Sacre Coeur nad strahovským tunelem

„Připadali jsme si jako archeologové,“ říká architekt Luděk Obal, který je společně s Janem Schindlerem a Andreou Trembuľakovou z atelieru 4A architekti autorem obytného bloku postaveného přímo nad strahovským tunelem, jehož plány zničila povodeň. Popisuje tak jednu kapitolu nesnadné cesty vzniku rezidence Sacre Coeur, nazvané podle blízkého bývalého kláštera a dívčího internátu. Sacre Coeur se nyní tyčí nejen nad Paříží, ale i nad pražským Smíchovem.

Když se v polovině osmdesátých let začal razit tunel spojující pražské čtvrti Smíchov a Břevnov, došlo k demolici několika domů, pod nimiž byla tato spojnice plánována. Takto vzniklý pozemek zůstal po mnoho let nevyužívaný. Ač na lukrativním místě, stavba čehokoli se zdála až příliš finančně náročná a komplikovaná. Našli se však odvážní investoři a schopní architekti a dnes na tomto místě stojí zbrusu nová rezidence, svým názvem odkazující na bývalý benediktinský klášter v její blízkosti.

V těsném okolí jsou kláštery dokonce hned dva. Sacre Coeur i ten druhý, bývalý ženský klášter sv. Gabriela, byly postaveny beuronskými benediktiny na konci 19. století. Tyto stavby se staly pro vzhled nového obytného bloku jedním z určujících motivů.

Do původní stopy
Práce na projektu začaly v roce 2002, kdy byla vypsána architektonická soutěž. Organizovaná byla developerskou společností Agana, která získala pozemek na rohu ulic Holečkovy a Švédské od pražského magistrátu právě s podmínkou, že proběhne soutěž a zastupitelé se budou moci k jejím výsledkům vyjádřit z hlediska památkové péče a rozvoje města. Ze soutěže vzešel jako vítězný návrh architektonické kanceláře 4A architekti. V průběhu projednávání stavebního povolení projekt koupila společnost Satpo, která jej dovedla do zdárného konce.

Návrh terasovitého kompaktního bloku s vnitřním dvorem, urbanisticky přirozeně integrovaného do okolní zástavby, byl však složitý z hlediska konstrukčního. Pozemek vedoucí přímo nad strahovským tunelem a jeho poměrně velký sklon znamenal mnoho omezení především pro založení stavby. „Na pozemku byl navíc takový kód míry využití území, který jej omezoval natolik, že by nebylo možné obytný blok dostavět,“ říká Jan Schindler, hlavní architekt projektu a Luděk Obal, další z autorů, doplňuje: „Původně se počítalo s jinou zástavbou – situovanou na pozemku úhlopříčně ve stropě tunelu. Abychom blok mohli dostavět do původní stopy obytného bloku, museli jsme zažádat o zvýšení tohoto koeficientu.“

Betonem se nešetřilo
Změna kódu se nakonec po několikaměsíčním úsilí podařila. Nastalo však téměř archeologické pátrání po technických parametrech strahovského tunelu, nad nímž se stavba zakládala. „Připadali jsme si jako archeologové, protože neexistují stavební plány tunelu. Zničily je před sedmi lety povodně,“ říká Luděk Obal a prozrazuje, jak postupně potřebné informace odhalovali: „Vodili jsme tedy na stavbu projektanty, kteří stavbu pamatují, ale jejich vzpomínky už samozřejmě nebyly úplně přesné. Dalším vodítkem byly fotografie průběhu stavby strahovského tunelu a sondy.“

Dvě třetiny projektu stojí na stropě tunelu, „archeologická“ část byla proto jednou z nejdůležitějších. Jan Schindler k vyprávění svého kolegy dodává: „Mezi tunely bylo metr dvacet hlíny a piloty jsme chtěli použít jen o málo užší. Navíc tam, kde jsme si mysleli, že bude zemina, byl překvapivě beton. Tím se za minulého režimu rozhodně nešetřilo.“

Inverzní nároží
Aby bylo možné přenést váhu stavby do pilot, bylo ji třeba maximálně odlehčit. „Cihly na fasádě tvoří jen tenkou vrstvu, je to taková tapeta,“ konstatuje Jan Schindler. Jejich volba byla výsledkem kompromisu mezi architekty a odborníky z oblasti památkové péče. „Chtěli jsme použít lehkou plechovou fasádu, ale památkáři nám dali na výběr – omítku nebo cihly. Omítka byla navíc podmíněná větším členěním. Abychom zachovali hmotu, vybrali jsme cihličky,“ dodává architekt.

Stavba je totiž na hranici památkové rezervace. Proto jedním z požadavků odborníků z památkové péče bylo rozčlenění kompaktní hmoty na menší celky, odpovídající původnímu složení bloku z několika samostatných domů. Jan Schindler přibližuje představy památkářů: „Původně jsme chtěli stavbu udělat mnohem kompaktnější, více abstraktní. Abychom vyhověli požadavkům památkářů kopírovat původní parcelaci s deseti samostatnými domy širokými 15 až 20 metrů, rozčlenili jsme hmotu bloku zářezy.“

Dalším výsledkem kompromisu, který je sám o sobě výrazným architektonickým prvkem, dodávající obytnému domu Sacre Coeur svébytný charakter, je inverzně pojaté nároží. Jedním z požadavků památkářů bylo postavit výrazné nároží. „Obvykle je nějak vyvýšené, zakončené věžičkou. My jsme chtěli zachovat kompaktní hmotu domu a pojali ho negativně. Nároží jsme zdůraznili odebráním hmoty, které navíc umožnilo propojit zelený vnitroblok s parkem Sacre Coeur,“ vysvětluje Jan Schindler.

V elegantní šedé
Stavba je tvořená železobetonovou monolitickou konstrukcí. Uliční zavěšená odvětrávaná fasáda je pokrytá lícovými cihlami holandského typu v antracitové barvě. Bylo tak možné vyhovět památkářům a zachovat lehkost fasády, která je potřebná pro náročné konstrukční řešení.

Dvorní fasáda pokryta cihlami není. Tvoří ji kontaktní zateplovací systém s hrubozrnnou světle šedou omítkou. Tu oživují modrozelené prosklené balkony a střešní zahrady nad podzemními garážemi.
Ve střešní rovině byly použity jako obklad lamely z tropického dřeva a pozinkované pororoštové dílce, které zakrývají vývody vzduchotechniky. Oplechování je z černého titanzinku.

Zatímco cihlový obklad navazuje na fasádu přilehlého bývalého kláštera sv. Gab­riela vystavěného v beuronském stavebním stylu, šedá barva obytného komplexu Sacre Coeur dodává stavbě eleganci a svěží, moderní vzhled.

Barvy a výhledy
V přímém protikladu k elegantní antracitové fasádě jsou barevné interiéry společných prostor, usnadňující orientaci obyvatelům domu. Výrazné jednobarevné stěny kolem výtahů doplňují světle šedé s tradičním válečkem, který před dvaceti lety zdobil téměř všechny české pokoje.

Jan Schindler tuto volbu vysvětluje: „Váleček je tradičním motivem bytových domů. My jsme jen modifikovali a modernizovali design. Původně jsme počítali s variabilnějším vzorem, ale nakonec jsme jej zjednodušili a použili tentýž v různých barvách. Umožnil nám tak odlišit jednotlivá jádra.“ Na svoji velikost má dům totiž společný parking a pouze jednu recepci, navíc situování na svahu vedlo k rozdílu čtyř pater mezi nejníže a nejvýše položeným vchodem.

Svah však poskytuje také výhody. Například možnost použít velké množství teras s výhledem na Prahu. Tím se stávají byty v Holečkově ulici dokonce reprezentativními. Nicméně hodnota architektury se odráží především v jejím vztahu k okolí. V tomto případě jistě plném úcty, ale i hrdosti.

Řez

Situace

Rezidence Sacre Coeur
investor: Satpo
autor: 4A Architekti, s. r. o.
– hlavní architekt: Jan Schindler
– architekti: Luděk Obal, Andrea Trembuľaková
– spolupráce: Alejandro Flores, Ute Winnefeld, Ingrid Vurm Lermen
statika: Němec Polák, spol. s r.o.
dodavatel stavby: Hochtief CZ a.s.
velikost: 12 000 m²
projekt: 2002 – 2006
realizace: 2007 – 2009
náklady: 450 mil. Kč

Kateřina Kotalová

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.