Les jako supermarket. Češi znovu objevují poklady přírody, vědci ale varují

Zatímco města hledají způsoby, jak do ulic vrátit více zeleně a přiblížit obyvatele přírodě, Češi mají jednu tradici, která je s krajinou spojuje už po staletí. Sběr hub, bylin a lesních plodů dnes zažívá renesanci, která dalece přesahuje víkendové houbaření. Souvisí s udržitelností, potravinovou soběstačností i naším vztahem k prostředí, v němž žijeme. Jenže ani příroda není nevyčerpatelným supermarketem a to, co v ní roste, nemusí být vždy zdravé.

Po staletí bylo sběračství běžnou součástí života obyvatel českých zemí. Lesy, louky i břehy řek poskytovaly houby, lesní plody, léčivé byliny i jedlé rostliny, které doplňovaly jídelníček domácností. Přestože dnes představuje sběr planých potravin především koníček nebo způsob trávení volného času, Češi si zachovali mimořádně silný vztah k přírodním zdrojům.

Houbaření se stalo téměř národním fenoménem a stále více lidí objevuje také sběr bylin, květů, ořechů nebo jedlých plodů keřů a stromů. Současný návrat k divokým potravinám však není jen projevem nostalgie. Vědci upozorňují, že rozumně provozované sběračství může přispět k pestřejšímu jídelníčku, lepšímu vztahu k přírodě i větší odolnosti domácností. Současně ale přináší zdravotní, ekologická i legislativní rizika, která nelze podceňovat.

Češi, mistři světa

Česká republika patří v evropském měřítku mezi země s mimořádně silnou tradicí sběru hub. Každý rok vyrážejí do lesů miliony lidí a podle dlouhodobých statistik se jedná o jednu z nejoblíbenějších rekreačních aktivit vůbec. Vedle hřibů, lišek nebo bedel sbírají Češi také borůvky, brusinky, maliny, ostružiny, bezinky, šípky nebo lískové ořechy. Stále větší oblibě se těší medvědí česnek, kopřivy, sedmikrásky, pampelišky nebo květy černého bezu. Znalosti, které byly dříve běžnou součástí života na venkově, dnes znovu získávají hodnotu díky rostoucímu zájmu o lokální potraviny, gastronomii i soběstačnost.

Podobný trend pozorují odborníci také ve Velké Británii, Skandinávii nebo Severní Americe. Pandemie covidu-19, růst cen potravin i zájem o udržitelnější životní styl vedly mnoho lidí k tomu, že začali více využívat přírodní zdroje ve svém okolí. Přehledová studie publikovaná v časopise Current Environmental Health Reports navíc upozorňuje, že domácí pěstování, rybolov, lov i sběr volně rostoucích potravin představují významnou součást potravinového zabezpečení mnoha domácností ve vyspělých zemích. Přesto jsou tyto způsoby získávání potravin v oficiálních statistikách často přehlíženy.

Sbírat? Ano, nebo ne…

Výživová hodnota planých rostlin bývá překvapivě vysoká. Mnohé obsahují větší množství vitaminů, minerálních látek nebo antioxidantů než běžně pěstované plodiny. Kopřivy jsou bohatým zdrojem železa, vitaminu C i chlorofylu. Šípky obsahují mimořádně vysoké koncentrace vitaminu C, zatímco listy pampelišky dodávají organismu draslík a další minerály. Lesní borůvky mají vyšší obsah polyfenolů než většina kulturních odrůd a některé mořské řasy představují významný zdroj jódu nebo vlákniny. Rozmanitost divokých rostlin navíc přispívá k větší pestrosti střevního mikrobiomu, který hraje důležitou roli při fungování imunitního systému.

Odborníci však upozorňují, že samotná skutečnost, že rostlina roste ve volné přírodě, automaticky neznamená její zdravotní nezávadnost. Některé druhy obsahují přirozené toxické látky, jiné vyžadují tepelnou úpravu nebo speciální zpracování. Největší riziko představuje záměna jedlých druhů s jedovatými. Každoročně dochází v Evropě k případům těžkých otrav po požití muchomůrky zelené nebo jiných nebezpečných hub. Podobné nebezpečí existuje také u planých rostlin, které mohou být zaměněny například za bolehlav, ocún nebo jiné prudce jedovaté druhy. Proto odborníci doporučují sbírat pouze to, co jsme schopni na 100 % určit.

Ne vše přírodní je skutečně přírodní

Vedle biologických rizik narůstá význam chemického znečištění. Plané rostliny mohou akumulovat těžké kovy, pesticidy nebo průmyslové kontaminanty. Houby jsou známé schopností přijímat kadmium, olovo nebo rtuť z půdy. Vyšší koncentrace škodlivin se mohou vyskytovat v okolí frekventovaných silnic, průmyslových areálů, bývalých skládek nebo intenzivně obhospodařovaných zemědělských ploch. Proto není vhodné sbírat jedlé rostliny v bezprostřední blízkosti komunikací ani v lokalitách se známou ekologickou zátěží. Výzkumy upozorňují také na riziko takzvaných věčných chemikálií PFAS, které byly v některých oblastech zjištěny i v přírodních potravinách.

Dalším problémem je mikrobiologická kontaminace. Lesní plody nebo listy mohou být znečištěny výkaly volně žijících zvířat a obsahovat bakterie, parazity nebo vajíčka tasemnic. Z tohoto důvodu se doporučuje všechny nasbírané rostliny důkladně omýt a v případě hub zajistit dostatečnou tepelnou úpravu. Opatrnost je namístě zejména u dětí, seniorů a osob s oslabenou imunitou.

Sběračství však není pouze otázkou výživy. Psychologové i odborníci na veřejné zdraví upozorňují, že pobyt v přírodě snižuje stres, podporuje fyzickou aktivitu a zlepšuje psychickou pohodu. Hledání hub nebo lesních plodů představuje kombinaci pohybu, soustředění a kontaktu s přírodou. Právě tyto faktory jsou stále častěji spojovány s prevencí civilizačních onemocnění a podporou duševního zdraví. Ve Spojeném království se dokonce přírodní aktivity staly součástí konceptu takzvaného zeleného sociálního předepisování, kdy lékaři doporučují pobyt v přírodě jako doplněk léčby některých psychických obtíží.

Sběr šetrný k přírodě

Významnou otázkou je také udržitelnost. Popularita sběračství může v některých lokalitách představovat problém pro přírodní ekosystémy. Pokud lidé sbírají celé rostliny, poškozují kořenové systémy nebo odstraňují příliš velké množství plodů, může dojít k omezení přirozené obnovy populací. Obzvlášť citlivé jsou vzácné druhy rostlin nebo lokality s vysokou návštěvností. Systematická přehledová studie hodnotící více než tři stovky vědeckých prací zdůrazňuje, že udržitelné sběračství může podporovat ochranu krajiny pouze tehdy, pokud respektuje ekologické limity jednotlivých stanovišť.

Zajímavým fenoménem posledních let je propojení tradičního sběračství s moderní gastronomií. Restaurace zaměřené na lokální kuchyni stále častěji využívají plané byliny, květy nebo lesní plody. Inspiraci čerpají zejména ze Skandinávie, kde se divoké suroviny staly symbolem regionální kuchyně. Odborníci však upozorňují, že komerční sběr ve velkém měřítku může vytvářet tlak na přírodní lokality a měl by podléhat přísnějším pravidlům než běžný rekreační sběr.

Jak jsme na tom?

V České republice platí poměrně vstřícná pravidla pro sběr lesních plodů a hub pro vlastní potřebu. Omezení se týkají především chráněných území, národních přírodních rezervací nebo chráněných druhů rostlin. Návštěvníci by měli respektovat místní zákazy, nevjíždět motorovými vozidly do lesů a vyhýbat se poškozování vegetace. Ochránci přírody doporučují ponechat část plodů živočichům, kteří jsou na nich závislí, a nesbírat více, než domácnost skutečně využije.

Pro české domácnosti představuje sběračství také určitou formu potravinové resilience. Nasbírané houby lze sušit, mrazit nebo sterilovat, lesní ovoce zpracovat na marmelády, sirupy či šťávy a byliny usušit pro celoroční využití. Tyto postupy mají v českém prostředí dlouhou tradici a během období vyšší inflace nebo výpadků dodavatelských řetězců mohou částečně snižovat závislost domácností na komerční nabídce. Samotné sběračství sice nedokáže zajistit kompletní výživu, ale může vhodně doplňovat běžný jídelníček a současně posilovat vztah lidí ke krajině i sezónnosti potravin.

Budoucnost sběračství bude i nadále pravděpodobně spojena s lepším vzděláváním veřejnosti. Rozvoj mobilních aplikací pro určování rostlin, genetické metody identifikace hub i rostoucí počet odborných kurzů snižují riziko záměny druhů. Současně narůstá význam environmentální osvěty, která zdůrazňuje odpovědné chování v přírodě. Češi tak mohou zůstat mistry ve sběru a uchovávání pochutin, pokud budou tradiční zkušenosti spojovat s moderními vědeckými poznatky, respektem k přírodním ekosystémům a důsledným dodržováním zásad bezpečného sběru.