Edouard François například při návrhu pařížského hotelu Fouquet’s Barrière z roku 2006.

„Chtěli jsme navrhnout hotel, který bude fungovat dalších sto let. Historické budovy jsme proto nevnímali jako muzeum, ale jako živou součást Mariánských Lázní. Naším záměrem bylo, aby nová architektura přirozeně navázala na jejich příběh a zároveň odpovídala tomu, jak lidé cestují, pracují i odpočívají dnes,“ říká Jaroslav Wertig.

Všechny hotelové funkce pod jednou střechou

Návrh reaguje také na změnu samotného lázeňského provozu. Zatímco v minulosti hosté běžně docházeli za procedurami nebo stravováním do různých budov, současný hotel soustřeďuje wellness, gastronomii, společenské prostory i konferenční zázemí do jediného propojeného komplexu.

„Lázeňská města a lázeňské hotely před sto lety fungovaly úplně jinak. Abychom nevytvořili uzavřený svět, hledali jsme způsob, jak hotel znovu propojit s městem. Proto jsme wellness otevřeli výhledům, dvoranu nasměrovali do zeleně a restauraci s kavárnou zpřístupnili veřejnosti. Chtěli jsme, aby hosté nevnímali Mariánské Lázně jen z hotelového pokoje, ale aby byly přirozenou součástí jejich pobytu,“ doplňuje Jaroslav Wertig.

Architekti zároveň zachovali velkorysé proporce historických hotelových pokojů. Nové koupelny, šatny a další hygienické zázemí umístili částečně do prostoru původních hotelových chodeb, takže nebylo nutné samotné pokoje výrazně zmenšovat.

Parametrický návrh propojuje 21 výškových úrovní

Jedním z nejsložitějších technických problémů byly rozdílné výšky podlaží jednotlivých historických budov. Při hledání vhodného systému komunikací studio využilo parametrické navrhování, které pomohlo sladit jednotlivé trasy tak, aby byl hotel přehledný a bezbariérový.

Nejvýraznějším výsledkem tohoto postupu je jihozápadní komunikační věž. Jedenáct vzájemně se míjejících ramen v ní propojuje celkem 21 různých výškových úrovní. Konstrukce, která vznikla především jako odpověď na technickou složitost propojení původních domů, se současně stala jedním z charakteristických architektonických prvků hotelu.

Swissôtel Mariánské Lázně tak nepředstavuje přestavbu jednoho historického objektu, ale zásah do souboru staveb s rozdílnou historií, konstrukcí i prostorovým uspořádáním. A69 – architekti jejich odlišnosti ponechali čitelné a nový provoz vložili především prostřednictvím společných komunikačních, společenských a hotelových prostor.