Pro osud Terezína po druhé světové válce je charakteristická rozštěpenost mezi vývojem a posláním malé pevnosti, zaměřené na uchování paměti tragických událostí holokaustu, a hlavní pevnosti, kterou postihl osud srovnatelný s mnoha malými českými městy doby komunismu. Nový život do spícího města se nyní snaží vnést studenti a pedagogové Fakulty architektury ČVUT.
Přeměna průmyslových budov, v nichž se nacházely bývalé fabriky, na objekty kulturního charakteru není neznámá ani v našich končinách. Holandské studio JHK Architecten realizovalo několik podobných rekonstrukcí. Zajímavá je přeměna staré elektrárny na kino spojené s velkým prostorem na posezení, barem/restaurací, hygienickým zázemím. Projekt nese názv Lumière Cinema Maastricht.
Obecní dům je již více než sto let jednou z nejvýznamnějších historických budov našeho hlavního města. Lze jej považovat za ukázkového zástupce architektury a uměleckého stylu Art nouveau, nebo-li secese. Nejvýrazněji se tato tendence projevuje zejména ve štukaturách a pracích v kovu, dominujících na markýze hlavního vchodu či v zábradlí schodišť.
Původní architektův záměr pro památník, který vznikl v první čtvrtině 20. století, byl objekt působící jako velký studený skleník. Celkový koncept a provedení měly vzdát poctu životu a idejím Tomáše Bati a působit jako obří výkladní skříň.
U městských hradeb ve Slaném krčil se dlouhá léta zchátralý dům, který byl poznamenán nejen destruktivním zubem času, ale také neobratnými snahami několika bývalých majitelů o jeho „vylepšování“. Pak se kormidla chopili architekti Jan Švestka a Martin Beránek, díky jejichž citlivé péči si dům i jeho současní majitelé velmi hlasitě oddychli.
Bývalý jezuitský konvikt prošel v letech 2000–2004 rozsáhlou rekonstrukcí. Barokní budova byla přestavěna podle návrhu a projektu architektů Polácha, Fabiána a Bravence na Umělecké centrum UP v Olomouci. Po třinácti letech objekt stále žije a funguje, jak po stránce designu, tak z pohledu technického a funkčního. Olomoucké centrum umění je také zajímavou ukázkou kvalitní práce se světlem v interiéru.
Francouzská obec Meursault je srdcem burgundských vinic Côte de Beaune. Její klimatické hodnoty jsou od roku 2015 klasifikovány jako světové dědictví UNESCO. Historický špitál, ve kterém se kdysi léčili malomocní, je hmatatelným důkazem bohatých architektonických hodnot, které francouzská provincie po staletí získávala.
Mohlo by se zdát, že princip hostelu je jednoduchý – musí návštěvníkům nabídnout adekvátní prostředí pro nocování. V Olomouci v hostelu Long Story Short však chtěli svým hostům dopřát daleko více. Interiérem je nejen hostí, ale vyprávějí jim i příběhy. Pobyt zde nebude jen službou, ale zážitkem. A kdo za to může především? Interiérová designérka Denisa Strmisková.
Ve staré židovské čtvrti moravského města Mikulov stojí dům, který tak trochu mate jménem. Štajnhaus sice není kompletně kamenný, i přesto pamatuje mnoho. Čas a dějiny prosákly omítkou až do bytelných zdí. Jeho současnou podobu mají na svědomí architekti z ateliéru ORA.
Svět se mění s dobou, s každou další generací a lidé ho neustále přizpůsobují svým představám a potřebám. Potom například architektoničtí vysloužilci mohou poskytnout přístřeší, nový domov nebo dokonce přispět ke splnění životního snu. Říká se, že staré domy v sobě nesou otisk existence svých dřívějších majitelů, ale i když tomu tak není, svou cenu neztrácejí a zhodnocení budovy odsouzené k zániku může být přesto povznášející a uspokojující.
Důležitým zdrojem informací se při rekonstrukci brněnské vily Stiassni, významné památky meziválečné architektury, staly mimo jiné také fotografie a akvarely někdejší paní domu, jimiž dokumentovala jak exteriér, tak interiéry objektu.
Rekonstrukce Západní farmy (West Yard Farm) na první pohled upoutá velkými zasklenými plochami, které vnášejí světlo a přírodu přímo do interiéru. Celá usedlost je složená ze tří celků. Dvě zrekonstruované původní stavby jsou spojeny velkým novým zaskleným prostorem a třetí stavba je také téměř celá nová – připomíná stodolu se skleněnými stěnami.
