Názory a rozhovory

K návrhu vzduchotechnických systémů se váže řada závazných i doporučujících předpisů, které upřesňují požadavky na průtok přiváděného vzduchu. Základní hygienické požadavky jsou formulovány v zákonech, nařízeních vlády, vyhláškách ministerstev i v normách ČSN. Předpisy se vztahují k typu budovy – nejpřesněji jsou definovány požadavky pro pracovní prostředí (nařízení vlády č. 361/2007 Sb.). Pro ostatní typy budov závazné požadavky často stanoveny nejsou nebo existují pouze doporučení pro návrh uváděná v technických normách (například pro obytné budovy).

Jméno Josefa Pleskota je v současné době ekvivalentem nejvyšší možné kvality, což potvrzuje i řada ocenění Grand Prix, která uznávaný architekt za svá díla obdržel. Stojí za ním například průchod valem Prašného mostu na Pražském hradě, vila Petra Kellnera či sídlo ČSOB v pražských Radlicích. Nově se do portfolia staveb Pleskotova AP ateliéru zapsal i originální vertikální dvojdům s visutými terasami, stojící na štíhlých nohách ve svahu poklidného podolského údolí v ulici Vápencová. Projekt zaštiťuje společnost Crescon.

Karel Hubáček byl mimořádnou osobností české architektury 20. století. Tvorba ateliéru SIAL, který spoluzakládal, svým ohlasem přesáhla české hranice a jako jedna z mála byla i v 70. a 80. letech často publikována v zahraničních prestižních časopisech. Jeho osobní renomé i příklad Ještědu k němu do Liberce přitahovaly řadu mladých architektů, kterým ve svém ateliéru poskytoval mimořádně svobodné a inspirativní prostředí.

V těsné blízkosti atletického stadionu na pražském Strahově jsme s architektem Olegem Hamanem a stavebním inženýrem Alešem Poděbradem hovořili o potřebě konstruktivního dialogu a umění ve veřejném prostoru, o nadání pro byznys i navrhování příjemných domů, o rozvoji měst, udržitelné architektuře a švédském modelu a o neutuchající snaze o pohyb vpřed.

„Vzdorovat intrikám tvrdého byznysu lze pouze slušným chováním a přirozeným pudem sebezáchovy, aby se člověk mohl každé ráno v klidu podívat do zrcadla. Prostě aby si nezadal a nenechal se vtáhnout do kolotoče peněz, mafiánských vztahů a ponižujících závazků,“ říká Jaromír Kročák, architekt, hudebník a spisovatel, kterému nedávno vyšla kniha o architektonickém ateliéru v jednom nejmenovaném městě, nápadně připomínajícím České Budějovice, kde žije.

O přijetí politiky architektury usiluje Česká komora architektů již řadu let. Architekti by tak získali cenný nástroj pro zvýšení transparentnosti zakázek a kvalitní architektura by měla větší podporu jak státních orgánů, tak veřejnosti. Letos v červnu vyjádřil politice architektury podporu Senát.

Spotřeba energie na vytápění budov během posledních let výrazně poklesla – přísné požadavky na tepelný odpor stavebních konstrukcí, ne vždy vyvolané vyšší cenou energie, se tak začínají projevovat v našem každodenním životě.

Máme málo zubařů, příliš mnoho učitelů, chybějí řemeslníci, těžko najdou práci právníci a ekonomové… Takto a podobně jsme si zvykli číst a hodnotit zprávy o trhu pracovních příležitostí a profesí. O některých výlučných profesích se ale moc nedozvíme. Patří mezi ně i architekti.

V novém půdním ateliéru v centru Prahy jsme s Rostislavem Říhou, Ondřejem Kalušem a Ondřejem Zabloudilem hovořili o překážkách, kterým musí architekt čelit, o obohacující roli výtvarného umění, o odvaze investovat do vlastních projektů i o síle týmové práce.

„Obávám se, že neschopnost sdílet se netýká jenom vztahů mezi sousedy, ale mimo jiné i dialogu mezioborového nebo i uvnitř profese samotné – například mezigeneračního,“ říká Michal Kohout, jeden z partnerů kanceláře Jiran Kohout Architekti. V holešovickém ateliéru jsme hovořili o cestách, jak může architekt přispět k fungujícímu sousedství, jak a kde je možné vést dialog mezi architekty i dalšími odborníky, ale také o duchovním rozměru architektury a smyslu techniky.

V souvislosti s budovami se v současnosti setkáváme především s řešením jejich energetické náročnosti. Kvalita vnitřního prostředí ustoupila do pozadí při plnění nízkoenergetických cílů, a pokud je předmětem zájmu, řeší se především tepelný komfort přítomných osob. Přitom kvalita vnitřního vzduchu může významně ovlivňovat produktivitu, pohodlí i zdraví přítomných osob, a to jak v prostředí pracovním, tak obytném. Nové materiály, postupy, technický pokrok i výrobky s sebou přinášejí nové možnosti, ale i zdroje znečištění a problémy, které ještě před několika desítkami let neexistovaly. Odborníkům zabývajícím se problematikou vnitřního prostředí jsme položili dvě otázky:

„Za těch dvacet let jsme se dostali na evropský průměr, ale nevznikají tu díla, která by plnila stránky světových periodik,“ říká architekt Richard Doležal a jeho kolegové z ateliéru DaM jsou stejného názoru. Co je toho příčinou a jaká je cesta z krize architektury? Jak se žije architektonické kanceláři v Praze? A jakou proměnou prošla během dvaceti let od svého založení? O tom všem jsme si povídali v podolském ateliéru s Petrem Malinským, Richardem Doležalem, Petrem Burianem, Janem Holnou, Jiřím Havrdou a Jiřím Hejdou.

Iniciativa Za novou Prahu, tvořená zástupci odborné veřejnosti, předložila primátorovi hlavního města Prahy Bohuslavu Svobodovi a všem pražským zastupitelům otevřený dopis upozorňující na nutnost systémových změn při řešení rozvoje Prahy. „Rádi bychom obnovili ztracený dialog odborné veřejnosti s vedením města o tom, kam by měla Praha architektonicky směřovat,“ vysvětluje hlavní myšlenku iniciativy architekt a vysokoškolský pedagog Miroslav Masák, který stojí u jejího zrodu spolu s dalšími architekty, teoretiky, pedagogy a dalšími odborníky.

Větrání obytných budov je téma, které v současnosti nabývá na významu. Nepříjemný průvan, který byl v zimě typický pro většinu panelových domů, je díky masivnímu zateplování již minulostí. Nepohodlí způsobené netěsnostmi v obvodové konstrukci však vystřídaly problémy s vlhkostí, plísněmi a špatnou kvalitou vzduchu.

„Ekologické a etické je stavět domy, které nejsou zbytečné, zbytečně velké, okázalé,“ říká architekt Jakub Našinec a jeho kolegyně Veronika Sávová dodává: „Uvažujeme věcně a účelně tak, aby výsledek byl střídmý a vyvážený.“ Tito dva ještě spolu s Josefem Kociánem a Alešem Kubalíkem navrhují domy jednoduché a zřejmé formy. Před osmi lety založili ateliér Sporadical, který jim dal tvůrčí svobodu, a od té doby navrhují rodinné domy i velké projekty na hranici mezi urbanismem a architekturou.