Architekt, pedagog i obhájce profese. Pocta České komory architektů letos míří k Ladislavu Lábusovi

Česká komora architektů (ČKA) udělí letos svou Poctu profesoru Ladislavu Lábusovi. Ocenění, které komora uděluje od roku 2000 významným osobnostem české architektury, je určeno těm, kteří se svou profesní činností, přínosem i morálním kreditem výrazně zapsali do moderní historie oboru.

Slavnostní předání se uskuteční na nominačním večeru České ceny za architekturu 16. června 2026 v pražském Centru architektury a městského plánování (CAMP).

Ocenění vybírá odborná porota

Kandidáty na Poctu ČKA každoročně navrhuje odborná veřejnost. O laureátovi následně rozhoduje porota složená z odborníků z oblasti architektury, krajinářské architektury, teorie architektury i médií. Letos v ní zasedli architektka Alena Mičeková jako předsedkyně, předseda ČKA Jan Kasl, krajinářská architektka Zuzana Štemberová, šéfredaktor magazínu ERA21 Filip Landa a teoretik architektury a designu Adam Štěch.

„Letošní rozhodování poroty Pocty České komory architektů probíhalo ve znamení mimořádně velkého počtu nominovaných osobností, jejichž celoživotní práce zásadním způsobem formovala podobu české architektury i samotné architektonické profese. Volba laureáta proto nebyla pouze oceněním jednotlivých realizací, ale především uznáním dlouhodobého kulturního, pedagogického a společenského přínosu architektuře jako veřejné službě,“ uvedla předsedkyně poroty Alena Mičeková.

Architekt s důrazem na kontext a kontinuitu

Ladislav Lábus patří od 90. let k předním osobnostem české architektury a bývá řazen mezi reprezentanty takzvané české přísnosti. Na přelomu 70. a 80. let spolupracoval s profesorkou Alenou Šrámkovou, s níž se podílel například na návrhu obchodního centra Lužiny. Od roku 1991 vede vlastní kancelář Lábus AA – Architektonický ateliér.

Jeho tvorba je charakteristická důrazem na kontext místa, respekt k historickému prostředí i promyšlenou práci s architektonickým výrazem. Dlouhodobě se věnuje jak novostavbám, tak rekonstrukcím a konverzím stávajících objektů.

Mezi jeho nejznámější realizace patří Dům pečovatelské služby Vyšehrad v Českém Krumlově, rekonstrukce a dostavba paláce Langhans v Praze, obnova funkcionalistické Paličkovy vily, rekonstrukce Edisonovy transformační stanice nebo konverze hotelu Karlov v Benešově. Řada jeho projektů získala významná ocenění a tři z nich – DPS Vyšehrad, Langhans a hotel Karlov – byly nominovány na Cenu Miese van der Rohe.

Významnou součást jeho tvorby představují také rodinné domy a vily, například ve Vonoklasech nebo v Nespekách.

Výrazná stopa ve vzdělávání architektů

Vedle vlastní projekční praxe se Ladislav Lábus dlouhodobě věnuje pedagogické činnosti. Od roku 1990 působí na Fakultě architektury ČVUT, kde ovlivnil několik generací budoucích architektů. Zastával funkci vedoucího Ústavu navrhování III a v letech 2014 až 2022 byl děkanem fakulty.

Jeho pedagogická práce je spojována s důrazem na profesní odpovědnost, kritické myšlení a intelektuální poctivost, které předává studentům vedle praktických zkušeností z architektonické praxe.

Dlouholetá práce pro profesní samosprávu

Významnou část profesního života věnoval také České komoře architektů. Aktivním členem je od jejího založení, na kterém se spolupodílel. Působil jako člen Stavovského soudu i představenstva ČKA a dlouhodobě se podílí na rozvoji systému architektonického vzdělávání a autorizace.

Od roku 2022 stojí v čele Autorizační rady jmenované Ministerstvem pro místní rozvoj. V rámci pracovní skupiny ČKA pro vzdělávání se věnuje mimo jiné otázkám kvality studijních programů, jejich mezinárodnímu uznávání a notifikaci v evropském kontextu. Dlouhodobě se zabývá také tématy sociálních staveb a obnovy sídlišť.

Mezinárodní rozměr jeho působení dokládá přijetí za čestného člena Amerického institutu architektů (AIA). V roce 2014 obdržel Cenu Ministerstva kultury za architekturu.

„Ladislav Lábus ve své osobě jedinečným způsobem spojuje vrcholnou autorskou tvorbu s mimořádným vlivem na vzdělávání, profesní i institucionální prostředí a kultivaci veřejné debaty o architektuře. Jeho význam nespočívá pouze v kvalitě jednotlivých staveb, ale také ve schopnosti dlouhodobě utvářet podobu architektonického vzdělávání a profesní kultury. Z hlediska poroty představuje mimořádně celistvou a respektovanou osobnost,“ shrnula rozhodnutí poroty Alena Mičeková.