Konec ostudy. Rokycany chystají zásadní proměnu sokolovny

Rokycany stále čekají na zhotovitele jedné ze svých nejambicióznějších investic posledních dekád – revitalizace historické sokolovny a její přeměny na Nové kulturní centrum města. Zakázka, vypsaná už před časem, dosud nebyla uzavřena. Na stole už přitom leží hotový návrh od renomovaného ateliéru Rusina Frei architekti, který vzešel z architektonické soutěže.

Projekt, jehož součástí je rekonstrukce sokolovny, demolice nevzhledné přístavby z 80. let, výstavba nové části kulturního domu a úprava okolních veřejných prostranství, představuje zásadní urbanistický zásah do prostoru okružní třídy. Stará budova má dostat novou šanci a město místo ostudy získá reprezentativní piazzettu s moderním kulturním srdcem.

Místo pro kulturní centrum

Sokolovna z počátku 20. století sloužila desítky let jako centrum společenského života. Jenže technický stav hlavního sálu se natolik zhoršil, že byl v roce 2016 uzavřen. Přístavba z 80. let, s velkokapacitní restaurací, mezitím zestárla do podoby, která neslouží ani estetice, ani funkci.

Rokycany proto postrádají důstojné zázemí pro konání plesů, koncertů, divadelních představení nebo městských oslav. Nový projekt má tento kulturní dluh konečně smazat.

Architektonický návrh

Na podzim 2020 byla vyhlášena architektonická soutěž na revitalizaci sokolovny s odevzdáním návrhů do poloviny března 2021. Ze 14 soutěžních návrhů vyšel vítězně návrh architektonické kanceláře Rusina Frei architekti.

Ateliér přistoupil k návrhu s respektem k historii a zároveň progresivním výrazem novostavby. Hlavní ideou je vytvořit kompaktní, funkčně propojený celek, který využívá stávající sokolovnu pro hlavní společenský a divadelní sál, zatímco do nové části se přesouvá vestibul, víceúčelový malý sál, zázemí účinkujících a taneční studio.

„Do novostavby umisťujeme vestibul, víceúčelový malý sál, zázemí účinkujících a taneční studio. Obě budovy tvoří jeden funkční celek. Sály lze propojit do jednoho velkého společenského prostoru na úrovni parketu,“ uvádějí autoři návrhu.

Mezi novinkami nechybí ani piazzetta – tedy nové náměstíčko s mírným sklonem, zajišťujícím bezbariérový přístup do celého areálu. Prostor mezi starou a novou budovou se tak stává nejen přirozeným vstupem, ale i novou městskou scénou, kde by se v budoucnu mohly konat nejrůznější kulturní či společenské akce a sousedská setkání.

„Přístavba je navržena jako lehká, transparentní hmota převážně ze skla, která nechává historickou stavbu vyniknout,“ dodávají autoři.

Variabilní dispozice, úsporný provoz

Obě budovy, historická sokolovna i novostavba, budou propojeny v jeden multifunkční kulturní organismus. Architekti kladou důraz na variabilitu prostor i nízké investiční a provozní náklady.

V srdci stavby se budou nacházet dva hlavní sály, které lze propojit do jednoho prostoru s kapacitou až 500 osob. Takový sál bude vhodný pro plesy, konference, divadlo, promítání, ale i taneční kurzy. Do foyer bude přímý vstup z náměstíčka, na západní straně vznikne zahrádka divadelní kavárny.

Dispozice počítá s barovým zázemím, klubovnami, šatnami i kavárenským provozem, vše navrženo v jednoduchém, klidném architektonickém výrazu.

Ačkoli má město v ruce hotový návrh, zhotovitel stavebních prací zatím znám není. Revitalizace sokolovny je ale připravena a schválena včetně projektové dokumentace, realizace je tedy jen otázkou času a financí.

Zatím si tak můžeme alespoň prohlédnout návrhy, které ukazují, jak by se zanedbané místo mohlo proměnit v kulturní centrum s jasnou architektonickou vizí a smyslem pro detail.

Když sokolovna není jen tělocvična

Podobné projekty v posledních letech ukazují, že sokolovny zdaleka nemusí být jen nostalgickými relikty minulosti. Naopak, jejich architektura často nabízí robustní konstrukce, výborné umístění a silný symbolický náboj, na kterém se dá stavět.

Tyto stavby mají obrovský potenciál stát se opět středobodem komunitního dění, jen ne už jako tělocvična, ale jako multifunkční prostor pro koncerty, divadla, konference, spolkový život, vzdělávání i neformální setkávání. Jejich rekonstrukce není jen záchranou budovy, ale investicí do společenské soudržnosti.

Navíc tím, že už existují, nemusí města zabírat novou půdu ani stavět na zelené louce. Stačí dobře přemýšlet, jak tyto prostory znovu naplnit životem.