Komíny v otázkách a odpovědích

3. července 2008

Partneři sekce:

Popudem k napsání následujícího článku byly nejčastěji se vyskytující dotazy k montáži systémových komínů i ke komínům obecně. Chceme vám proto nabídnout praktické informace, rady a tipy pro vaši každodenní práci s komínovými systémy, vyvinutými pro odvod spalin od té nejširší škály spotřebičů paliv, které se na našem trhu vyskytují. Dále pak podat výklad k ustanovením norem, zákonů a předpisů, se kterými jste ve své praxi denně konfrontováni a kdy určité praktické realizace či postupy, a to ať konstrukční či procesní, vyžadují rozšířený komentář v porovnání ke strohé formulaci předpisu. Pro přiblížení byly vybrány odpovědi na tři otázky.

Může si postavit stavebník komín sám, svépomocí?

V ČSN 73 4201:2002 v článku 5.12 bylo uvedeno, že „Stavbu nebo montáž spalinové cesty může provádět pouze odborná firma, která může prokázat schopnost dokončit úspěšně práci“. Stejná podmínka platí po přijetí novely ČSN 73 4201:2008. Z pohledu právního výkladu se odbornou firmou rozumí odborně způsobilá osoba (právnická či fyzická), která po technické i technologické stránce je schopna výše uvedený produkt řádně zrealizovat. Vedle toho původní Stavební zákon č.50/1976 Sb. v § 44 uváděl, že stavbu a jejich změnu může provádět jen právnická nebo fyzická osoba oprávněná k provádění stavebních nebo montážních prací jako předmětu své činnosti podle zvláštních předpisů. Jednoduché stavby a jejich změny může provádět stavebník sám pro sebe svépomocí, jestliže zabezpečí odborné vedení jejich realizace oprávněnou osobou. Nově jsou tyto povinnosti uvedeny ve Stavebním zákoně č.183/2006 Sb., § 152 – stavitel, § 156 – požadavky na stavu, § 160 – provádění staveb a neposledně nejdůležitější z pohledů komínů § 119 – revize (například komínů dle vyhl. č. 111/1981 Sb.).

Keramické komínové systémy patří do řady certifikovaných komínových systémů, které svou konstrukcí a díky výrobcem zpracovaným a dodávaným montážním návodům umožňují provést stavbu komína svépomocí jako jednoduchou stavbu. Jedná se převážně o komíny do průměru 20 cm dodávané v kompletním složení. U větších rozměrů je však žádoucí, zejména z důvodu hmotnosti a účelu komínu, aby stavbu prováděla osoba s osvědčením o absolvování příslušného školení u výrobce komínů. Totéž se týká i komínových systémů kovových a instalace komínových vložek do stávajících komínů, kde je provedení montáže odbornou firmou nezbytné.

Při stavbě komínu svépomocí se každý individuální stavebník musí předem důkladně seznámit s montážním návodem, který je dodáván ke každému komínovému systému a je přibalen v tzv. základní soupravě. Nedejte na rady různých „pivních odborníků“, a případné nejasnosti konzultujte se zástupcem firmy vyrábějící systémové komíny a komínové vložky, případně kominíkem, revizním technikem s platným potvrzením o školení revizních techniků komínů – ne starší než 5 let. Při provádění komínu je třeba dbát všech obecně známých pravidel výstavby, dodržet technologické a stavební postupy a principy bezpečnosti práce. Postup stavebních prací dle stavebních předpisů pak kontroluje stavební dozor (nově stavební inspektor). Stavbu komínu je nutno zaznamenat do stavebního deníku. Stavbu komínu po dokončení a před uvedením do provozu schvaluje kominík.

U montáže komínů je žádoucí zjistit, jak se orientují zámky keramických nebo kovových vložek. V některých případech může být rozdíl mezi orientací hrdel komínových vložek u spotřebičů na pevná a plynná paliva, zejména při jejich používání pro sestavení kouřovodů.

Chybný výklad při sestavování keramických komínových vložek, který vznikl kdysi v minulosti, vyvolává tuto otázku dodnes. Od počátku výroby keramických komínových vložek se zámkem (vrchní a spodní polodrážky) však platí pro všechny tyto vložky zásada: vložky se orientují tzv. po vodě! Při montáži se musí vložky osazovat vždy tak, aby eventuální kondenzát v komíně stékal dovnitř komína a nemohl zámkem vložky proniknout na její vnější povrch. Tento požadavek obsahoval již každý Technologický postup montáže třívrstvého keramického komínu. ČSN 73 4201 z roku 2002 tento požadavek upravovala v článku 6.1.6, kde bylo řečeno, že montáž komínových systémů a komínových vložek se musí provádět podle technologických postupů výrobce, kde je opět uvedeno, že vložky se orientují po vodě! Nedodržení tohoto požadavku je vždy posuzováno jako hrubé porušení technologie stavby komínů a je velice častou příčinou následných poruch u neodborně sestavených komínů s vnitřní keramickou komínovou vložkou.

Kovové komíny a kovové komínové vložky jsou řazeny do tzv. komínů bariérových – nepropouštějí vlhkost na vnější povrch. Z této prosté příčiny je nanejvýš žádoucí, aby veškeré komínové vložky, vyrobené z kovových materiálů (vesměs nerez třídy ČSN 17 240 a vyšší), byly vždy osazovány hrdlem na vrchní části a následující vyšší vložka zasunuta dovnitř, do předcházející vložky.

Výrobci kovových komínů a kovových vložek mají zpracovány technologické postupy spojování takových konstrukcí a zcela určitě to není nýtování nebo jiné proděravění vložek spojovacími materiály. Systémové kovové komíny a komínové vložky se spojují zásadně objímkami, šroubováním, založením v těsnění nebo jinými spoji na principu bajonetu apod. Proděravění komínové vložky pro nýtové spoje je vždy první krok k poškození vložky a takové spoje zpravidla nacházíme u naprostých amatérů a diletantů. Poškození kovové komínové vložky má pak zásadní vliv na její životnost.

V případě montáže kovových vložek jako kouřovody lze ještě dnes použít obrácenou montáž, ale pouze v případě, že kouřovod je krátký a teploty v kouřovodu neumožňují kondenzaci spalin a jejich následné tečení mezi spoji.

Jak správně založit komín v základu?

V nejspodnější části stavebnicového keramického komínu je nutno nejdříve vytvořit či nainstalovat betonovou základovou desku, která umožní osazení první tvárnice asi 8 – 10 cm nad plánovanou úroveň budoucí čisté podlahy. Na takto připravený základ usadíme do maltového lože první betonovou tvárnici, v jejíž spodní části je výřez pro instalaci větrací mřížky. Následně usadíme doprostřed tvárnice do maltového lože podstavec pro odvod kondenzátu. Nejčastější chybou při založení první tvárnice je její založení na původním základu objektu, kdy následná úprava výše nové (čisté) podlahy „utopí“ vývod kondenzátu pod úroveň nové podlahy. To pak znemožní případné připojení odvodu kondenzátu nebo instalaci neutralizačního boxu. Nad kondenzátní jímkou provedeme v následující tvárnici příslušný otvor pro montáž typizovaných komínových vybíracích dvířek – většinou těsná, dvojitá dvířka.

Další stavbu provádíme dle montážního návodu tak, že počítáme se skladbou výšky komína vždy v modulech od 0,2 až po 0,5 m, až do výše předpokládaného vyústění sopouchu pro napojení kouřovodu spotřebiče paliv. V technologickém postupu je uvedena minimálně dosažitelná výška sopouchu nad úrovní podlahy, při stavbě komínu je však nutno výšku umístění sopouchu vždy stanovit samostatně, s ohledem na specifické podmínky připojení daného spotřebiče paliv (krby a závěsné plynové spotřebiče paliv vyžadují sopouch vždy pod stropem). Pro snížení tahových ztrát v sopouchu doporučuje většina výrobců systémových komínů použít při připojení krbu sopouch o sklonu 45°.

U kovových komínů je velkou výhodou jejich malá hmotnost a jednoduchá možnost montáže na fasádu. V případech zvláštního použití je kovový systém velmi vhodný pro montáž tzv. svislého kouřovodu, přímo nad kouřovým hrdlem spotřebiče paliv – například plynový kotel, krb.

Zbyšek Adamus, ve spolupráci s firmou Kominictví Fiala Olomouc a firmou Jeremias

Autor je znalec v oboru komíny a komínové systémy.