Komunitní síla proměnila Lesní koupaliště. Liberec má zpět svou plovárnu

Loňský rok byl v českých městech plný výrazných developerských projektů, nových bytových domů, kancelářských komplexů i dopravních staveb. V jejich stínu však často vznikají realizace, které sice nemají stamilionové rozpočty ani ambici proměnit celé čtvrti, přesto mají pro místní obyvatele mimořádnou hodnotu. Jednou z nich je obnova Lesního koupaliště v Liberci, místa, jež má silnou historickou stopu a citovou vazbu napříč generacemi.

Právě v Liberci se v současné době buduje nová čtvrť Nová Kunratická. Ta má přinést přes 600 nových bytů s investicí v řádu jednotek miliard korun. V centru města se navíc budují velké developerské projekty typu Zahrada Gallas nebo Nový Perštýn se stovkami nových bytových jednotek. Vedle nich projekt Lesního koupaliště může působit jako malá kapka v moři, ale i tak přitahuje velkou pozornost místních, a to ne bezdůvodně.

Areál se nachází nedaleko Lidových sadů, městské vilové čtvrti s dominující zoologickou zahradou, na soutoku dvou potoků, v bezprostředním kontaktu s lesem. Přírodní koupaliště zde funguje od roku 1935. Po desetiletí šlo o oblíbenou plovárnu, která nabízela jednoduché, ale autentické koupání v chladivé vodě lemované smrky. Postupem času však zázemí zchátralo a místo několik let fungovalo jen provizorně, bez odpovídající infrastruktury.

Iniciativa zdola a návrat k podstatě

Zlom nastal v roce 2020, kdy se správy areálu ujal spolek Lesní koupaliště. Skupina místních nadšenců, mezi nimi i architekti ze studia Mjölk architekti, začala místo postupně oživovat. Bez silného investora a bez jistoty stabilního financování šlo nejprve o dobrovolnické brigády a provizorní řešení. Právě tato fáze však ukázala, jak silný vztah k lokalitě Liberečané mají.

Nové zázemí nevznikalo jako okázalý architektonický manifest, ale jako odpověď na konkrétní potřeby. Cílem bylo doplnit chybějící funkce a současně zachovat atmosféru přírodního koupaliště. Architekti pracovali s jednoduchou dřevěnou konstrukcí a lehkou ocelovou střechou, která objekt sjednocuje a vytváří krytý prostor pro pohyb i pobyt. Výsledkem je kompaktní stavba obsahující převlékárny, sprchy, toalety, sklad i malé bistro.

Architektura zůstává střídmá a respektující okolí. Objekt je otevřený směrem k vodní ploše, nepřebíjí krajinu a svou měřítkovou i materiálovou uměřeností zapadá do lesního prostředí. Charakteristickým prvkem je světlý výraz dřevěné konstrukce, v kontrastu se zelení lesa působí lehce a téměř efemérně.

Financování jako součást příběhu

Důležitým aspektem projektu je jeho finanční model. Realizace byla podpořena participativním rozpočtem města Liberec a výraznou roli sehrály i soukromé dary. Projekt tak není jen stavební investicí, ale i důkazem, že městská participace může mít konkrétní a hmatatelný výsledek. Místní obyvatelé opakovaně hlasovali pro podporu koupaliště a svým rozhodnutím umožnili postupnou proměnu areálu.

Rozsah stavby odpovídá limitovaným zdrojům. Nejde o komplexní přestavbu celého areálu, ale o první zásadní krok. V červnu 2025 získalo nové zázemí pravomocné kolaudační rozhodnutí a areál mohl oficiálně otevřít. Návštěvníci dnes mají k dispozici základní hygienické a provozní zázemí, dříve chybějící nebo pouze provizorní.

Specifikem zůstává fakt, že koupaliště v sezoně funguje bez vstupného a bez plavčíků. Provozní model vychází z dohody s městem a zachovává otevřený charakter místa. Lesní koupaliště tak zůstává veřejným prostorem v pravém slova smyslu, nikoli komerčním areálem.

Veřejný prostor, který má paměť

Obnova Lesního koupaliště je příkladem toho, jak může kvalitní, byť relativně drobná architektura posílit identitu města. V kontextu rozsáhlých developerských projektů působí tato realizace nenápadně. Její význam je však jiného druhu. Nejde o změnu panoramatu ani o novou dominantu, ale o kultivaci místa s hlubokou pamětí.

Pro Liberec představuje koupaliště víc než jen rekreační plochu. Je součástí městské krajiny a každodennosti. Architektonický zásah tuto kontinuitu nepřerušil, naopak ji podpořil. Nové zázemí nevytváří bariéru mezi lesem a vodní plochou, ale funguje jako jemný filtr mezi přírodou a městem.

Do budoucna se počítá s dalším postupným rozvojem areálu. Uvažuje se o doplnění pobytových prvků, drobné sportovní infrastruktury či vodních atrakcí pro děti. Tyto kroky však budou závislé na dalším financování a vůli komunity.

Lesní koupaliště v Liberci tak ukazuje, že hodnotná architektura nemusí být spojena s velkým kapitálem ani výrazným marketingem. Stačí silný vztah k místu, jasná představa a schopnost spolupracovat. V době, kdy se města proměňují pod tlakem investic a růstu, představuje tento projekt připomínku, že skutečná kvalita veřejného prostoru často vzniká zdola a v dialogu s těmi, kteří jej skutečně používají.