Teplejší planeta přináší nová rizika: globální oteplování mění naše šance na přežití v přírodě
Eliška Hřebenářová V posledních letech stoupá počet případů, kdy zprvu nevinný výlet do přírody skončí záchrannou akcí. Celá řada těchto akcí pak navíc končí tragicky. Na jednu stranu je samozřejmě možné – a rozhodně bychom s tím měli kalkulovat –, že medializace takových zásahů je podstatně vyšší, než jak tomu bylo v minulosti, na stranu druhou se příroda aktivně mění oproti tomu, na co jsme byli zvyklí před deseti či dvaceti lety. A stejně tak se aktivně mění i lidé, kteří na tyto výlety vyrážejí.
Zatímco před lety by delší či náročnější výlet znamenal důslednou přípravu, sbalení nutností, svačiny, nápojů a mapy alespoň den předem, v posledních letech narážíme stále častěji na případy až trestuhodné nepřipravenosti i v tak základní věci, jako je vhodný oděv. Věřme tomu či ne, ale nebezpečné přitom může být i pouhé houbaření.
Laviny jak je známe i neznáme
Houbaření a opuštění značené trasy se stále častěji řadí mezi aktivity, které si vyžádají zásah záchranných složek. Společný jmenovatel v obou případech je přitom selhání lidského faktoru, konkrétně podcenění přírodních podmínek a terénu. Opět se, trochu oklikou, vracíme k nepřipravenosti turistů a návštěvníků přírody. Je ovšem nutné dodat, že na tom má svůj podíl i změna klimatu.
Stručně řečeno, příroda, kterou důvěrně známe ze svého dětství, není přírodou, se kterou se setkáváme nyní. Příkladem této změny mohou být Alpy, které se oteplují dvakrát rychleji, než jaký je globální průměr, – studie švýcarských vědců z roku 2024 poukazuje, že se vzrůstající teplotou se radikálně mění i horská nebezpečí a to ať už mluvíme o tání ledovců a permafrostu, kvůli kterému se zvyšuje počet sesuvů skal, protože permafrost dříve fungoval jako „lepidlo“ držící horniny pohromadě, nebo struktuře lavin, které jsou nyní mnohem častěji mokré a těžké, oproti dřívějším prašným sněhovým mrakům.
Změna struktury lavin s sebou přináší i změny v šanci na přežití, pokud jsme touto přírodní pohromou zasaženi. Bohužel pro člověka se doba přežití v mokré lavině oproti dřívější lavině prašné zkracuje – pravděpodobnost přežití přes 90 % nyní trvá jen 10 minut po zasypání lavinou, zatímco dříve to bylo 15 minut. Na druhou stranu se ale díky inovovaným záchranným technikám zvýšila míra přežití lavin o 10 % celkově.
Nárůst průměrných teplot vede k častějším a intenzivnějším vlnám veder, které v případě nedostatku tekutin mohou způsobit dehydrataci, úpal a další zdravotní komplikace u nedostatečně připravených návštěvníků přírody. Zvýšené teploty také zvyšují riziko vzniku lesních požárů a, jak jsme mohli vidět v posledních letech, mění srážkové vzorce a zvyšují odpad, což vede k častějším a intenzivnějším suchům. To pak ovlivňuje dostupnost pitné vody v přírodě – a vrací nás zpět k problému dehydratace, pokud se spolehneme na přírodní zdroje tekutin.
Změna klimatu také přináší častější a intenzivnější bouře, hurikány a povodně, což jsou události, které málokdo chce zažít venku pod stanem nebo rovnou přímo „pod širákem“. A i kdyby samotné rozmary počasí nevadily, mohou způsobit nečekané záplavy, sesuvy půdy a další nebezpečné situace.
Pro výletníky v arktických a horských oblastech, jak již bylo řečeno, může znamenat komplikaci tání permafrostu, které vede k nestabilitě svahů a zvýšenému riziku sesuvů půdy a pádu kamení.
V neposlední řadě je vhodné zmínit i migraci druhů do oblastí s vhodnějšími podmínkami (nebo podmínkami, které se podobají domovským podmínkám). To může přinášet nečekaná setkání s neznámými nebo invazivními druhy, které mohou být nebezpečné pro lidi, na místech, kde bychom tato zvířata nečekali.
Elektrokolo fyzičku nenahradí
Rostoucím problémem je cyklistika v horách – lidé se snadno dostanou na místa, která dříve vyžadovala jistou fyzickou kondici a trénink. Lépe řečeno: nahoru to jde snadno, dolů už je to horší, protože sjezd je technicky náročnější.
Připočtěme k tomu proměnlivost počasí nejen v rámci dne, ale i v rámci nadmořské výšky – zatímco v nížině je teplo a slunečno, ve vyšších polohách může ležet sníh nebo být zamrzlo. Nevhodně vybavené turisty pak nepřekvapí jen zledovatělý terén, ale často i nástup noci, který je zejména na podzim a na jaře, kdy zrádné počasí panuje, poměrně rychlý a dřívější než létě.
Záchrana vrtulníkem přitom nemusí být v dané lokalitě vždy možná anebo, v horším případě, může vrtulník havarovat nebo selhat vyzdvižení. Se vzrůstající nadmořskou výškou má navíc prostředí nepříznivý vliv i na posádku vrtulníku, která může mít zpomalený reakční čas nebo dělat chyby, které by v nižších polohách neudělala.
Je samozřejmé, že záchranné jednotky na tyto případy trénují – např. v Itálii, v Bolzanu, pro tyto účely existuje Institut záchranné medicíny ve výzkumném centru Eurac Research, kde vědci v obřích komorách „simulátorů extrémního klimatu“ testují nové způsoby, jak zajistit bezpečnost lidí i záchranářů v podmínkách, které jsou náročné nejen na fyzičku, ale i na psychiku.
Jak ale ukazují data z rok 2023, ani ta nejlepší příprava nemůže podchytit všechny drobné odchylky a komplikace, protože z celkového čísla zranění záchranářů během pátracích a záchranných akcí se 41 % úrazů stalo při misích a 59 % během výcviku.
To by nás samozřejmě nemělo odradit od výletů do přírody, turismu, cyklistiky a dalších outdoorových sportovních aktivit, které přinášejí zážitky, které nelze replikovat v žádném výzkumném centru – spíše bychom si měli uvědomit, jaké jsou reálné dopady globálního oteplování a že poctivá příprava před výletem nám může doslova zachránit život.
