Anketa: Adaptace měst na klimatické změny

Naše města nejsou dostatečně připravena na projevy klimatické změny, jako jsou vlny horka, nedostatek vody, sucho nebo záplavy. Rostoucí rizika spojená se změnou klimatu mohou mít zásadní negativní dopady na kvalitu života obyvatel, přírodní ekosystémy i národní ekonomiku. V zahraničí se adaptační opatření již zavádějí do praxe a vyhodnocují, u nás se více plánuje, než realizuje. Co je třeba udělat pro to, abychom proces adaptace urychlili?

Otázka:
Co zásadního je třeba udělat pro to, aby byla naše města připravena na klimatické změny?

Jan Kasl

architekt, předseda České komory architektů

Prvou podmínkou je přestat problém zlehčovat, odmítat spíše aktivistické přístupy zejména mladých kolegů architektů a urbanistů, ale vážně přijmout tento úkol a nasměrovat k příkladům dobré praxe ze zahraničí, aby se „nevymýšlelo kolo“.

Zájem o řešení existuje, brzdí jej vyhlášky a normy, zažité postupy především správců infrastruktury, veřejné správy i některých kolegů projektantů, rigidita procesů v plánování sídel a povolování staveb. Naštěstí se přístup mění, ani při práci s dopraváky na městském okruhu nám již nikdo neodmítá diskusi o zasakování dešťové vody či požadavek na výsadbu stromů. Snad se brzy zakáže solení vozovek ve městech a vsakování bude technicky jednodušší. Památková péče musí pochopit, že vegetační střechy patří do města, stejně jako stromy na kamenná náměstí.

Bohužel se ale stále víc asfaltuje, než dláždí; norma prostorového vedení sítí dosud preferuje technickou infrastrukturu před modrozelenou; výsadbové a prokořeňovací pásy jsou vytlačovány z uličního profilu ve jménu rychlého internetu a dalších kabelů či potrubí. Jde přitom jen o nalezení rozumného modelu spolupráce. Také vegetační fasády s popínavými rostlinami jsou nesporně lepší variantou než hydroponické.

Podmínkou je přestat problém zlehčovat.

Práce s veřejným prostranstvím  ̶  realizovaným z vůle veřejného sektoru  ̶  by měla být snazší než tlak na soukromé stavebníky, často je tomu ale naopak. Přesto jsem optimista  ̶  v ČKA, ČKAIT i na úrovni města vnímám jasnou snahu aplikovat Strategii adaptace na klimatickou změnu, přijatou radou hlavního města Prahy.

Jana Pyšková

krajinářská architektka, předsedkyně České asociace pro krajinářskou architekturu, členka iniciativní skupiny Udržitelnost v ČKA

Naprosto zásadní je:

1. Aby si hrozbu naprosto vážně uvědomili politici i odborníci a postarali se o to, aby ji dokázala pochopit laická veřejnost – pomohla by masivní a srozumitelná kampaň v hlavním vysílacím čase ve státních médiích.

2. Aby se problému vláda věnovala seriózně a při tvorbě a implementaci strategií poslouchala a využívala nezávislé odborníky. Strategie mají tvořit odborné týmy koordinované ministerstvy, nikoli vysoutěžené firmy nejrůznější kvality.

3. Aby se k řešení situace ve městech využívaly principy modrozelené infrastruktury v koordinaci s řešením dopravní a technické infrastruktury. Řešení musejí být komplexní, mezioborová a systémová.

4. Aby zadržování dešťové vody a prostor pro kořenové systémy stromů byly minimálně na stejné úrovni jako technická a dopravní infrastruktura, případně byly upřednostňovány.

5. Aby městské úřady posílily týmy odborníků na zakládání a péči o zeleň a zavádění modrozelené infrastruktury.

Zásadní je, aby si hrozbu uvědomili politici, odborníci
a pochopila ji laická veřejnost.

6. Aby zakládání a péči o prvky modrozelené infrastruktury prováděly odborné firmy s kvalifikovanými zahradníky a projekty zpracovávali krajinářští architekti s týmy dalších specialistů.

7. Aby se zvýšila vzdělanost – krajinářských i stavebních architektů, projektantů ve výstavbě, úředníků a dalších.

8. Aby se obyvatelé sídel více zajímali a byli aktivnější. Některé změny bez jejich úsilí nikdo neudělá. Platíme úředníky ze svých daní, tak by se měli starat o to, aby se nám lépe žilo.

Peter Bednár

architekt, ateliér Jakub Cigler Architekti

Představa ekologických měst přináší obavy, že splnění je možné jen výměnou za omezení spotřeby a změn životního stylu. Navrhuji proto debatu o udržitelnosti spojit s otázkou kvality života. Města na vrcholech žebříčků příjemného žití mají mnoho společného:

1. Staví hodně bytů. Vídeň je známá velkým počtem městských bytů. Ale Vídeň je zároveň „developer všech developerů“, ročně postaví 15 000 bytů, 2x víc než Praha a Manhattan. A dvě třetiny z toho postaví developeři. Bydlení ve městě je paradoxně ten nejekologičtější typ sídla, i u nás má průměrný obyvatel města o 40 % nižší uhlíkovou stopu než venkovan.

Debatu o udržitelnosti je třeba spojit s otázkou kvality života.

2. Rozvíjejí veřejnou dopravu. Praha má asi nejlepší MHD na světě, jen to kazí množství aut, která neplatí ani za průjezd, ani za parkování. Místo nákladných silnic, které přitáhnou ještě víc aut, bychom měli stavět nové tramvaje a hlavně nové vlaky. A nové budovy pak stavět kolem nádraží a zastávek. Až bude v Praze o pětinu míň aut lidí, kteří v ní nežijí, bude víc prostoru na stromy, širší a bezpečnější chodníky a hezčí ulice se spoustou obchodů.

3. Staví v hustotě, která se nám líbí na historických čtvrtích. Vinohrady, Karlín nebo Vršovice mají víc pater a míň zeleně než nové čtvrti, ale je v nich příjemněji, protože neplýtvají prostorem. Kompaktní zástavba ve Vídni za 30 let snížila uhlíkovou stopu na obyvatele o 20 %, a to i přes dvojnásobný růst životní úrovně. Na to, abychom byli šetrní k životnímu prostředí, měli levnější bydlení a hezčí města, nemusíme zchudnout, stačí lépe stavět.

Eva Neudertová

Green Business Manager, Skanska Reality, a. s.

Druhu Homo Sapiens nelze upřít adaptibilitu; dokazuje ji rozmanitost prostředí, ve kterém jsme schopni nejen přežívat, dokonce i prosperovat. Postupem času jsme se z nuly vyšvihli až na 7,5miliardovou populaci. Naše stávající sídla jsou ale velmi komplikované struktury s vysokou nestabilitou, údržba pak logicky stojí hodně zdrojů. Města draze a neefektivně suplují přírodní procesy – schopnost ochlazovat se, čistit vodu i vzduch a poskytovat potravu všemu živému. Jak zvýšit a urychlit odolnost sídel vůči klimatickým změnám? Osobně navrhuji neurychlovat, spíše se zastavit a třeba i trochu vrátit. Ven z města, pro inspiraci.

– V přírodě je vše super efektivní, odpad neexistuje. My znovu objevujeme modrozelenou infrastrukturu a učíme se hospodařit s vodou. Potřebujeme si osvojit principy cirkulární ekonomiky. Co to znamená? Místo kameniva pro beton do nového domu využít suť domu, jenž dosloužil. Nebo splachovat toaletu šedou vodou.

Navrhuji neurychlovat. Inspirovat se v přírodě a obnovit vazby.

Od partnerů ASB

– Obnovit vazby. Spoluprací dosahujeme neuvěřitelných věcí. Je potřeba si ale naslouchat. Začíná to v komunitách našich sídlech, vědomím, že někam patříme. Jak je posílit? Například participací při návrhu nového developmentu nebo při úpravě místního parku. Podporou městského pěstování. Ptejme se lidí kolem nás, co chtějí a potřebují. Pojďme žít zase více spolu. 

Hodí se pokora a osobní odolnost. Protože platí, že stabilita v přírodě neexistuje a vždy přijde nějaká horší disturbance, než jsme čekali. A je jedno, zda se jedná o povodně či virovou epidemii.

TEXT: JOLANA ŘÍHOVÁ
FOTO: ARCHIV RESPONDENTŮ, PETR NOVOTNÝ, ROBERT SEDMÍK, SHUTTERSTOCK
Článek byl publikovaný v časopise Green ASB 6/2020.