Nadační fond oživí Eliášku. Zchátralou továrnu v Kamenickém Šenově čeká nové využití

Více než dvě desetiletí byl příběh továrny Elias Palme synonymem promarněného potenciálu. Chátrající areál v centru Kamenického Šenova, přezdívaný místními jednoduše Eliáška, je ovšem na prahu nové etapy. Nově vzniklý Nadační fond Eliáška ho kupuje s cílem vytvořit zde živé kulturně-společenské centrum s mezinárodním přesahem. A co víc, základní vizi pro transformaci této památky vytvořila už v roce 2016 architektka Tereza Šváchová ve své diplomové práci. Po letech bezprizornosti se tedy o slovo konečně hlásí architektura.

Stav Eliášky byl v posledních letech alarmující. Secesní průčelí z roku 1905, kdysi reprezentativní sídlo slavné firmy Elias Palme, která vyvážela lustry do celého světa, léta chátralo. Nepomohl zápis mezi kulturní památky, nepomohli ani nestálí majitelé. Zkázu završil požár v roce 2023, který poškodil čelní část budovy.

Změnu přináší až krok podnikatele a sklářského patriota Petera Ratha, jenž se do obnovy areálu pustil společně s kolegy pod hlavičkou Nadačního fondu Eliáška. A právě na již existující diplomovou práci architektky Terezy Šváchové se nový plán odvolává.

„Z diplomky je zásadní hlavně náplň, kterou jsem kdysi pro Eliášku navrhla. Ta se v čase ověřila a je stejně potřebná. Samozřejmě k nějakým úpravám bude muset dojít, například navýšení ubytovací kapacity. Co do architektury je jasné, že musíme zvážit současnou situaci a návrh dle tohoto uvážení vhodně aktualizovat,“ říká Šváchová.
Právě její práce přinesla důkladný koncept, jak opuštěný areál přeměnit na kulturní a vzdělávací centrum, které propojí historii českého sklářství se současnou architekturou a designem.

Zpátky do světla – budoucnost Eliášky začíná

Eliáška nebude jen muzeem. Nadační fond plánuje komplexní revitalizaci objektu, která má přinést multifunkční využití: výstavní prostory, ateliéry, ubytovací kapacity, prostor pro workshopy i veřejné akce.

Cílem je vytvořit novou funkční vrstvu, která bude reagovat na aktuální potřeby místních i návštěvníků.

První fáze zahrne zajištění budovy, odstranění náletové zeleně a analýzu stavebního stavu. V dalších etapách se bude rozpracovávat architektonický návrh, který naváže na Šváchové koncept, ale aktualizuje ho vzhledem ke změnám situace i požadavků. Fond zároveň hledá partnerství pro vícezdrojové financování a vytváří udržitelný provozní model, který zajistí dlouhodobé fungování bez závislosti na jednom typu dotací.

Místo se silným příběhem

Historie Eliášky je působivá. Založena v roce 1849, firma Elias Palme se za Rakouska-Uherska stala ikonou luxusního svítidlového průmyslu. Továrna byla symbolem technologického pokroku i luxusu. Právě zde vznikly lustry pro slavnou milánskou operu La Scala, ikonickou Sydney Opera House nebo legendární hotel Waldorf Astoria v New Yorku.

Výroba v Kamenickém Šenově tak nesla jméno českého skla do nejprestižnějších budov planety. „První elektrické lustry na světě z roku 1882 byly s velkou pravděpodobností vyrobeny právě zde, pro firmu Lobmeyr a císaře Franze Josefa,“ připomíná Peter Rath. „Tím se Elias Palme řadí po bok velikánů jako Edison, Siemens nebo Tesla.“

Secesní tovární komplex je tak památníkem éry, kdy české sklo určovalo světové trendy. A stejně tak může být i místem, kde se o budoucnosti tohoto řemesla bude znovu rozhodovat.

Propojení lokální energie s globálním přesahem

Zásadní roli v celém projektu hrají lidé – nejen architekti a investoři, ale i místní komunita, kterou chce fond aktivně zapojit. Významným partnerem je např. Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská v Kamenickém Šenově, jejíž studenti by se měli podílet na tvorbě obsahu i provozu.

„Kamenickému Šenovu bude slušet muzeum svítidel, které v Eliášce může vzniknout. Těším se na den, kdy se do našeho města budou sjíždět lidé z celého světa, aby viděli místo, kde lustry vznikaly v minulosti a vznikají i dnes,“ říká ředitel školy Pavel Kopřiva.
Podporu přislíbil také Liberecký kraj, jeho Centrála cestovního ruchu a samozřejmě město Kamenický Šenov, které poskytlo fondu sídlo přímo na městském úřadě.
První kroky podpořilo i město Kamenický Šenov: „Jsme moc rádi, že Eliáška bude mít poprvé ve své novodobé historii majitele, kteří mají skutečný zájem o její obnovu a zachování. Nadačnímu fondu Eliáška, který se stává novým vlastníkem areálu, jsme v rámci spolupráce poskytli umístění sídla na městském úřadě,“ říká starosta města Martin Bártl.

Co bude dál?

Aby prostor ožil již nyní, plánují iniciátoři oživit areál formou bezpečných veřejných akcí, například letním kinem, open air výstavami nebo komentovanými prohlídkami exteriéru. Cílem je přitáhnout pozornost k místu a postupně vytvářet vztah veřejnosti ke vznikajícímu kulturnímu centru.

„Nákup Eliášky ze strany nadačního fondu vnímám jako velmi odvážný a vizionářský krok. Jsem si jistá, že lidé, kteří usilují o obnovu areálu v nějaké zajímavé současné podobě, s odkazem na unikátní historii továrny na výrobu lustrů Elias Palme, nejdou za touto vizí nereálně. Právě naopak. Bude to trvat roky, jistě po etapách, ale potenciál, který tento záměr má, je velký,“ říká Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu a cestovní ruch Libereckého kraje.

Pomoc přislíbil rovněž hejtman Libereckého kraje Martin Půta: „Nadačnímu fondu Eliáška k takovému kroku velice gratuluji a za Liberecký kraj dodávám, že záchraně areálu rozhodně nebudeme nečinně přihlížet.“

Z bývalé zchátralé továrny se tak může stát nový architektonický a kulturní magnet nejen regionu, ale celé Evropy. A to vše na základě práce mladé architektky, která si už před téměř dekádou dokázala představit budoucnost i tam, kde ostatní viděli jen zkázu.