Architektonické navrhování v digitálním věku 1.
Galerie(7)

Architektonické navrhování v digitálním věku 1.

„Naše projekty se díky klientovi mění dřív, než je dokončíme; programy našich budov se mění během jejich stavby. Z těchto důvodů prostě nerozumíme tomu, že existují i tací, kteří o architektuře přemýšlejí jako o uzavřené disciplíně, vznešené a vážné.“
Fernando Porras: The Metapolis Dictionary of Advanced Architecture

I když původem čeští architekti Ivana a Jan Bendovi pracují už od začátku 90. let minulého století v Číně, jejich profesionální zkušenosti zahrnují projekty i v dalších částech světa, jako jsou Evropa či Kanada. Výběr jejich prací je reakcí na problémy začínajícího 21. století – počátku digitálního věku. Požádali jsme je o souhlas s uveřejněním ukázek z jejich prací a zároveň krátkých textů, které dokumentují jejich názory na architektonické navrhování.


Mění se způsob myšlení, projekt se podobá mraku
Mraky se v každém daném okamžiku jeví jako zdánlivě přesně definované objekty, ve skutečnosti se však neustále mění. Pokud je chceme opravdu uchopit, můžeme udělat jejich fotografii, tedy zachytit jejich stav v určitém momentu, ale nikdy je nemůžeme popsat jako přesně definovaný geometrický tvar. V případě architekta je to podobné – návrh lze taktéž zachytit pomocí skic, výkresů a modelů, lze vypočítat, kolik lidí v daném okamžiku na projektu pracuje, kolik peněz to stojí. Avšak projekt se více méně stále vyvíjí.

Návrh v současnosti nevzniká lineárně – od celku (konceptu) k detailu. V průběhu prací ho neustále ovlivňují požadavky a připomínky klienta, městských úředníků, společnosti nebo členů týmu. Toto tvrzení lze doložit postřehy předních světových architektů, jako je například Rem Koolhaas v předmluvě ke knize S, M, L, XL:
„… inkoherence, nebo ještě přesněji nahodilost, je podmiňující strukturou profesionální dráhy všech architektů … ­architektura je podle této definice ­chaotické dobrodružství.“

Klient v reakci na rychle se vyvíjející požadavky trhu do poslední chvíle hledá tu nejlepší variantu velikosti bytů, skladby maloobchodních prostorů nebo hotelových pokojů a restaurací. Dokonce, i když se budova postaví a uvede do provozu, je nutné ji dále obměňovat, protože lidé, kteří ji užívají, mají nové požadavky. To vytváří novou situaci i v architektuře.

Rychlost a flexibilita, s níž dnes musí architekt reagovat na neustále se měnící podmínky projektu, se stávají fundamentálními principy architektonického návrhu. Tato situace je do určité míry vyvolaná, ale zároveň zvládnutelná jen s pomocí digitálních technologií.

Zrychlování tempa
Proč mluvíme o tom, že digitální technologie vyvolávají zrychlování tempa? Instantní přenos informací umožňuje globální pohyb financí. Obstarání budovy, která se v minulosti získávala z místních zdrojů, zabralo mnoho let. V každé dané lokalitě bylo nutné nejprve vytvořit dostatečné zdroje financí, než se stavba mohla postavit.

Dnes se investice prakticky na celém světě velmi rychle pohybují pomocí digitálních informačních technologií. V okamžiku, kdy se v dané lokalitě vytvoří příznivá situace pro investování, investoři z celého světa jsou schopni zaplavit trh a vybudovat potřebné prostory ve velmi krátké době. Architekti jsou tak vystaveni silnému tlaku na zkracování doby potřebné na návrh a zpracování projektu.

Digitální technologie zároveň umožňují zrychlování práce na projektu – ať už mluvíme o prostém automatizování repetitivních kresličských úkonů, rychlosti a kvalitě, s jakou lze zpracovat velmi realistické trojdimenzionální ilustrace návrhu, či dokonce fyzické modely nebo kalkulace materiálů a dalších elementů potřebných pro obstarání stavby.

Menu architektonických prvků
Mnoho našich projektů je reflexí této situace. Například maloobchodní a zábavní komplex v Suzhou jsme navrhli tak, aby se dal zpracovat ve velmi krátkém časovém úseku a jeho architektura byla schopná absorbovat budoucí změny.

Podstatou přístupu k návrhu bylo vytvoření jakéhosi menu architektonických elementů. I když se v projektu, který je složen přibližně ze sedmdesáti objektů, ani jeden dům neopakuje, celkový charakter komplexu je poměrně jednotný.

Pozdější změny jednotlivých domů tento charakter nenarušují, pokud se používají stejné základní elementy a materiálové a barevné řešení. Tento postup by samozřejmě nebyl možný bez pomoci počítačů, ale úplně fundamentální přístup se objevuje i v samotném přístupu k návrhu, organizaci práce a ve způsobu komunikace, která vnáší do architektury zcela nové principy.

Ing. arch. Ivana Bendová
Foto: Allied Architects International Inc.

Autorka působí v architektonické kanceláři ­Allied Architects International Inc.

Článek byl uveřejněn v časopisu ASB.