Partneři sekce:
  • REHAU

Kosmetické změny programu Zelená úsporám nemohou zabránit jeho totálnímu zhroucení

Kosmetické změny programu Zelená úsporám nemohou zabránit jeho totálnímu zhroucení

Přinášíme reakce na článek Kosmetické změny programu Zelená úsporám nemohou zabránit jeho totálnímu zhroucení od JUDr. Ing. Mgr. Petra Měchury.

Stanovisko Cechu pro zateplování budov v ČR
Ing. Milan Machatka, CSc.
(předseda představenstva Cechu pro zateplování budov v ČR)

Autor článku pan Měchura předkládá ve svém článku tvrzení, která jsou nepřesná nebo neodpovídají skutečnosti v oblasti zateplování. Zateplování budov je opatřením, které se v Evropě uplatňuje nepřetržitě více než 30 let. Množství provedeného zateplení neklesá ani v zemích, kde se realizuje již od roku 1975. V průběhu této doby nikdy nedošlo – na základě praktických zkušeností – k jeho zpochybnění z důvodu délky finanční návratnosti. O jeho výhodnosti svědčí i tuzemské výsledky v oblasti úspor energie zateplením – investice jsou spláceny často jen dosahovanými úsporami a není výjimkou úspora vyšší než 50 procent.

Existují zajisté účinnější opatření, ale bez dlouhodobého ověření v tak velkém měřítku jako zateplení, tedy bez patřičné jistoty dlouhodobého efektu. O tom, že zateplování objektů je žádoucí a opodstatněné, svědčí i skutečnost, že v poslední době bylo v České republice realizováno stále více zateplení i bez státních dotací.
Nemohu souhlasit s tvrzením týkajícím se nedostatku materiálu – stavebních firem i materiálu pro zateplení je v Česku dostatek, dokonce přebytek. Otázka kvalitativní úrovně českého stavebnictví není věcí vyhlášeného programu. Případné těžkosti s kvalitou se budou projevovat i u jiných opatření než při zateplování. Co se týká pomalého čerpání prostředků, je třeba vzít v úvahu, že finanční prostředky pro podporu v rámci programu není nutné vyčerpat v letošním roce.

Panelové budovy jsou zatepleny zatím jen přibližně ze 30 procent. Životnost je doba, po kterou stavba plní základní požadavky. Panelové objekty, případně opravené panelové objekty, tuto podmínku splňují. Občasné demolice panelových budov v Německu probíhají ze zcela jiných pohnutek, než je otázka životnosti.
Konstatování, že nelze vždy splnit podmínky programu realizací jen jednoho opatření, je všeobecně známé. Na rozdíl od dřívějšího znění programu je však posun k mírnějším podmínkám více než patrný. Vyslovení závěrů v článku na základě tvrzení, která jsou nepřesná nebo neodpovídají skutečnosti, zákonitě nabádá k jejich zpochybnění.

Stanovisko Ministerstva životního prostředí ČR
Mgr. Petr Holub
(ředitel odboru udržitelné energetiky a dopravy na Ministerstvu životního prostředí ČR)

Dovoluji si reagovat na článek pana Měchury. Na úvod doporučuji čtenářům, aby se o podmínkách programu Zelená úsporám informovali na oficiálních stránkách programu www.zelenausporam.cz. Autor totiž i základní fakta podává zkresleně. Například není pravda, že program nepodporuje krby a kamna s teplovodní vložkou sloužící jako hlavní zdroj vytápění. On je podporuje, nicméně i tato zařízení musejí dosáhnout stejných účinnostních a emisních parametrů jako kotle. Ostatně při úpravě podmínek programu jednalo Ministerstvo životního prostředí s Cechem kamnářů České republiky a přijalo v podstatě všechny jeho připomínky.

V podmínkách programu není řečeno, že na dosažení 20procentního snížení měrné roční potřeby tepla na vytápění stačí pouze vyměnit okna či zateplit jednu stěnu a střechu – od pojmu počet opatření jsme úplně upustili. To, jak vlastník domu dostojí tomuto požadavku, se bude plně odvíjet od konkrétního domu a konkrétní situace. Lidé si tak sami vyberou smysluplná (a třeba i nejlevnější) opatření. Podmínkou však je, že opatření, která vedou k 20procentní úspoře (respektive k úspoře 30 procent u vyšší sazby dotace), musejí být provedena kvalitně, musejí tedy splňovat doporučenou hodnotu prostupu tepla (U) podle příslušné normy.

Má druhá poznámka směřuje k formě článku. Ten je plný neúplných a nezdůvodněných tvrzení. Například věta „program pro novostavby sice nepodporuje kotle bez akumulační nádrže, ale čeští stavebníci to snadno obejdou,“ vyjadřuje jakousi obavu autora, ale zdůvodnění, proč si to autor myslí, už chybí. Žadatel musí zařízení zapojit podle schématu, které přikládal k žádosti. Musí hotový projekt vyfotit a jeho instalaci doložit protokolem o uvedení zařízení do provozu. V případě asi desetiny projektů proběhne kontrola na místě, a pokud se zjistí nedodržení podmínek programu, majitel o dotaci přijde.

Autor jen tak mimochodem v textu poznamenává „I v této části programu (C3) lze proto uvažovat o plýtvání státními prostředky,“ a zmiňuje, že program dává dotaci na solární kolektory bez rozlišení toho, zda jde o účinné vakuové kolektory nebo kolektory levnější s plochým absorbérem. Program totiž poskytuje fixní částku na instalaci, kterou podmiňuje určitými solárními zisky. Pokud se rodina rozhodne instalovat na svůj dům vakuové kolektory, může jich instalovat menší počet (tedy zaplnit menší plochu). Pokud zvolí ploché kolektory, musí jich pro pokrytí své potřeby použít více. Výsledný ekologický efekt je nakonec stejný.

Za třetí stručně popíšu logiku snižování emisí oxidu uhličitého z budov. Nejdříve je třeba dosáhnout toho, aby budova potřebovala co nejméně energie, v českých podmínkách zejména na vytápění. Tedy zateplit. Zateplení má dlouhou životnost, která odpovídá renovačním cyklům budov. Následně je vhodné tuto nízkou potřebu energie zajistit z obnovitelných zdrojů energie. Ano, výměna uhlí za biomasu má zcela největší tzv. greening, tedy měrné snížení emisí za jednu korunu, ale ani biomasa není neomezený zdroj. Proto i při výměně zdroje se snažíme žadatele motivovat, aby objekt současně zateplil (dotačním bonusem, informačními materiály).

Na závěr poznámka k tomu, kdo jsou kritici programu Zelená úsporám. Na jednu stranu ti, kterým skutečně jde o vylepšení programu, jeho lepší dostupnost lidem, jeho větší ekologické účinky. Řada z nich srpnovou úpravu podmínek velmi uvítala (Cech pro zateplování budov, Sdružení podnikatelů ve stavebnictví, Hospodářská komora, Svaz českých a moravských bytových družstev a další). Druhou skupinou kritiků jsou ti, kterým o vylepšení podmínek nejde a kteří by rádi převedli prostředky do jiných oblastí, kde investice většinou realizují velké společnosti. To mimo jiné požaduje Česká asociace odpadového hospodářství, kterou autor článku řídí. Svaz průmyslu a dopravy by zase rád miliardy přesunul průmyslovým podnikům. Například do oblasti odpadového hospodářství, ve které působí autor článku.

Chci zdůraznit, že Ministerstvo životního prostředí se zasazuje a vždy bude zasazovat o to, aby prostředky z prodeje emisních kreditů zůstaly českým domácnostem. Ty mohou díky programu ročně ušetřit až tři miliardy korun za vytápění a zlepšit kvalitu svého bydlení. Zároveň se sníží české emise oxidu uhličitého v sektoru, který byl dlouho zanedbáván.

Foto: Dano Veselský

Článok bol uverejnený v časopise TZB HAUSTECHNIK.

Partneři sekce:
  • REHAU

Kosmetické změny programu Zelená úsporám nemohou zabránit jeho totálnímu zhroucení

Kosmetické změny programu Zelená úsporám nemohou zabránit jeho totálnímu zhroucení

Ministr životního prostředí Ladislav Miko vyhlásil na základě malého zájmu občanů 10. srpna tohoto roku další, od dubna již druhou a podle něj zásadní změnu v podmínkách dotačního programu Zelená úsporám, od které si slibuje masivní zvýšení zájmu o dotace. Doposud totiž ministerstvo obdrželo k 10. srpnu pouhých 205 žádostí z očekávaných 250 tisíc. Podobně se také zatím neobjevilo očekávaných 30 tisíc nových pracovních míst a neprojevilo se ani zmírnění dopadů ekonomické krize, ani podpora domácích výrobců kotlů, jak předpokládal bývalý ministr Bursík.

I nadále však ministerstvo program omezuje jen na některá vybraná opatření, přičemž ty nejúčinnější stále chybí. Tvůrci úprav bohužel svůj návrh do poslední chvíle tajili a nevyužili ani zdarma nabízenou pomoc uznávaných odborníků. Výsledek podle toho vypadá – posuďte sami:

Oblast A
programu se týká zateplování budov, a přestože návratnost investic (takzvaný greening) v tomto případě trvá skoro desetkrát déle než například u zdrojů na biomasu, drtivá většina prostředků i nadále směřuje do sféry zateplování. Problémem je také nedostatek kvalitních kapacit (firem i materiálu). Nyní, v půlce srpna, je už zřejmé, že navržených 9 miliard korun v žádném případě nelze v tomto roce prostavět; navržené kosmetické změny tento fakt nemohou změnit.

Část A.1 – změnil se především název z komplexního zateplení na zateplení celkové, částky na čtvereční metry se sice zvýšily, ale o nepodstatných 11 až 19 %. Toto navýšení nic neovlivní, neboť hlavním důvodem malého zájmu jsou přísně nastavené podmínky a ty zůstávají zcela beze změn.

Hlavní ohlašovanou změnou je rozšíření této oblasti programu pro panelové domy. To by bylo velmi prospěšné v případě, kdyby téměř polovina paneláků nebyla již zateplena z jiných dotačních programů. Je proto možné, že se nyní budou vynakládat finanční prostředky na obnovu panelových domů z padesátých a šedesátých let minulého století, které mají téměř ukončenou životnost a které se například v bývalém východním Německu rovnou demolují. Pokud se do těchto domů nevhodně investují miliardy, hrozí, že se nákladné zateplení bude muset v blízké době nákladně recyklovat – pokud se mezitím samo neuvolní, jak se již občas stává. Vysvětlení je snadné: kvalitních firem v tomto oboru není mnoho a za současné situace dostane podporu ministerstva prakticky každá, která si o ni zažádá.

Část A.2 – snížení spotřeby o 20 % (podle původní verze programu se na snížení spotřeby vyžadovala buď alespoň dvě opatření a výměna zdroje, nebo tři opatření).

Nyní ministerstvo tvrdí, že stačí jen jedno opatření, například vyměnit okna nebo zateplit jednu stranu domu a střechu. Má to však jeden háček – spotřeba energie se musí snížit o stejných 20 %. Když si představíme klasický rodinný domek z minulého století ve tvaru krychle, tedy se šesti stěnami včetně střechy a podlahy, kudy uniká maximálně 70 % tepla (zbytek infiltrací a okny), tak na každou stěnu zbývá v průměru maximálně 12 % tepelných ztrát. Z toho lze lehce spočítat, že i při tom nejlepším zateplení toho nejméně kvalitního domu lze ušetřit maximálně 8 % na každou stěnu. Tedy při zateplení jedné stěny a střechy se v žádném případě nelze dostat na požadovaných 20 % úspor.

Podobné je to při pouhé výměně oken: pokud vyměníme nejméně kvalitní okna s hodnotou prostupu tepla U 2,7 W/(m2 K) za okna (podle ministerstva) standardní s prostupem tepla U = 1,2 W/(m2 K), dosáhneme požadované úspory pouze tehdy, kdyby ztráty samotnými okny (bez infiltrace) činily minimálně 36 % z celkových tepelných ztrát – a takový rodinný domek neznám.

Pro vyšší dotace platí i nadále podmínka snížení spotřeby o 30 %, vynechána je podmínka alespoň tří opatření – ale bez nich se snížení spotřeby o 30 % v praxi opět ve většině případů neobejde.

Oblast B – Pasivní domy: podpora novostaveb v pasivním energetickém standardu
Přes původní tvrzení ministerstva, že vyšší dotace nejsou třeba, byla nyní tato dotace zvýšena o 7 % pro byt v bytovém domě a o necelých 14 % (přesně 13,6 %) pro pasivní rodinný domek, což představuje pouhých 10 tisíc korun pro bytové domy, respektive 30 tisíc korun pro rodinné domy – to jejich výstavbu rozhodně nijak masivně nepodpoří. Nelze tudíž ani v následujících třech letech očekávat přírůstek 8 700 bytových a 4 900 rodinných domů plánovaných ministerstvem.

Významným přínosem je pouze odbourání podmínky spolupráce pouze s registrovanými firmami a používání pouze registrovaných prvků – konečně se zohlednila skutečnost, že takových firem a prvků je u nás opravdu minimum, a za takovýchto podmínek by se počet postavených pasivních domů i po třech letech dal pravděpodobně vyjádřit pouze dvojciferným číslem. Zůstává však záhadou, proč je v oficiálním znění změn uváděno navýšení dotací o 5 až 15 %, když se ve skutečnosti jedná maximálně o oněch 13,6 % ?

V programu i nadále zcela chybí mezistupeň – takzvané nízkoenergetické domy. U nich není přiznána navíc ani jakákoli dotace na podporu ekologického vytápění. Proto se budou stavět s přitápěním buď elektrickým přímotopným, nebo tepelným čerpadlem. Kdyby program úspor podpořil i moderní účinná kamna, sporáky, pece či krbová kamna na biomasu, která jsou pro přitápění těchto staveb ideální, ušetřili bychom spoustu elektrické energie vyráběnou v uhelných elektrárnách a s účinností kolem 30 % – a s téměř trojnásobnými emisemi oxidu uhličitého.

Oblast C – obnovitelné zdroje energie

Hlavní změnou v této části programu je zrušení limitu podpory do výše maximálně 50 % nákladů s ponecháním pouze dosavadních fixních částek. Když se však podíváme na konkrétní výši fixních částek, je zřejmé, že i zde jde pouze o kosmetickou úpravu, neboť tuto fixní částku by drtivá většina žadatelů obdržela i za původních podmínek.

Největší výhrady mám však k části programu C1 – zdroje na biomasu. Podle nových podmínek se zvyšuje dotace pouze na zdroje vytápění na biomasu se samočinnou dodávkou paliva z dřívějších 80 tisíc na 95 tisíc korun, přičemž důvodem je údajná účinnost těchto zdrojů (většinou moderních zdrojů na peletky) a příznivé množství emisí. Na zdroje na biomasu s ruční dodávkou paliva a s akumulační nádrží zůstává dotace ve výši 80 tisíc korun a bez akumulace 50 tisíc korun. Oproti tomu nedostanou žadatelé paradoxně ani tentokráte žádnou dotaci na jakékoliv teplovzdušné či teplovodní krby a kachlová či krbová kamna, byť mají v praxi vyšší účinnost a nižší množství emisí než kotle bez akumulace.

Přestože nemám nic proti kotlům na peletky, je třeba připomenout, že při částečném zatížení klesá jejich účinnost pod 80 %, tedy i pod účinnost teplovodních krbů. Navíc v přechodném období na jaře a na podzim, při výkonu kolem 3 kW, se při spalování nedosáhne v ohništi dostatečná teplota spalování. A protože se pelety vyrábějí výhradně z pilin jehličnanů, tak obsahují tudíž pryskyřici s prakticky stejným chemickým složením, jako má pryskyřice, z níž se vyrábějí například PET lahve. Tyto skutečnosti způsobují, že produkované emise jsou v tomto období až desetkrát vyšší než emise z teplovodních krbů, které i na jaře a na podzim využívají akumulačních nádrží a pracují s výkonem přes 30 kW, tedy s trvalou teplotou ohniště přes 850 oC a navíc s dlouhým plamenem z listnatého dřeva bez pryskyřic. Tato zařízení prakticky splňují provozní podmínky spaloven odpadů podle § 5 nařízení vlády č. 354/2002 Sb., kterým se stanovují emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu. A přesto opět žádnou dotaci nedostanou.

Část C.2
– program pro novostavby sice nepodporuje kotle bez akumulační nádrže, ale čeští stavebníci to snadno obejdou. Přitom by stačilo málo – místo kotlů podporovat jen akumulační nádrže, které jsou rozhodující jak pro podstatné zvýšení energetické účinnosti, tak pro výrazné snížení emisí.

Část C.3 – Instalace solárně-termických kolektorů stále vůbec nerozlišuje, zda stavebník zvolí k přitápění domu kolektory levné ploché, s menší účinností, nebo trubicové vakuové. Ty jsou sice dražší, ale v chladnějším období jsou podstatně účinnější a pouze tyto jsou vhodné pro přitápění. I v této části programu lze proto uvažovat o plýtvání státními prostředky.

Projektová dokumentace a energetické hodnocení

Podle úprav programu se nově zavádí dotace na projektovou dokumentaci a energetické hodnocení. Ta je ale jednak jen dočasná, na krátkou dobu do 31. 3. 2010 nebo do vyčerpání 50 milionů korun, a je především nejistá – v mnoha případech nebude mít stavebník dopředu jistotu (zvláště při zateplování – viz kalkulace uvedená v programu u oblasti A), zda vůbec splní podmínky nějakého podprogramu, a zda mu tedy bude tato částka nakonec vrácena.

Exministr Bursík původně tímto programem zahájil předvolební kampaň Strany zelených, která se však příliš nevydařila. Je ale smutné, že i nový ministr životního prostředí doc. RNDr. Ladislav Miko, Ph.D., pokračuje v jeho trendu nejen tím, že exministra Bursíka pozval za předsednický stůl při prezentaci změn tohoto programu, ale také skutečností, že ponechal přes zjevné problémy tohoto programu i nadále ve funkcích spřízněné kolegy pana exministra, jejichž kompetentnost a schopnosti jsou diskutabilní: Petra Holuba, ředitele odboru udržitelné energetiky a dopravy z Hnutí DUHA, který promoval teprve před dvěma lety a věnuje se větrným elektrárnám, náměstka Aleše Kutáka, též z Hnutí DUHA, který se dříve zabýval jen dopravou, a Jakuba Kašpara, tiskového mluvčího a ředitele odboru vnějších vztahů, bývalého redaktora Ekolistu.

Závěr
Na základě všech uvedených skutečností proto důrazně apeluji, aby ministr Ladislav Miko tento program okamžitě vrátil na přepracování za účasti skutečných odborníků a až poté vyhlásil nový program; takový, na základě kterého by si byl každý občan jistý, že jeho prostředky jsou vynaložené správně a efektivně a ku prospěchu všech. A jestli nelze tento program – za současných podmínek tajné smlouvy mezi Japonskem a námi – změnit, pak je třeba okamžitě začít s japonskými partnery vyjednávat o možných úpravách tohoto programu. Pokud to snad nelze, tak nezbývá než začít přemýšlet o tom, že nespotřebované miliardy korun budeme muset Japonsku bez náhrady vrátit.

JUDr. Ing. Mgr. Petr Měchura
Foto: Dano Veselský

Autor se dlouhodobě zabývá ekonomickými otázkami životního prostředí a úsporami energií, v současné době působí jako výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství.