Schoonschip: Na vlnách ekologické inspirace

Plující dům z Amsterdamu je zajímavým experimentem udržitelnosti života v moderních městech. Neskrývá ambice být ukázkou soběstačnosti a nezávislosti, a přitom ze svého stabilního kotviště razit nový kurz ekologického bydlení. Architektura je v tomto programu až druhotnou záležitostí, byť zrovna práce architektů ze studia i29 pozvedá snílkovské bydlení v Schoonschip na vyšší úroveň.

Projekt plovoucích domů, které ve fotogalerii reprezentuje Kavel 03, jeden ze 46 již zbudovaných, má totiž nezvyklou genezi. Nezačíná totiž jako jiné rezidenční projekty poptávkou po bydlení, ale kritickým nedostatkem (bio)diverzity v prostředí amsterdamské metropole.

Jako ucelené téma jej vyřešila nákladná revitalizace starého říčního kanálu, místa předlohou s industriální minulostí. Plovoucí ostrůvky, ozeleněné plošiny a vysazené stromy byly jen počátkem dlouhé cesty, jejímž pokračování bylo zasídlení lokality lidmi.

Nejdřív poslání, pak teprve stavba

Ne však na pevné zemi, ale – jak je v Holandsku méně neobvyklé než u nás – na hausbótech. Tam ovšem řešené nikoliv jako soubor jednotlivých plovoucích obydlí, ale ucelené sousedské komunity. Obývané zhruba stovkou lidí, žijících ve 46 zakotvených domech.

Starou ránu v historické průmyslové zóně tedy zhojila zeleň a nyní měl tento nově vytvořený ekosystém nabídnout prostor k bydlení lidem. Lidem, kteří se nebojí experimentovat. Protože domy na hladině musely být ze zadání zcela nezávislé na vnějších zdrojích, ať už energie, nebo vody. Samostatné a udržitelné. S čím se tedy museli tvůrci projektu vypořádat?

S požadavky na minimální ekologickou stopu, která se promítala do užitých stavebních materiálů. S poměrně zeštíhleným rozpočtem na designová řešení a zpracování interiéru, protože podstatnou část financí odsály „chytré technologie“. Tedy zařízení pro těžbu a zužitkování obnovitelných zdrojů energie (100 % soběstačnosti) – solární panely, bateriové systémy.

Dále jímací zařízení na vodu užitkovou a odpadní, včetně systémů filtrace a přečišťování (70 % soběstačnost); technologie pro cyklické využívání/recyklaci živin a minimalizaci odpadů, aplikace přístupů energetické efektivity. A to vše se silným akcentem na podporu lokální přírody a třeba i maximální samostatnou produkci potravin.

A teprve, až byly všechny tyhle perspektivy v plánovací – projektové fázi funkčně zajištěny, přistoupili k návrhům konkrétních stavebních řešení a jejich provedení architekti z i29.

To, co činí práci architektů z i29 v Schoonschip mimořádné, je, jak z pozice „doplňku“, jehož jediným posláním bylo dostat všechny zmíněné programy pod jednu střechu, daly celému konceptu vyniknout a rozkvést. Stavební řešení a práce s prostorem v podstatě umožnila to, po čem komunita ekologických nadšenců snila.