Ludmila Haluzíková, vítězka Young Architect Award 2020, o projektu Vágní Praha

Ludmila Haluzíková zvítězila se svým koncepčním návrhem systému práce se zelenou infrastrukturou ve veřejném prostoru Prahy v soutěži Young Architect Award 2020. Tématem letošního ročníku soutěže byla Architektura a krajina ve městě. Ve své práci autorka analyzuje opomíjená místa hlavního města. Čerpá při tom ze zkušeností z Brazílie a Budapešti.

V soutěži Young Architect Award 2020 jste zvítězila s projektem „Vágní Praha“, který se zaměřuje na zelenou infrastrukturu ve veřejném prostoru Prahy. Proč jste si vybrala toto téma?

Projekt Vágní Praha navazuje na mé předchozí zkušenosti získané v Brazílii. Zabývali jsme se tématem Informal Cities. Po návratu jsem chtěla pokračovat v měřítku města a zkoumat neformální stránku evropského města. Vybrala jsem si dobře známou Prahu, kterou jsem si mohla důkladně probádat. 

V každém městě se setkáváme, ať už vědomě nebo nevědomě, s místy, která jsou společností opomíjena, postrádají produktivitu, jsou ztracena v městském formálním uspořádání, mimo měřítko snadné dosažitelnosti lidského pohybu i občanské kontroly. Narušují plynulou kontinuitu městského bytí. Nicméně tato neformální stránka města je součástí každého města, nejen Prahy. 

Projekt Vágní Praha
Projekt Vágní Praha |

Vítězný projekt Young Architect Award: Vágní Praha

Můžete svůj návrh blíže představit? Co inovativního vaše práce přináší?

Projekt se zabývá fenoménem vágních míst Prahy. Na vybraném úseku procházejícím různorodými urbanistickými typologiemi analyzuji pixelovou metodou a klasifikuji opomíjená, ztracená, neproduktivní místa. Mezery, akutní nádechy, pomlky ve městě.

Projekt Vágní Praha

Dělím je na dvě kategorie. První tvoří městská divočina vyznačující se vysokou biodiverzitou, která čeká na nové využití – červená místa. Druhou kategorií jsou nezastavěná místa většinou patřící městu – modrá místa. Na první pohled se zdají zcela v pořádku, jsou upravená, ale z hlediska společenských a městotvorných funkcí jsou v podstatě nevyužitelná. Vnímám je jako hodnotné – ekologicky funkční.

Definuji si dva nástroje – zelená a modrá infrastruktura, které pak aplikuji na vybraná modrá místa. Možné aplikace jednotlivých nástrojů modrozelené infrastruktury názorně ukazují, jak lze minimálním zásahem docílit přeměny s reflektováním problematiky klimatických změn. Těmto místům se zvyšuje biodiverzita a umějí lépe pracovat s dešťovou vodu. Červeným místům bych se chtěla podrobněji věnovat v budoucnu.

Projekt Vágní Praha, schéma lokace vágního terénu |

Jste čerstvou absolventkou Fakulty architektury ČVUT v Praze v ateliéru Novotný – Koňata – Zmek. Do jaké míry vás studium na fakultě připravilo na řešení environmentálních aspektů plánování měst?

Ateliér Novotný – Koňata – Zmek je hlavně návrhový ateliér, avšak je otevřený analyticko-koncepčním zadáním. Učí své studenty, jak racionálně, s pokorou a přiměřeně přistupovat k návrhům. Tento přístup vnímám jako základ pro navrhování „udržitelného“ města. 

Architekti nejsou bráni stejně hodnotně jako právníci či lékaři. Přitom patří mezi hlavní aktéry, kteří dávají podobu našim městům či domovům.

Jak jsou podle vás připraveni architekti a investoři v České republice aplikovat adaptační opatření v souvislosti se změnou klimatu? Věnuje se podle vás těmto tématům dostatek pozornosti?

Na trhu je spousta firem, které se zabývají ekologickou stránkou architektury. Prezentují nové materiály či konstrukční řešení atd. Většina firem využívá situaci s klimatickými změnami k prospěchu svého businessu. Často přicházejí s plošnými nástroji. Environmentální architektura není vždy řešení.

Profese architekta

Jaké před námi stojí výzvy v rámci oboru a v kontextu vývoje společnosti – čím by se podle vás měli architekti zabývat?

V současnosti není vnímání profese architekta ve společnosti příznivé, je spíše negativní. Architekti nejsou bráni stejně hodnotně jako právníci či lékaři. Přitom patří mezi hlavní aktéry, kteří dávají podobu našim městům či domovům. V tom vidím prostor, kde se máme jako architekti posouvat.

Projekt Taguantiga, model |

Máte zahraniční zkušenosti – jaké jsou podle vás rozdíly mezi českými a zahraničními školami?

Během svého studia jsem vyjela na semestr do Budapešti a do Brazílie. Na univerzitě v Brazílii se spousta předmětů věnovala městskému plánování. Jedno z hlavních témat v latinské Americe se týká nelegálního okupování měst, které vytváří bariéry ve městě nebo se rozpíná do krajinářsky hodnotných území. Studenti hodně analyzují a hledají koncepční řešení. 

Jaké jsou vaše další plány? Čemu se chcete věnovat v budoucnu? 

Téma vágní Prahy z hlediska plánování měst a architektury je neprobádané téma. Ráda bych se mu věnovala na postgraduálním studiu.

Od partnerů ASB

Ludmila Haluzíková (*1994)
Absolvovala studium na Fakultě architektury ČVUT v ateliéru Novotný – Koňata – Zmek. Semestr studovala na Technické a hospodářské univerzitě v Budapešti a v Brazílii na Universidade de Brasília. Absolvovala workshopy na univerzitě v Delftu, Real Estate Architecture #2 v Bruselu a v Rio de Janeiru. 
Young Architect Award
Cílem mezinárodní architektonické soutěžní přehlídky Young Architect Award je zmapovat tvorbu mladých začínajících architektů do 33 let, pomoci najít mladým tvůrcům místo na současné architektonické scéně, zapojit je do tvorby kvalitního veřejného prostoru a přiblížit architekturu široké veřejnosti.
Tématem letošního ročníku soutěže je Architektura a krajina ve městě. Současná architektura a plánování měst musí reagovat na proměňující se potřeby společnosti, ale zároveň být ohleduplné k limitům krajiny v místním i globálním měřítku.
Dokážeme jako architekti řešit otázky související s environmentálními aspekty plánování měst, jakými jsou oteplování planety, tepelné ostrovy rostoucích měst, hrozící nedostatek pitné vody, využívání čistých zdrojů energií, zbytečné rozrůstání měst do volné krajiny?

TEXT: JOLANA ŘÍHOVÁ
PROJEKTOVÁ DOKUMENTACE: LUDMILA HALUZÍKOVÁ

Článek byl publikovaný v časopise ASB 05/2020.