Partneři sekce:

Problematika ochrany stavebních památek v ČR. Kde je problém a jak z něj ven?

Zdroj Za Brno Foto Lucie Durcová
Zdroj: Lucie Durcová

Při pohledu na chátrající či demolované památkové objekty vyvstává otázka, co pro nás vlastně znamená naše architektonické dědictví. Nyní je otázka ještě aktuálnější, a to poté, co se na začátku roku začaly množit zprávy o tom, že by až 2 000 památek mohlo pozbýt ochranu kvůli tomu, že je úředníci zapsali na seznam památek, aniž by za ně byly prohlášeny.

Zmíněný zákon o státní památkové péči 20/1987 Sb., který vešel v platnost 1. července 1988, je platný dodnes. I přes to, že má již 21 novelizací a některé jeho části působí značně zastarale. Na novém památkovém zákoně se již více jak deset let pracuje, výsledkem ale bylo pouze jeho několikeré zamítnutí.

Podle stávajících zákonů tak k pozbytí statutu památky, nesprávně zapsané v roce 1988, stačí to, aby její majitel vznesl dotaz na ministerstvo kultury a dostal oznámení, že byla nemovitost špatně zapsána. V té chvíli má majitel, co se zacházení s památkou týče, volné ruce.

V Brně se hned začalo bourat

Tohoto postupu bylo využito hned u několika brněnských staveb, které byly následně zbourány (ze zmíněných 2 000 chybně zapsaných budov se jich jen v Brně a okolí nachází na 1 500). Pokud se tedy majitel objektu ozve dostatečně brzy, nedává možnost památkářům zasáhnout. Ti totiž musejí připravit dokumentaci pro (znovu)prohlášení stavby za kulturní památku, kterou následně zašlou ministerstvu k projednání.

Naopak dokud se vlastník na statut objektu na ministerstvu nezeptá, památková ochrana trvá – stejně tak pokud ministerstvo začne jednat o prohlášení stavby za kulturní památku; i v takovém případě je majitel povinen nakládat s objektem, jako by chráněn již byl.

Problém památkové ochrany se však netýká jen těchto chybně zapsaných budov. Zcela specifická je i situace týkající se brutalistní architektury a obecně architektury 60. a 70. let. Z tohoto období je památkově chráněno pouze několik málo staveb. Národní památkový ústav již sice díky grantu dokázal sestavit databázi a mapovou aplikaci Architektura 60. a 70. let, nicméně samotná databáze nemůže nahradit pomalý proces zápisu památek, které tak často mizí ještě před tím, než byl vůbec proces zápisu zahájen.

Zdroj Za Brno Foto Lucie Durcová
Spolek Za Brno se snaží o záchranu industriálních továren | Zdroj: Lucie Durcová

Aktivisté i odborníci se snaží o záchranu

Změnit přístup k památkám se u nás daří pouze pozvolně. Je to zásluha především několika jedinců či uskupení – jmenujme například Adama Gebriana a jeho pořady na internetové televizi Stream a Mall.tv, či architekta Petra Kučeru nebo nově založený spolek Za Brno. Právě ten se v poslední době zasadil o prezentaci krás brněnské Mosilany, která, jak uvádějí, „patří do zlatého fondu brněnského industriálního dědictví“. Nyní se soustředí na zachování a zfunkčnění dalších (nejen) industriálních prostor, např. Briessovy sladovny v Brně-Husovicích.

Od partnerů ASB

Jednání o ustanovení nové památkové zóny v rámci Brna jsou navíc poměrně složitá a jsou do nich zapleteny i osobní zájmy zástupců jednotlivých politických stran. Celá věc se tak komplikuje a protahuje. Kancelář architekta města Brna proto uspořádala již na přelomu roku (tedy v době, kdy se záležitost s chybně zapsanými památkami začala projevovat v plné síle) tři besedy o městské památkové zóně, které se zúčastnili starostové jednotlivých městských částí, architekti i experti na územní plánování. Záznam od těchto kulatých stolů je k vidění online:

Kulatý stůl: Městská památková zóna

Kulatý stůl: Městská památková zóna II

Kulatý stůl: Městská památková zóna III

Zdroj Za Brno Foto Martin Vlček
Beseda nad zachováním brněnského industriálního dědictví | Zdroj: Martin Vlček

Na závěr snad lze říci, že východiskem z této (vůči památkově chráněným objektům nepříznivé) situace by mohl být jednodušší systém prohlašování budov za nemovité kulturní památky, dále vyšší pokuty při poškození památky nevhodnou údržbou či stavebními zásahy a v neposlední řadě celospolečenská osvěta dokazující, že historické budovy je třeba chránit, stejně jako je nutné znát vlastní historii. I když se nám některé její produkty nemusejí líbit, stále tvoří naši národní identitu.

Kateřina Tobišková