Jaro symbolizuje mládí, svěžest, aktivitu, kreativitu. Právě takový design zaplnil centrum Prahy i industriální čtvrti, jakými jsou Holešovice a Karlín. Letošního jedenáctého ročníku se zúčastnil rekordní počet českých výrobců. Je to dobrým znamením toho, že přibývá výrobců, kteří chtějí spolupracovat s českými designéry a svůj výrobní program stále častěji opírají o kvalitní design.
Pražská Hanspaulka je lokalita příjemná pro bydlení – tichá čtvrť s téměř nulovým provozem, spojení do centra ze stanice metra Dejvická je v docházkové vzdálenosti. Není divu, že většina z rodinných domů, které se tu vloni i letos dokončily, už má své majitele. Platí to i pro soubor tří vilových domů od architektonického ateliéru Ladislava Lábuse. Výhledy z nich jsou úchvatné – ze střech lze vidět pražské dominanty od Hradčan a Petřínské rozhledny přes Vyšehrad, Pankrác a Žižkovskou televizní věž. Vidět je i rondel nové Národní technické knihovny v údolí.
Nové technologie v architektonických kancelářích nejenže usnadňují práci, ale také ovlivňují podobu současné architektury. Různé počítačově generované struktury začínají čím dál tím více ovlivňovat design interiérů i podobu staveb v monumentálním měřítku. Jednou z používaných metod je parametrické navrhování. A ačkoliv ve světě již tímto způsobem vzniklo několik realizací, v tuzemsku je první realizací malý Cafébar ve Starém Městě u Uherského Hradiště od architekta Michala Kutálka z Next Level studia a jeho kolegy Viktora Johanise. Tato drobnější realizace se však může stát důležitým mezníkem ve vývoji české architektury.
Jan Sedlák, urbanista, architekt a pedagog na fakultě architektury ČVUT v Praze, má rád města se všemi jejich krásami i některými nectnostmi. Nejvíce – jako pražský rodák – samozřejmě Prahu. V centrální Praze zná bez nadsázky každý kámen. Město v jeho podání nejsou neživé budovy a infrastruktura ani pouhé zóny k zastavění. Je to pulsující svět se svébytnou kulturou a duší, kterou je nutné hájit.
Jednou z nejoriginálnějších a současně i nejkontroverznějších staveb druhé poloviny 20. století je bezesporu bývalý „Federál“, nyní již několik týdnů nová budova Národního muzea. Mohutný, pozdně modernistický objekt přinášející ve své době řadu technologických inovací, mimo jiné Vierendelův nosník, či důsledný estetický perfekcionismus v interiérech za součinnosti čelných osobností výtvarné scény 60. let, je neodmyslitelně spjat se jménem architekta Karla Pragera. Je více než příznačné, že se právě tyto prostory stanou dějištěm série akcí věnovaných tomuto „architektu Prahy“, jeho současníkům i samotné budově „Federálu“, uspořádaných v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu. Ten v hlavním městě proběhne od 9. do 16. října.
Fráze, kterými developer oznamuje, že v rámci svého projektu postaví nový park, školku, krytý bazén, zimní stadion a investuje do dopravní infrastruktury, znějí krásně. Píšou se tiskové zprávy, poklepává na základní kámen. Za tímto pozlátkem se skrývá mnohem prozaičtější realita. Města jsou někdy ráda, když činnost developerů přežijí bez větších urbanistických ztrát.
Příprava nového územního plánu hlavního města Prahy se zpožďuje. Schválen měl být v roce 2010. Úředníci magistrátu už otevřeně přiznávají, že tomu tak nebude. Může být hůř, podle některých by Praha měla mít schválen nový územní plán až v roce 2015. Důvod? Spory mezi magistrátem a městskými částmi, významně ho ovlivnily i předčasné volby do sněmovny. Vize magistrátu jdou dvěma hlavními směry – k podpoře dopravy a zeleně.
Vycházejí čistě z emocí a jejich design dává prostor představivosti a jemnému druhu poezie. A ještě něco – svítidla Les Fourmis Bleues jsou navíc ekologická a k ekologii přímo vyzývají.
Původně jsme se měli s Hankou setkat a nezávazně si popovídat o její nové práci. O lásce ke Skandinávii a severském designu. Okolnosti však chtěly, aby se nevinné setkání změnilo v dějství o čtyřech účinkujících...
Pod turnovským kostelem Narození Panny Marie se za dramatickou oponou sloupů otevírá prostor vyhrazený rozmanité kultuře. Podoba sloupů, použité materiály, barvy, průhledy a stíny – nic zde není nahodile, vše má svůj význam. Tento sémioticky bohatý projekt kulturního centra Střelnice navrhli architekti Libor Čížek, Ondřej Moravec, Michal Nekola a Radek Šíma z pražského Atelieru 6.
Rezidenční projekt Lochkov Lofts na jihozápadním okraji Prahy se rozhodly společnými silami zrealizovat developerské společnosti Euro Ventures a ITAKA. Zrekonstruované objekty bývalého pivovaru v městské části Lochkov, vzdálené z centra hlavního města pouhých 13 kilometrů, nabídnou 73 bytových jednotek v zeleni a klidu.
Cílem fasády, jejíž kompozici vytvořil grafický designér Pierre di Sculio, bylo přenést chimérický svět neznámých textů a krásu písma do identity muzea. Podařilo se to spojením uměleckého řemesla a průmyslového designu.
Muzeum Champollion v ospalém historickém městečku Figeac v jižní Francii je příkladem zajímavého prolnutí grafiky a architektury. Design „obalu“ je v současné době právě to, co přitáhne pozornost veřejnosti, co tvoří identitu budovy. A o to šlo architektům Alainu Moattimu a Henri Rivi`erovi spolu s grafickým designérem Pierrem di Sculio především. Nápad s dvojitou fasádou je nedílnou součástí projektu, díky němuž architekti zvítězili v soutěži. Zároveň plní podmínku veřejných soutěží ve Francii, aby stavba obsahovala jedno procento umění. Nejde o nějaké pokoutní stavění nového domu za zbytkem historické fasády tak, aby to nebylo příliš poznat – jak mají ve zvyku někteří developeři v centru Prahy.
V pražských Radlicích vyroste neobvyklý atriový bytový dům s administrativními a obchodními prostory. Tato stavba lichoběžníkového půdorysu zapuštěná do strmého svahu je dílem architekta Jana Šestáka a jeho kolegy Marka Deyla ze Studia pha.
V plzeňské čtvrti Skvrňany vyroste modlitebna Církve adventistů sedmého dne s centrem volnočasových aktivit a kultury. Současný projekt navazuje na záměr postavit na tomto místě kostel, který se měl uskutečnit už před válkou. Autoři projektu jsou architekti Jan Soukup a Jan Trčka z Atelieru Soukup. Tento ateliér se od svého vzniku podílel na mnoha dalších sakrálních stavbách, převážně na území Plzeňska. Jednou z nich byl i trapistický klášter Nový Dvůr v Dobré Vodě u Toužimi podle projektu Johna Pawsona.
