Zelené certifikáty pro kanceláře
Uplynul teprve rok od chvíle, kdy začal platit povinný energetický průkaz obálky budovy – a už jej někteří odborníci považují za zastaralý. Vývoj se posunuje rychle dopředu, přestože oproti severským zemím máme stále co dohánět. Mnozí čeští developeři kancelářských budov už slyší od potenciálních budoucích nájemců: chceme sídlit v zelené budově, naše sídlo by mělo mít zelený certifikát. Jaké certifikáty existují a na co vše se vztahují? Bude v brzké době většina budov stavěna udržitelnějším způsobem?
Proč vlastně vznikla poptávka po udržitelné výstavbě, je nasnadě. Prvním impulsem na západě byla už ropná krize v 70. letech minulého století, ale to se v našich končinách příliš neprojevilo díky dostatku nerostných surovin ze spřátelených zemí. V posledním desetiletí však na naléhavosti těmto snahám přidaly varovné poznatky vědců z mezinárodního klimatického panelu o stoupání hladin oceánů a dalších dopadech zvyšování podílu CO2 v zemské atmosféře. O globálních změnách klimatu se celosvětově intenzivně diskutuje a pochybnosti už si dovolí vyslovit málokdo. Naopak, západní a nadnárodní společnosti se chopily trendu stavět zeleněji jako dobré příležitosti zlepšit si svou image a předehnat konkurenci.Od kanceláří po věznice

Velmi rozšířený je také britský certifikát BREEAM (BRE Environmental Asessment Method), na nějž dosáhlo podle Petra Vogela z České rady pro šetrné budovy mnohem více budov – celosvětově přes 185 tisíc. Organizace nabízí posouzení různých budov od administrativních přes soudy, vzdělávací a zdravotnická zařízení, rezidenční a průmyslové objekty, až po věznice. Britský certifikát má lokalizované verze pro Velkou Británii, Evropu a Perský záliv a nabízí i verze přizpůsobené pro konkrétní zemi. V Česku nestojí žádná budova s tímto certifikátem.

Právě proto dostala budova i název, který odkazuje ke Skandinávii. Na návrhu se kromě studia Tengbom podílela také česká kancelář Qarta Architektura – architekti David Wittassek a Jiří Řezák. Díky úspornému chladicímu a ventilačnímu systému, rekuperaci a vyváženému poměru prosklení a pevných částí fasády se zde podařilo snížit spotřebu energie na provoz o 30 procent. To je o pět procent víc, než vyžadují české normy.
Nástroj bez propagace

Loni v září založená Česká rada pro šetrné budovy, do níž se přihlásilo už přes padesát firem z oblasti architektury, developmentu a stavebního trhu, si zatím nezvolila jeden certifikát, který bude preferovat a doporučovat svým členům. Zatím jen stanovila užší výběr, kam spadá plaketa LEED, BREEAM International, německý certifikát DGNB a nástroj přizpůsobený českému prostředí nazvaný SB-Tool, který vyvíjejí experti z Fakulty stavební ČVUT.
SB-Tool vychází ze systému Mezinárodní iniciativy pro udržitelně stavěné prostředí (iiSBE) sídlící v Kanadě, která už uděluje certifikáty také v Evropě – v Itálii, Španělsku a dalších zemích. Český SB-Tool vznikl díky prostředkům z vědeckých grantů, ale „nemáme ambice ani marketingový zájem nabízet jej zdejšímu trhu,“ říká za stavební odborníky Petr Hájek. Znamená to, že by se šíření a propagace tohoto certifikátu musela chopit specializovaná firma. Nebo samotná Rada pro šetrné budovy.

Z hlediska marketingového a propagačního má asi největší naději na české preference americká plaketa LEED. Právě na tento certifikát se podle developerů nejčastěji ptají nájemci administrativních budov z řad nadnárodních firem. Nicméně pro české developery skýtá LEED některá úskalí. Především je jeho získání velice nákladné. Fixní náklady, které musí každý projekt vynaložit, jsou 450 USD za registraci projektu a dále certifikační poplatek USGBC, který se vypočítá na základě celkové užitné plochy objektu do maximální výše 21 500 USD.
Výhodou plakety LEED je, že ji lze uplatnit i na části kanceláří, a ne pouze na celou budovu. To mohou využít firmy, které stojí pouze o pronájem kanceláří. Podle manažera firmy Skanska Václava Matouška byl proces certifikace ČSOB nesmírně dlouhý. A přitom rozhodnutí, že firma budovu přihlásí k registraci, padlo až v pokročilé fázi stavby – možnosti úprav objektu tak byly omezenější, než kdyby o certifikát usilovala firma od fáze studie. „Projekt byl registrován v polovině roku 2005, kdy proběhlo takzvané předběžné zhodnocení, po dokončení stavby v srpnu 2007 následovalo závěrečné hodnocení a přibližně na přelomu roku 2007 a 2008 byla americká Rada pro zelené budovy požádána o přezkoumání dokladů a provedení certifikace,“ říká manažer developmentu Jan Fabián, který koordinoval tento proces s americkou stranou. Nebyl na to sám.

Jaké jsou další nevýhody, které vyplynuly ze zkušeností s projektem ČSOB? Nevýhodou je také sepjetí certifikátu LEED s americkými normami ASHRAE, jejichž neznalost může zdejším firmám projekt zkomplikovat. Také jde o neuznávání některých značek. Například: „Pro použití certifikovaného dřeva, jehož těžba je regulována a určena pro stavební průmysl, je nutné doložit v USA rozšířený certifikát FSC. V Evropě je rozšířený certifikát PEFC, který ve své podstatě garantuje totéž, ale pro potřebu LEED není akceptovatelný,“ říká Jan Fabián. Navzdory těmto drobným nesrovnalostem je Jan Fabián přesvědčen o tom, že LEED je nejlepší: „Většina požadavků je v souvislosti se zemí, ve které je projekt realizován, neutrální. Proto si nemyslím, že by byly evropské projekty znevýhodněny oproti americkým. LEED je jako jeden z mála certifikačních systémů opravdu komplexní a podle mého názoru i bezkonkurenční.“

Co všechno se tedy zkoumá, když je cesta k plaketě LEED tak dlouhá? Jsou to provozní emise CO2, takzvaná svázaná produkce emisí – dopad na životní prostředí ve fázi výstavby, dále provozní emise SO2 a NOx – veškeré znečištění, které budova vyprodukuje. Už ve fázi výstavby by investor měl hlídat, aby materiály použité na stavbu nebyly přivezeny z příliš velké vzdálenosti. Kvůli velkým vzdálenostem ve Spojených státech je však tato schválená vzdálenost na naše podmínky celkem tolerantní (800 km). To byla také jedna z výhrad odborníků z ČVUT vůči americkým kritériím.
Dalšími posuzovanými aspekty u zelené budovy je využití zeleně na pozemku, případně fasádách a střechách, ekologická hodnota místa, využití dešťové vody pro závlahu nebo splachování a také takzvaná sociálně-kulturní kritéria – zraková pohoda obyvatel, akustická pohoda, tepelná pohoda, kvalita vzduchu v budově, dostupnost veřejných míst pro relaxaci, dostupnost služeb, MHD, cyklostezek, bezbariérovost, zabezpečení budovy.
To jsou samozřejmě věci, které by každý rozumný developer měl sledovat i bez usilování o plaketu. Ale jsou-li takto sledovány, nutí to developery k ještě pečlivější a komplexnější přípravě projektů. Někteří čeští developeři se tak už nyní připravují na to, že jejich nové projekty budou muset mít certifikát, aby byly lépe pronajímatelné. Podle Jana Fabiána ze společnosti Skanska už nyní existuje v Česku pět projektů, které se o certifikát amerického Green Building Council hlásí.

Česko je ale v této cestě stále na začátku, a tak by bylo patřičné zachovat si realistický názor a očekávat, že všechny příští administrativní budovy budou skutečně šetrnější k životnímu prostředí. A zároveň architektonicky kvalitní. Tisíce realizací v zahraničí dokazují, že je to možné. A ty v České republice koneckonců také.
Iva Nachtmannová
Foto: Skanska Property CR
Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.






