Peter Bednár je architekt a urbanista, působí v kanceláři Jakub Cigler Architekti. Je autorem textů o městech a společnosti.
Hlavní funkce měst je práce, bydlení a výměna zboží, zpravidla ve formě nakupování. Zatímco bydlení a práce se typicky musí přizpůsobit vnějšímu rozhodování o tom, kde bude, v jakém standardu a jak dlouhá bude cesta za prací, nakupování je dobrovolné, ovlivněné preferencemi, příjmem obyvatel i nabídkou. Není třeba se ofrňovat nad konzumem. Naopak. Nakupování je to, co dělá z pracovního tábora město.
Představte si, že obec může rozhodnout, kde přesně bude park a kde škola, kde tržní a kde třeba městské byty. Představte si, že obec dokáže zachytit astronomický nárůst hodnoty půdy, který vznikne, když se do pole zaboří první lopata, a tyto peníze investovat zpět do veřejné infrastruktury nebo čehokoliv jiného, co zrovna potřebuje pokrýt. Představte si, že má obec plnou kontrolu nad tím, jak nová část města bude vypadat a jak se napojí na okolí.
České dráhy zažívají stavební boom: VRTky, Bubny, Veleslavín, rekonstrukce Smíchova i Masaryčky, plánované nádraží v Brně a opravy mnoha dalších. Kromě kvalitní dopravní služby tak konečně dostávají důstojnou podobu i drážní budovy.
V posledních letech se Praha rozhodla řešit situaci s parkováním, bohužel zatím tím nejméně efektivním způsobem: stavěním P+R garáží u metra. Po hotové garáži na Černém mostě se staví nová u Opatova a další se prověřuje za Zličínem. Když ale do města denně přijíždí 300 000 aut, přidávání parkovacích míst po stovkách řeší pouze promile problému. A kdo přesně se má rekreovat v “parku” na střeše opatovské garáže?
Kolektivní Evropa je z pohledu mnohých komentátorů ztracený případ, pomalá a zaostalá. Velmi předčasně. Zatímco Silicon Valley se chlubí umělou inteligencí, Evropa tiše zdokonaluje nejlepší vynález lidstva: město samotné. I někdejší zapadlé regiony u Atlantiku i Baltu odhalují sofistikovanou technologii, ne algoritmů, ale vzorců lidského osídlení zdokonalovaných po staletí.
