Problematické detaily 14: Izolace základů

shutterstock 1533562550
Zdroj: Shutterstock

Jakmile jsou naše základy připraveny a všechen beton úspěšně vytvrdl, můžeme se pustit do izolace základů či podsklepených částí domu. Základy bychom měli izolovat zejména proti zemní vlhkosti a tlakové vodě, ale neměli bychom zapomenout ani na tepelnou izolaci. A to zejména, pokud máme v plánu podsklepené prostory v budoucnu využívat i jinak, než jen jako úložiště nářadí a kompotů.

Nejčastější způsob realizace hydroizolace probíhá napenetrováním betonového podkladu a následným natavením asfaltových pásů, případně modifikovaných asfaltových pásů se zvýšenou plasticitou izolace. Asfaltové pásy ovšem nejsou jedinou možností, jak základy opatřit hydroizolací – využít můžeme například i fólie z měkčeného PVC či hydroizolační stěrky (bitumenové, silikátové…).

Stěrky jsou ovšem velmi náročné na technologické provedení a kázeň, asfaltové pásy proto vyhrávají svou jednoduchostí. Pokud navíc potřebujeme hydroizolací vyřešit i problém s radonem (jak bylo blíže popsáno v předešlém díle Problematických detailů), pak se rozhodně vyplatí sáhnout po asfaltových pásech s hliníkovou vložkou.

Největším úskalím při pokládce asfaltových pásů přitom není dodržení potřebných přesahů jednotlivých pásů (pozn. min 100 mm), ale vyřešení prostupů přípojek inženýrských sítí a průchod hydroizolace stěnami suterénu. Samozřejmě pokud stěny ještě nestojí, či pokud to alespoň trochu jde, je nejrozumnějším řešením izolovat celý základ.

U přípojek je třeba si dát pozor na správné napojení vodorovné hydroizolace, u podsklepených domů i na napojení izolace svislé. Hotovou hydroizolaci chráníme například betonovou mazaninou, ev. následně základ zateplíme.

Izolace proti tlakové vodě

Pokud našemu objektu reálně hrozí střet s tlakovou vodou, pak bychom neměli situaci řešit pouze hydroizolací či více vrstvami hydroizolace, ale přikročit k ráznějšímu řešení – bílé vaně. Tato vodonepropustná betonová konstrukce by v optimálním případě měla nejen hydroizolační funkci proti prosakující vodě, ale i statickou funkci (pokud je správně vyztužena).

Její tloušťka by tak měla být minimálně 300 mm a měla by obsahovat nejen výztuž na vynucená namáhání (smrštění), ale i na vnější zatížení (vlastní tíha, užitné zatížení). Vanu po vybudování následně izolujeme jako normální konstrukci.

Tepelná izolace

Jakmile přistoupíme k tepelné izolaci, musí být hydroizolace objektu již finálně hotová. Přestože v izolování soklu jednoznačně vyhrávají polystyreny XPS, není to jediná varianta tepelného izolantu, ke které se můžeme uchýlit. Základy a podzemní části stavby můžeme izolovat například i izolací z pěnového skla či perimetrickým polystyrenem.

V zásadě platí, že čím hlouběji se pohybujeme, tím by měl být použitý materiál tvrdší. Pokud tepelnou izolaci umisťujeme na vnější stranu hydroizolace, pak nám izolace poslouží jako její ochrana. Tloušťka tepelné izolace, kterou budeme volit, by měla být minimálně polovinou hodnoty tepelné izolace, kterou budeme používat u nadzemních konstrukcí (tj. např. fasád). Přesnou tloušťku určí projektant.

Jednotlivé desky budou na místě držet zejména tlakem zeminy, než ovšem dojde k jejich zasypání, je třeba je udržet na správném místě buď lepidlem doporučeným výrobcem nebo asfaltovým disperzním lepidlem. Samotné nanášení lepidla je prakticky stejné jako u lepení většiny jiných izolačních desek – lepidlo naneseme na kraje desky a bodově doprostřed.

První řadu izolace je rovněž vhodné pevně usadit k nějakému opěrnému bodu, další řady se nám pak budou pokládat mnohem snáze. A stejně tak se desky díky podepření neposunou při hutnění základového zásypu. Tepelnou izolaci chráníme z vnější strany například nopovou fólií se správně orientovanými nopy (vystouplé nopy směřují ke stěně).

red