Zámecký areál Hradec nad Moravicí v jižním Slezsku patří svou rozlohou k největším v České republice. Kromě Červeného zámku, o němž bude dnes řeč, zahrnuje rovněž Bílý zámek, Bílou věž a park. V roce 2001 byl tento zámecký komplex prohlášen Národní kulturní památkou.
rekonstrukce historické budovy
Každá rekonstrukce může změnit stavbu v kladném i negativním smyslu. V závislosti na stavu nemovitosti může jít o přestavbu nebo pouze o „kosmetické“ úpravy vedoucí ke zvýšení její kvality. V druhém případě získá majitel jako bonus duchovní i materiální „nadstavbu“ danou dosavadní existencí objektu. Podobně jako historický dům Unger v širším centru Znojma, jenž si renovací podržel mnoho ze své letité krásy. Naštěstí.
Designové článkové radiátory vysoké kvality Zehnder Charleston jsou ideálním řešením pro rekonstrukce – nejen domů s mimořádnou architektonickou i kulturně-historickou hodnotou.
Solnice z roku 1531 se bezpochyby řadí mezi poklady historické architektury přesahující jihočeský region, což potvrzuje i zápis do indikativního seznamu národních kulturních památek.
Tento článek bude o Praze, mimopražští prominou. Je to proto, že Praha je město jedinečné, a proto také otázky ochrany nemovitých památek a stavění nových jsou zde jedinečně složité.
Obnova budovy z 20. let 20. století do důstojné podoby očištěné od nevhodných úprav ze 70. a 80. let navrátila do Jičína kulturní prostor, který se záhy stal jedním z nejnavštěvovanějších kin v Čechách.
Katedrála Panny Marie (St. Mary´s Cathedral) v irském Kilkenny zažila za poslední století několik změn. O poslední z nich se postaral skotský ateliér, který ji citlivým zásahem přiblížil původním obrysům, ale zároveň ji zcela novou funkcí přenesl do třetího tisíciletí.
Obnova a rehabilitace Zámku v Písečném je v našich podmínkách unikátní obnovou zámeckého areálu, který byl za posledních 100 let po všech stránkách doslova zmrzačen v jeho primárních funkcích.
Stavby, které původně sloužily určitému účelu a dnes chátrají, protože jejich původní funkce zanikla, najdeme po celém světě. Staré sýpky, stodoly, hospodářské budovy, prádelny, strojovny, továrny, pastýřské chatky, příbytky rybářů či horníků nebo mlýny. Mnohé z nich bohužel chátrají nadále.
Pro osud Terezína po druhé světové válce je charakteristická rozštěpenost mezi vývojem a posláním malé pevnosti, zaměřené na uchování paměti tragických událostí holokaustu, a hlavní pevnosti, kterou postihl osud srovnatelný s mnoha malými českými městy doby komunismu. Nový život do spícího města se nyní snaží vnést studenti a pedagogové Fakulty architektury ČVUT.
Přeměna průmyslových budov, v nichž se nacházely bývalé fabriky, na objekty kulturního charakteru není neznámá ani v našich končinách. Holandské studio JHK Architecten realizovalo několik podobných rekonstrukcí. Zajímavá je přeměna staré elektrárny na kino spojené s velkým prostorem na posezení, barem/restaurací, hygienickým zázemím. Projekt nese názv Lumière Cinema Maastricht.
Obecní dům je již více než sto let jednou z nejvýznamnějších historických budov našeho hlavního města. Lze jej považovat za ukázkového zástupce architektury a uměleckého stylu Art nouveau, nebo-li secese. Nejvýrazněji se tato tendence projevuje zejména ve štukaturách a pracích v kovu, dominujících na markýze hlavního vchodu či v zábradlí schodišť.
Původní architektův záměr pro památník, který vznikl v první čtvrtině 20. století, byl objekt působící jako velký studený skleník. Celkový koncept a provedení měly vzdát poctu životu a idejím Tomáše Bati a působit jako obří výkladní skříň.
U městských hradeb ve Slaném krčil se dlouhá léta zchátralý dům, který byl poznamenán nejen destruktivním zubem času, ale také neobratnými snahami několika bývalých majitelů o jeho „vylepšování“. Pak se kormidla chopili architekti Jan Švestka a Martin Beránek, díky jejichž citlivé péči si dům i jeho současní majitelé velmi hlasitě oddychli.
Bývalý jezuitský konvikt prošel v letech 2000–2004 rozsáhlou rekonstrukcí. Barokní budova byla přestavěna podle návrhu a projektu architektů Polácha, Fabiána a Bravence na Umělecké centrum UP v Olomouci. Po třinácti letech objekt stále žije a funguje, jak po stránce designu, tak z pohledu technického a funkčního. Olomoucké centrum umění je také zajímavou ukázkou kvalitní práce se světlem v interiéru.