Nejhorší sklizeň vína za 62 let je způsobena „extrémním“ počasím a klimatickými změnami

Globální produkce vína dosáhla v roce 2023 historického minima a na vině může být změna klimatu – mezinárodní organizace pro révu a víno (OIV) uvádí, že nápoj dosáhl nejnižší úrovně od roku 1962. Tato organizace má 50 členských států, které představují 75 % světové plochy vinic. Odborníci obviňují „extrémní podmínky prostředí“, včetně sucha a požárů, které vedly k sestupnému trendu výroby.

Ačkoli změna klimatu není zcela na vině, dle OIV, tyto podmínky jsou největší výzvou, které odvětví čelí. Réva se pěstuje po celém světě v oblastech, které jsou často silně ovlivněny změnami klimatu a jsou vůči nim neuvěřitelně citlivé. Tyto podmínky vedly k prudké změně dosud ideálních podmínek, což ovlivnilo hlavní vinařské oblasti na severní i jižní polokouli. Situace je přitom ještě horší než původní odhady z listopadu.

V EU se produkce vína v roce 2023 snížila o 10 %, což je druhý nejnižší zaznamenaný objem vína od začátku století. V některých zemích deštivé jaro způsobilo padlí, záplavy, škody a ztráty na vinicích. Jiné, zejména ty v jižní Evropě, trpěly vážným přetrvávajícím suchem.

Dopady změny klimatu na produkci vína

Nejméně viditelným efektem jsou vyšší teploty – to znamená, že celý růstový cyklus probíhá dříve. Pučení, kvetení, nasazování plodů a samozřejmě sklizeň, to vše probíhá v průměru o deset dní až dva týdny dříve, než tomu bylo v minulých letech. Obecně to znamená, že obsah alkoholu je vyšší, kyselost nižší a třísloviny (které dozrávají později) jsou často škrábavější a méně rafinované. Vyšší teploty vegetačního období ztěžují pěstitelům dosáhnout rovnováhy v ovoci – a tedy i v hotovém víně. Ale přestože jsou rekordní letní teploty nejpatrnějším příkladem toho, jak změna klimatu ovlivnila vinařství, to, co se děje v zimě, je možná ještě vážnější.

Mráz v dubnu není výjimečný. Problémem je léto v únoru a březnu. Vzhledem k tomu, že zimy jsou výrazně mírnější, vinná réva se často dostává z dormance mnohem dříve, než tomu bylo dříve, takže je náchylnější k mrazu. Zejména ve Francii panovaly mírné zimy, po nichž brzy na jaře následovalo náhlé ochlazení, které ničí zranitelné mladé porosty. Nejtěžším byl například rok 2021. Po výjimečně mírné zimě přišlo začátkem dubna na několik dní s teplotou pod nulou na více než 90 % Francie. Celková sklizeň vína v zemi byla nejnižší od druhé světové války, o 30 % menší než obvykle.

Příběh změny klimatu a vína však není jen příběhem zvýšených teplot; celkový příběh vytváří zejména extrémní počasí. Například lesní požáry mohou samozřejmě zničit vinice, zabíjet lidi a zlikvidovat jejich majetek. Neméně špatná jsou ale valící se oblaka kouře, která mohou vinice zakrýt a zničit vína vyrobená z vinné révy, která nikdy nebyla fyzicky ohrožena plameny. To poznaly v posledních deseti letech například Austrálie, Jižní Afrika a USA.

Nedostatek vody je dalším zřejmým problémem. Jižní Afrika a Austrálie trpěly v posledních 15 letech dlouhými obdobími výrazně podprůměrných srážek. Klimatologové v USA mezitím odhadují, že téměř 80 % země je na určité úrovni sucha. Víno je žíznivý průmysl. Zavlažování 10 hektarů vinice po dobu tří hodin vyžaduje desítky tisíc litrů vody. Pokud voda není – což za 30 let může být velmi reálná situace – vytváří to pro vinaře existenční problém.

Jedním z rozmarů klimatických změn rovněž je, že když prší, je to často špatný druh deště. Spíše než aby se jednalo o stálou akumulaci vlhkosti, která přes zimu doplňuje půdu a vodonosné vrstvy, stále více jsme svědky intenzivních krátkých spršek v letních měsících. Tyto bleskové srážky nedělají nic pro zmírnění sucha, protože voda jednoduše odteče po vyschlém povrchu.

Posledním problémem jsou kroupy. Zejména v Evropě se zdá, že jsou stále běžnější a, samozřejmě, nesmírně destruktivní.

Jak reaguje vinařský průmysl?

Klimatické změny mohou mít už nyní znatelný dopad na vinařský průmysl – ale existují nástroje, které vinaři mají k dispozici, aby dopady počasí zmírnili. Ve své nejextrémnější podobě to může znamenat úplnou změnu odrůdy hroznů. Bordeaux před dvěma lety posvětilo používání šesti nových odrůd na svých vinicích. Mezi nimi byla Touriga Nacional, hvězda produkce Port v Douro. V současné době jsou tyto nové přírůstky omezeny na ne více než 10 % z celkové vinné směsi, ale pokud se ukáže, že lépe vyhovují nové klimatické realitě, může se to změnit.

I za oceánem stále větší počet výrobců vyhledává středomořské odrůdy, jako jsou Nero d’Avola, Tempranillo a Fiano. Středem zájmu jsou však zejména odrůdy, které lépe odolávají horku a suchu a mají přirozeně vyšší obsah kyselin, které by v budoucnu mohly vést k odklonu od francouzských odrůd, které dominovaly v oblastech jako Austrálie, Jižní Afrika a Amerika. Přijetí nových odrůd bude samozřejmě snazší v regionech, které již vyrábějí víceodrůdové směsi.

Někteří pěstitelé věří, že mohou zmírnit dopady změny klimatu použitím různých klonů svých stávajících odrůd – verzí, které dozrávají později nebo s větší neochotou. Přinejmenším v krátkodobém horizontu to může přinést nějaké pozitivní výsledky. Zda to bude stačit, když se teploty zvýší o 3 °C, je zcela jiná věc.

Kromě odrůd vinné révy mohou pěstitelé někdy vytvořit chladnější podmínky výsadbou na různě orientovaných svazích, kde je méně slunce nebo slunce „chladnější” (či více větru), anebo ve vyšších nadmořských výškách, kde je chladněji již z podstaty lokace. To by mohlo mít velký dopad na staletí staré klasifikace vinic, protože kdysi neobydlené (nebo neosázené) oblasti se stávají vyhledávanými a kdysi oblíbená místa jsou považována za příliš teplá.

Kde v Evropě producenti vína nejvíce trpí?

Itálie byla jednou ze zemí produkujících víno, které s 23% poklesem produktivity utrpěly nejvíce. Silné srážky způsobující plíseň ve středních a jižních oblastech spolu se škodami způsobenými povodněmi a krupobitím vedly k nejmenšímu objemu výroby od roku 1950.

Produkce klesla kvůli klimatickým podmínkám i v dalších evropských zemích produkujících víno. Německo zaznamenalo pokles o 3,8 %, Maďarsko o 2,1 % a Rakousko o 6,5 %. Výrazný propad zaznamenalo také Španělsko, které dosáhlo nejnižší produkce od roku 1995 – o více než 20 % od roku 2022 a o 25,7 % méně, než je pětiletý průměr. Části země zaznamenaly v posledních několika letech vážný přetrvávající nedostatek vody a letos byl v Katalánsku vyhlášen stav nouze kvůli suchu.

Vyšší cena, nižší odbyt

Odborníci varovali, že pravidelná sucha by se mohla stát „novým normálem“ ve Středomoří do poloviny století, pokud okamžitě nezasáhneme proti změně klimatu. Pokles produkce přichází spolu se zprávami, že spotřeba vína je na nejnižší úrovni od roku 1996 kvůli nárůstu cen v důsledku inflace a prudkému poklesu konzumace vína v Číně v důsledku ekonomického zpomalení. Jediný, kdo tento trend nepotvrzuje je Francie se 4% nárůstem, čímž se stala zdaleka největším světovým producentem vína.

Španělsko si udrželo pozici třetího největšího výrobce vína na světě (po druhé Itálii), přestože jeho produkce klesla o 14 % a o 19 % oproti pětiletému průměru.
V současné době producenti vína po celém světě přemýšlí nad nejlepší reakcí na stávající problém a to nejen z krátkodobého hlediska, ale zejména s výhledem na budoucnost, která se zdá být radikálně odlišná od minulosti. Staletí zkušeností zde přitom nejsou žádnou výhodou, protože pravidla “hry” se změnila. Nakonec nejspíš nezbyde než přijímat těžká rozhodnutí, přestože mohou být v rozporu s dosavadní slavnou minulostí vína.

Zdroj: Euronews.green, VOA News, The Guardian, World of Fine Wine