Partneři sekce:
  • P.M.H. Invest & Trade
  • Rehau

Pitná voda jako samozřejmost

Kvalitní a hygienicky nezávadná pitná voda není zdaleka samozřejmostí ani ve vyspělých evropských zemích. Zásadní je nejen zdroj pitné vody, ale také za jakých podmínek se voda rozvádí a s jakými materiály přichází voda do styku.

Pitná voda patří spolu se vzduchem mezi základní a nejdůležitější látky pro život. Obsahuje mnoho složek, které mají příznivé účinky na naše tělo, duševní pohodu a přispívá také ke správnému fungování procesů v lidském těle. Může nicméně obsahovat i bakterie a mikroorganismy, které dokáží s naším tělem pěkně zamávat. Jednou z nich je i bakterie Legionella pneumophila.

K nákaze Legionellou dochází při vdechnutí aerosolu vody, ve kterém mohou být obsaženy její bakterie. Vodní aerosol se tvoří všude tam, kde se voda míchá nebo teče. Nejčastějším místem možné nákazy je domácnost. Každý z nás si doma před vařením myje potraviny, každodenně čistí zuby, myje ruce, koupe a sprchuje se…

Legionella je nitrobuněčný parazit, který vniká do lidských buněk a tam se následně rozmnožuje. Nejlépe se jí daří v prostředí s teplotou mezi 25 °C až 50 °C. Většina orgánů přitom vyžaduje teplotu okolo 37 °C, a proto jsou i naše dýchací cesty a plíce ideálním prostředím pro její množení.

Legionářská nemoc má podobný průběh jako zápal plic, a proto je velmi těžké ji v zárodku rozpoznat. Bakterie nepředstavuje velké riziko pro zdravé lidi. Problém nastává u lidí s oslabenou imunitou vystavených extrémnějšímu množství bakterií. Nejvíce ohroženi jsou pacienti po operacích, lidé užívající léky na potlačení imunity a osoby nad 40 let.

Z tab. 1 je patrné, že pro snížení rizika nákazy legionářskou nemocí je třeba se zabývat i tak základními prvky, jako jsou potrubní rozvody, kterými je voda ke koncovému uživateli přiváděna. Rozvody vody totiž mohou snadno z kvalitní vody udělat vodu hygienicky nevyhovující a závadnou.

Tab. 1 Mezi rizikové faktory vedoucí ke vzniku a šíření bakterie Legionelly patří
Tab. 1 Mezi rizikové faktory vedoucí ke vzniku a šíření bakterie Legionelly patří |

Svařovat, pájet nebo lisovat

Svařování a pájení spojů potrubních rozvodů patří mezi nejčastější techniky spojování. Jejich velkou výhodou je tuhost a těsnost. Nicméně odbornost a dlouholeté zkušenosti profesionálního svářeče nejsou vždy zárukou dokonale těsného spoje – hlavně v místech velmi špatného přístupu.

Svařování a pájení je činnost s otevřeným ohněm, která vyžaduje speciální nástroje, požární dozor a je nepoužitelná v prostorách s výbušnou atmosférou. Svařováním plastového potrubí se zase zužuje vnitřní průměr potrubí.

Při svařování kovů se mohou dovnitř uvolňovat zbytky materiálu a jiné částice, které později poslouží jako živná půda pro růst biofilmů a bakterií včetně Legionelly. Aby byla zachována tuhost a těsnost spojů a zároveň došlo k odstranění hlavních nevýhod svařovaných spojů, bylo žádoucí vyvinout novou metodu spojování – lisování.

Lisování je rychlé, jednoduché a bezpečné. Při lisování navíc nedochází k tak velkému zúžení vnitřního průměru potrubí ani k uvolňování zbytků materiálu. Tvarovky lze navíc navrhnout tak, aby při vkládání a spojování trubek nedocházelo k poškození těsnění a jeho následnému uvolnění do potrubí.

Tím nedáváme prostor bakteriím k jejich rozmnožování na zbytcích uvolněného materiálu nebo těsnění. Lisovací techniku může bez problémů používat každý odborný řemeslník, bez nutnosti speciální kvalifikace, stačí absolvovat školení.

Pomocí lisovacích nástrojů, čelistí a prstenců se dostane i na těžko přístupná místa. Samotné lisování je záležitostí tří pracovních kroků: odříznout, odhrotovat, slisovat – čímž dochází k úspoře až 80 % času oproti svařování.

Legionella pneumophila je parazit, který vniká do lidských buněk a způsobuje tzv. legionářskou nemoc. Ta má podobný průběh jako zápal plic. Pro lidi s oslabenou imunitou představuje životu nebezpečné onemocnění.
Legionella pneumophila je parazit, který vniká do lidských buněk a způsobuje tzv. legionářskou nemoc. Ta má podobný průběh jako zápal plic. Pro lidi s oslabenou imunitou představuje životu nebezpečné onemocnění. |

Top materiály: měď a ušlechtilá ocel

V poslední době dochází u veřejnosti k nárůstu zájmu o zdraví prospěšné instalační materiály, což samozřejmě zvyšuje nároky kladené na jednotlivé produkty z hlediska zdravotní nezávadnosti. Mezi materiály, které lze z tohoto hlediska doporučit, patří zejména měď a ušlechtilá ocel.

Většina z nás si měď ihned spojí s rozvodem elektrického proudu. Avšak, spolu s železem a zinkem je to jeden z nejvíc zastoupených stopových prvků v organismu. V těle dospělého člověka se nachází přibližně 100 mg mědi, a pokud jí máme nedostatek, dostavují se zdravotní problémy.

Měď získáváme nejen z potravin, ale i z pitné vody, pokud její rozvody obsahují měděné prvky. Chemické složení vody totiž určuje množství mědi, která se uvolňuje vlivem koroze z materiálu potrubí. U některých druhů pitné vody, většinou kyselých vod s vysokým obsahem celkového organického uhlíku, je však možné pozorovat zvýšenou rozpustnost mědi.

Při dlouhodobějším vystavení více než 1 mg/l mědi (což je nejvyšší mezní hodnota dána vyhláškou o pitné vodě, přičemž pro představu doporučená denní dávka mědi je 2,5 až 3 mg/l) můžeme očekávat zdravotní komplikace u kojenců, a při 3 mg/l dokonce i střevní a žaludeční problémy nebo tzv. měděnou horečku.

Pro dosažení optimální kvality pitné vody je tedy nutné vodu v měděném potrubí udržovat v pH ≥ 7,4 nebo při celkovém množství organického uhlíku ≤ 1,5 mg/l v hodnotě pH = 7,0 až 7,4. Měď je tedy pro člověka sice nenahraditelná a potřebná, ale je nutné ji přijímat ve zdravém množství.

Obdobně vhodná je i ušlechtilá ocel, hovorově ustálená jako nerezová ocel. Jedná se o vysoce legovanou ocel, která se vyznačuje zvýšenou odolností proti chemické a elektrochemické korozi. V oblasti technického zařízení budov se nejčastěji používá austenitická a feritická ocel.

Při výběru vhodného typu ušlechtilé oceli pro rozvody pitné vody je nutné uvážit druh chemické dezinfekce. Ne vždy mohou být správcem sítě dodrženy přípustné koncentrace obsahu chlordioxidu ve vnitřním vodovodu, který má silné korozivní účinky.

Hlavní složkou, která zajišťuje odolnost vůči korozi, je chrom. Ten vytváří na vzduchu pasivní vrstvu oxidu chromitého, která chrání materiál a při jejím narušení se dokáže okamžitě obnovit. U ušlechtilých ocelí by obsah chromu měl být min. 10,5 %, přičemž obsah uhlíku by neměl přesahovat 1,2 %.

Pokud chceme zvýšit odolnost proti korozi, je možné ji navýšit podílem legujících prvků, jako je například nikl nebo molybden. Odolnost vůči korozi nespočívá jen v chemickém složení, ale i ve správném tepelném zpracování, homogenitě a opracování povrchu.

Řešení Viega
Mezi osvědčený a zdravotně nezávadný systém z mědi, který lze nasadit ve všech oblastech použití, tedy i v oblasti rozvodů teplé a pitné vody, patří Viega Profipress. Všechny spojky tohoto systému se lisují a jsou vyrobené z mědi a červeného bronzu. Navíc mají vysoce odolný těsnicí prvek z etylen-propylenu, tzv. EPDM.

Mezi nerezové systémy splňující ty nejpřísnější hygienické požadavky pak patří Viega Sanpress Inox – řada zahrnuje produkty jak z austenitické oceli 1.4401, tak i z feritické oceli 1.4521. Obě ušlechtilé oceli lze použít na pitnou vodu a díky vysokému obsahu chrómu a molybdenu jsou velmi korozivzdorné.

Nerezová ocel 1.4401 obsahuje mimo chromu více molybdenu a také nikl, prvek, který zvyšuje její korozivní odolnost. Pro stoprocentní jistotu těsnosti všech spojů pak firma nabízí bezpečnostní prvek, tzv. ­SC-Contur. Ten se stará o to, aby omylem neslisované spojky byly při tlakové zkoušce okamžitě rozpoznatelné pouhým okem.

Vytvořeno z pokladů firmy Viega.
Foto: Viega

Článek byl uveřejněn v časopisu TZB Haustechnik 1/2020.

RubrikyZdravotní technika