Střecha

Ploché střešní pláště jsou v současnosti často využívaným prvkem konstrukčního řešení staveb. Zejména v případě objektů větších rozměrů jsou vhodným kompromisem investičních nákladů, konstrukčních možností a architektonického vzhledu. Kvalita nejčastěji používaných povlakových krytin plochých střech je dnes již na velmi vysoké úrovni. Stále častěji se dostává do popředí otázka kvalitního zpracování detailů, a to nejen z hlediska realizačního, ale také projekčního. I nadále platí staré známé izolatérské heslo: Čím méně detailů a prostupů povlakovou krytinou, tím lépe. Bohužel realita je často opačná a dnes se již zpravidla bez umístění nějakého zařízení nebo prostupu střešním pláštěm neobejdeme. Proto je nutné věnovat těmto případům zvýšenou pozornost jak při návrhu, tak při realizaci.

K nejzávažnějším problémům současného industriálního světa patří měnící se poměr velikosti ploch pokrytých vegetací a ploch zastavěných. Jednou z možností, jak přiblížit svůj příbytek co nejvíce přírodě, je zakládání zahrad na terasách a střechách našich domů.

Doslova nové horizonty otevírá ojedinělá konstrukce výlezu pro ploché střechy, který v letošním roce uvádí na český a slovenský trh společnost ROTO.

Komín je místem, které přichází do styku s vysokými teplotami, proto jsou nároky kladené na součásti komínových systémů přirozeně větší než na jiné části stavby. Musejí být vyrobeny z vhodných materiálů a patřičnými způsoby. Technické požadavky včetně požadavků na bezpečnost stanovují normy dané státem a EU.

Panelákové zástavby s plochými střechami z asfaltových pásů takřka bez výjimky vykazují již po několika letech problémy se zatékáním. Jedná se o obecné problémy plochých střech, které jsou u panelových domů dominujícím typem zastřešení. Příčinami nedokonalosti těchto střech jsou chyby v projektech, nedostatečná kvalita práce a neprováděná pravidelná údržba.

Navrhnout vhodnou technologii opravy nebo rekonstrukce střechy je vždy úkol náročný. Jeho řešení vyžaduje posouzení technických možností sanační technologie zejména s ohledem na stávající stav každé střešní konstrukce. Situace bývá daleko komplikovanější v případech, kdy je nutné zohledňovat nejen technická a technologická, ale i estetická a další hlediska. Nejsložitější situace proto zpravidla vzniká u památkově chráněných objektů.

Poměrně často se setkáváme se špatně provedenými realizacemi úprav podkrovních prostor v dnes již historických nájemních domech z 19. a ze začátku 20. století. Tato necitlivá a technicky chybná řešení mají dalekosáhlé důsledky – nejen z hlediska samotné střechy a podkroví, ale především pro historický objekt jako celek. Nevhodné řešení rekonstrukce střešní skladby může kromě zatékání do obytných prostor nastartovat i celou řadu mnohem závažnějších poruch a defektů.

Plech jako střešní krytina provází lidstvo déle než dvě tisíciletí. Za tu dobu prošel nejednou proměnou. Materiál, který měl původně hlavně reprezentační funkci, se postupně rozšířil především pro své technické vlastnosti a finanční dostupnost.

Jednou z nejdůležitějších a zároveň nejnamáhanějších částí domu je střecha, a proto se na ni kladou velmi vysoké nároky. Musí být nejen správně navržena, ale s využitím kvalitního materiálu i dobře technicky provedena.

Titanzinek je obecně slitina tří hlavních prvků – zinku (elektrolyticky čistého o ryzosti 99,995 % s podílem ve slitině okolo ± 99 %), titanu (s podílem ve slitině 0,06 až 0,2 %) a mědi (s podílem ve slitině 0,06 až 1 %). Důvodem pro vytvoření slitiny titanzinku byl především zájem o použití zinku ve stavebnictví za předpokladu vylepšení jeho mechanickopevnostních vlastností.

Správné typové navržení a dimenze jednotlivých částí střešní skladby je základním předpokladem fungující střechy. Pravidla pro výběr vrstev se liší podle použité krytiny a dalších parametrů budovy. Koncepce střešního pláště pod falcovanou krytinu by měla odpovídat užití budovy, jejímu vnitřnímu prostředí, ale také povětrnostním podmínkám, ve kterých se stavba nachází.