Jedno razítko, méně konkurence. Novela stavebního zákona nahrává velkým hráčům

Česko se chystá na další zásadní změnu stavebního zákona a mnoho z navrženého zní skvěle. Vznikne jednotná stavební správa, jedno rozhodnutí místo deseti, obce dostanou skutečnou roli v územním plánování a zavádí se „value capture“, náhrada za zvýšení hodnoty území. Každé krajské město si může vydat vlastní stavební předpisy a vše je udáváno snahou stavět aspoň trochu více.

Jenže zrychlené řízení jen pro záměry nad deset tisíc metrů výš zvýhodňuje velké hráče. Kdo má právní oddělení a zkušenosti s byrokracií, projde systémem rychleji. Malý stavebník, který by mohl přinést konkurenci, pestrost, a hlavně nižší ceny, zůstává ve frontě. Novela tak paradoxně posiluje český stavební oligopol s vysokými vstupními náklady.

Pak je tu památková péče. Omezení ochranných pásem a přesun kompetencí na stavební úřad může být správný krok, systém, který chrání nejen výhledy NA, ale i výhledy Z cenné stavby je dnes zbytečně rigidní. Ale důvěra v reformu závisí i na tom, kdo ji prosazuje. A pokud ji tlačí politici, jejichž kulturní rozhled kulminuje u vtipů o „prdění“, je důvod být k záměru skeptický.

Slíbit rychlost a efektivitu se dá snadno. Ale testem každé legislativy je konkrétní záměr. Stát tak jednou rukou teoreticky usnadňuje stavební procesy, aby druhou couval od akceleračních zón pro větrné elektrárny, pod tlakem protivětrné kampaně koordinované podle Deníku N slovenskými konspirátory napojenými na Motoristy a SPD.

Hlavní otázka mohla být, zda ve snaze stavět víc zbude i dost zájmu o to, aby to bylo lepší. První náraz ale může ukázat, že cílem změny není automaticky lepší městské prostředí, ale jednodušší stavba logistických komplexů, levné výroby a silničních staveb. Ty ale nepřispějí ani k malebnější krajině, ani vyšší dostupnosti, bez ohledu na to, jak rychle se možná postaví.

Text vyšel v časopisu ASB 1/2026.
Titulek je redakční.