Názory a rozhovory

„Každá budova je prototypem,“ prohlásil kdysi architekt Helmut Jahn a zdá se, že přitom myslel především na své stavby. Co objekt, to originalita, a i když se některé objekty podobaly, například One Liberty Place ve Philadelphii a Messeturm ve Frankfurtu, šlo o logiku rozvíjení stylového výrazu a přiměřených tvarů. Ale i to je postmoderna, která našla v Jahnovi svého skvělého propagátora. Pravda, ne každý jeho výsledek byl přijat s bezmezným nadšením, ale jeho mrakodrapy jsou architektonickými ikonami přelomu 20. a 21. století.

V současnosti se u projektovaných a realizovaných objektů často podceňuje význam tepelnětechnického řešení kritických detailů. Detaily se zanedbávají nejen u novostaveb, ale také v případě rekonstrukcí, a to při dodatečném zateplování obvodových konstrukcí.

Porota Pritzkerovy ceny se letos rozhodla udělit ocenění švýcarskému architektu Petru Zumthorovi. Peter Zumthor je výrazným protipólem Richarda Rogerse či Jeana Nouvela, kteří získali toto prestižní ocenění v předchozích letech. Zatímco Rogersovy realizace působí expresivně a dynamicky a Jean Nouvel se snaží upoutat pozornost na první pohled, Zumthorova tvorba je často nenápadná, introvertní, až meditativní.

Veřejných staveb se v České republice ročně nepostaví moc, ty opravdu významné by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Ještě méně je však veřejných architektonických soutěží. Když odhlédneme od současné hospodářské krize, je fakt, že veřejné instituce se snaží hlavně dodržet při zadávání zákon o veřejných zakázkách, a tím to pro ně často, jak se říká, hasne. Profesní komora architektů se pokouší proti tomu bojovat a prosazovat regulérní soutěže, ale je otázka, jestli její postoje zadavatele neodrazují.

Odstupující ministr životního prostředí Martin Bursík představil v dubnu nový dotační program Zelená úsporám. Program je sice zaměřen hlavně na výměnu starých kotlů na pevná paliva v domácnostech, šance na získání dotací se ovšem rýsují i pro malé a střední stavební či developerské firmy a obce. Zejména obce a kraje se dosud při rekonstrukcích vlastních objektů bránily využívání úsporných řešení kvůli finanční náročnosti. Dotace budou moci žadatelé získat až do roku 2012. Nastane tedy konečně rozmach nízkoenergetických domů, jaký známe ze Skandinávie a Německa? Tato možnost je velmi reálná.

Kamil Mrva patří k mladé porevoluční generaci architektů, kteří si už získali širokou skupinu příznivců. Stavby podle návrhů jeho ateliéru využívají často dřevo, nálepka ekologické architektury mu přesto příliš nesedí. Architekt by se podle něj neměl přizpůsobovat úředníkům či ochranářům, ale především ctít místo – v duchu hesla Karla Pragera, že místo určuje děj.

Říci o newyorském architektonickém studiu Asymptote, že nabízí vizionářské projekty, neznamená ani pootevření dveří do konceptuální základny dvou nejdůležitějších lidí, kteří určují jeho směřování: Haniho Rashida a Lise Anne Couture. Zdá se, že jejich experiment se uskutečňuje především v exteriéru ve vazbě na kontext okolí, Lise Anne však tvrdí, že stejně důležitá je i funkčnost samotné budovy. „Využíváme rozmach nových technologií, ale nezapomínáme ani na vlastní odpovědnost,“ řekla v exkluzivním rozhovoru pro ASB Lise Anne Couture při své návštěvě Bratislavy. Dáma s noblesou aristokrata, která s úsměvem odpovídá na otázky i tehdy, kdy se na jí víčkách dají odečítat tisíce kilometrů prolétaných za zhmotněnými vizemi zítřka.

Jaká je budoucnost administrativních budov z hlediska developerů? Zvažují příklon k inteligentním systémům provozu nebo zůstávají jen u klasiky v nabídce: Klimatizace? Existují národní odlišnosti nájemců? Tyto a další otázky ASB položilo několika developerským společnostem, které podnikají v České republice – ať už s českým či zahraničním vlastníkem. Svou vizi developmentu prozradily tři společnosti: Crestyl Group, ECM a Quinlan Private Golub.

Sanace vlhkosti, respektive odstraňování chyb způsobených vlhkostí ve stavebních konstrukcích, je poměrně nákladný a náročný proces. Proto by je měli vykonávat pouze zkušení odborníci. Přesto vzniká mnoho chyb, které ovlivňují výsledný efekt práce.

Keramické obkladové prvky, lícové cihly nebo cihelné obkladové pásky jsou obvyklými materiály, které tvoří soklovou část fasády a mnohdy i celou fasádu. Pro dosažení maximální trvanlivosti takové fasády je nutné vybrat keramické materiály, které vykazují dostatečnou mrazuvzdornost.

„Číslo 69 v názvu tohoto ateliéru není odvozeno od nějaké neplodné polohy, ale naopak označuje zrození,“ píše s vtipnou příchutí v předmluvě katalogu architektonického ateliéru A69 – Architekti Ladislav Lábus, pedagog Fakulty architektury ČVUT v Praze. Jeho členy – Borise Redčenkova, Prokopa Tomáška a Jaroslava Wertiga – však nespojuje jen rok narození, ale i snaha dělat architekturu jinak. Jak? „Máme poměrně velkou ambici – inovovat, což však neznamená, že bychom chtěli být originální za každou cenu,“ vypovídá Jaroslav Wertig o záměrech ateliéru, který patří mezi nejprogresivnější na současné české scéně.

Poruchy dřeva zabudovaného ve stavbách zpravidla začínají jako drobná poškození, která rostou úměrně s naší nevšímavostí. Brzké odhalení a zákrok v pravou chvíli vyřeší problém na dlouhou dobu a za přijatelnou cenu. V případě, že závady zůstávají bez povšimnutí, prudce stoupá nebezpečí znehodnocení interiérových částí budov nebo dokonce narušení statiky nosných konstrukcí, čímž se rapidně zvedá cena záchranných prací.

Pro pestrou kariéru ateliéru Projektil Architekti je charakteristická myšlenková nadstavba a častá spolupráce s výtvarníky. Tomáš Vaněk (umělecké sdružení PAS), který se spolupodílel na ideové koncepci interiéru Národní technické knihovny (NTK) popisuje zkušenost s Projektilem: „Od prvního okamžiku, kdy nás Projektil oslovil ke spolupráci, jsme pociťovali z jejich strany důvěru, odhodlání něco pozitivního risknout, zahrnout nás do týmu, poslouchat naše názory a nápady, diskutovat o nich v širším kontextu jejich práce i celé stavby a nakonec pomáhat prosadit, aby byly realizovány.“ Aktuální rozhovor se členy Projektilu Romanem Brychtou a Petrem Leškem přináší pohled do koncepčního pozadí jejich práce: nedávno dokončené knihovny v Dejvicích, Centra ekologických aktivit Sluňákov či knihovny v Hradci Králové.

Je to dějinný paradox. Ačkoli se staví nejvíce od listopadu 1989 a mzdy ve stavebnictví rostou, chybí stále více manuálně pracujících. Scházejí zedníci, klempíři, pokrývači, zámečníci, stavební dělníci a další profese. Firmy si stěžují, mluví se o dovozu dělníků z exotických zemí. Jaké jsou příčiny neutěšené situace? Existuje v blízké době nějaké realistické řešení?

Miroslav Masák, tvůrce řady stěžejních staveb české architektury, jako je třeba pražský obchodní dům Máj, obchodní středisko Ještěd v Liberci či rekonstrukce Veletržního paláce v Praze. Je aktivní také jako teoretik a pedagog a angažuje se ve věcech veřejných už od 60. let. V aktuálním rozhovoru se vyjadřuje k postavení architektonické kultury ve společnosti, k roli architektonických institucí, soutěží, situaci památkového zákona i ke své mnohaleté architektonické praxi v libereckém ateliéru SIAL.