Ekologické fiasko: Řecká města se i přes miliardové investice topí v odpadu

Evropská unie směřuje k ambicióznímu cíli – do roku 2040 zásadně snížit emise, transformovat energetiku a přejít na cirkulární ekonomiku jako klíčový pilíř klimatické neutrality. Zkušenost některých členských států však ukazuje, že legislativa, investice a technická infrastruktura samy o sobě nestačí.

Typickým příkladem je Řecko (17 % odpadu recyklováno), kde navzdory masivním finančním injekcím do systémů recyklace, moderním sběrným technologiím a rozsáhlým osvětovým kampaním nadále převažuje skládkování odpadu. Nízká motivační opatření v podobě poplatků za ukládání odpadu a nedostatečný tlak na domácnosti i podniky vedou k tomu, že se většina odpadu jednoduše pohřbí, namísto aby se stala zdrojem druhotných surovin.

Problém přitom není pouze technický, ale zásadně společenský. Mentalita „odpad mizí“, jakmile opustí domácnost, odráží hlubší nedostatek environmentální odpovědnosti a povědomí o skutečných dopadech skládkování na krajinu, vodu, ovzduší i biodiverzitu.

Tato zkušenost má zásadní význam pro tvorbu klimatické politiky EU pro rok 2040. Ukazuje, že klimatické cíle nejsou jen otázkou emisních bilancí, energetických mixů či investic do zelených technologií. Jsou také otázkou společenského nastavení, regulatorních nástrojů a jasně definovaného ekonomického tlaku, který dokáže přetavit environmentální strategii v každodenní praxi.

Evropská unie bude muset při nastavování budoucí legislativy lépe propojit technologické možnosti s efektivní motivací občanů i firem, jinak se cirkulární ekonomika a klimatická neutralita stanou pouze teoretickými pojmy, vzdálenými realitě evropských ulic, skládek a odpadových toků.

Athény: odstrašující příklad

Situace v řeckém regionu Attika, zahrnujícím Athény a jejich přilehlé oblasti, představuje modelový příklad toho, jak zásadní roli hraje odpadové hospodářství při dosahování evropských klimatických cílů. Přestože země přijala závazky k zelené transformaci a cirkulární ekonomice, realita v hlavním městě je v ostrém kontrastu s těmito ambicemi. Systém odpadového hospodářství v Attice je stále dominantně založen na skládkování, což nejen podkopává evropské strategie, ale zároveň vyvolává ekologické i sociální riziko. Klíčovým symbolem tohoto problému je skládka Fili, fungující více než dvě desetiletí, která i přes svou kapacitní a environmentální únosnost nadále přijímá přibližně 90 % veškerého odpadu tohoto regionu.

Absence alternativní infrastruktury, zpoždění výstavby moderních zařízení na zpracování odpadu a nízká míra třídění vedou k systémové neudržitelnosti. Recyklační úroveň v Attice dosahuje pouze kolem 15 %, což je hluboko pod evropským průměrem a výrazně brzdí celkové výsledky Řecka. Z odborného hlediska je zřejmé, že dokud nebude vyřešeno odpadové hospodářství v hlavním městě, nelze očekávat podstatné zlepšení v celostátním měřítku. Tento scénář jasně ukazuje, že klimatické cíle EU pro rok 2040 nejsou realizovatelné bez zásadních systémových změn v odpadovém hospodářství, včetně modernizace infrastruktury, podpory recyklačních technologií a transformace společenského postoje k odpadu jako zdroji, nikoliv břemeni.

Tilos: malý ostrov, velká odpovědnost

Přestože většina Řecka zaostává za evropskými cíli v oblasti recyklace a cirkulární ekonomiky, existují i inspirativní výjimky, které dokazují, že změna je možná. Nejvýraznějším příkladem je ostrov Tilos, který díky programu „Just Go Zero“ dokázal snížit množství odpadu téměř na nulu. Systém důsledného třídění u zdroje, opětovného využití materiálů a kompostování umožnil recyklovat více než 85 % veškerého odpadu a vytvořit funkční model lokální cirkulární ekonomiky. Další ostrovy jako Antiparos, Alonissos, Paros či Naxos testují podobné přístupy, nicméně zůstávají většinou jen v pilotní fázi a zatím nedosahují srovnatelných výsledků.

Tyto jednotlivé projekty mají velkou demonstrační hodnotu, ale samy o sobě nestačí k systémovému obratu. K dosažení evropského cíle recyklovat alespoň 70 % odpadu do roku 2030 je nutné zavést státem řízená opatření, která umožní škálování těchto úspěšných modelů do regionální a národní úrovně. Klíčovými prvky jsou zjednodušení a urychlení licenčních procesů pro recyklační provozy, zpřísnění kontrol plnění povinností ze strany podniků a důsledné uplatňování sankcí u těch, kteří pravidla obcházejí. Budoucí úspěch tak nebude založen pouze na technologických řešeních, ale také na aktivní roli státu v regulaci, motivaci a vytváření efektivních podmínek pro rozvoj cirkulární ekonomiky.

Zdroje: BussinessTimes, EuronewsWeekly, Politico, Euronews